Velasquita Ramírez
Velasquita Ramírez | |
---|---|
královna leónská | |
![]() | |
Narození | 963 |
Úmrtí | 1035 (ve věku 71–72 let) |
Pohřbena | Church of San Salvador in Deva, Gijón |
Manžel | Bermudo II. Leónský |
Potomci | Cristina Bermúdez |
Otec | Conde Ramiro |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Velasquita Ramírez (výslovnost: [βelaskita ramireθ]; † asi 1035) byla leónská královna jako manželka krále Bermuda II. Leónského a matka infantky Cristiny Bermúdez, manželky Ordoña Ramíreze.
Biografie
Rodinný původ Velasquity je nejistý. Nápis na kameni v kostele v Devě ji jednoduše nazývá filia Ranimiri („dcera Ramira“).[1][2] Manuel Risco, španělský historik z 18. století, věřil, že byla dcerou krále Ramira II. Leónského,[1] ale Velasquita se ve středověkých listinách nikdy neobjevuje jako filia Ranimiri regis,[2] což v té době bývalo zvykem. Moderní historici tuto příbuznost odmítají a domnívají se, že se mohla narodit Ramiru Menéndezovi, synovi hraběte Hermenegilda Gonzáleze a Muniadony Díaz, a jeho manželce Adosindě Gutiérrez, dceři hraběte Gutiera Menéndeze.[1] To by bylo v souladu s dokumentem z 5. ledna 999, ve kterém Bermudo uvádí Gonzala Betóteze, otce hraběte Hermenegilda, jako svého (pra)děda.[1][pozn. 1]
Za Bermuda II. se provdala mezi rokem 980 a 11. říjnem 981,[1] když se oba poprvé objevili spolu, rok před počátkem Bermudovy vlády,[1] v daru galicijského hraběte Menenda Menéndeze klášteru San Xulián de Samos, ve kterém je Bermudo potvrzen jako Veremudus, prolix Ordonius rex a Velasquita jako uxor ipsius.[2]

Naposledy se spolu objevili na konci roku 988 a Velasquita byla pravděpodobně zavržena o rok později v roce 989.[1] V roce 991 král Bermudo a jeho druhá manželka Elvíra García poprvé společně potvrdili chartu.[1] Velasquita odešla od dvora a se svou dcerou Cristinou se usadila v Oviedu a stala se jeptiškou v klášteře San Pelayo,[1] jehož abatyší byla v té době královna vdova Teresa Ansúrez. Medievalistka Margarita Torres věří, že Velasquita a Teresa plánovaly a podporovaly sňatek Cristiny, dcery Velasquity, s Teresiným vnukem Ordoñem Ramírezem, čímž se propojily s oběma královskými liniemi.[3] Velasquita se objevuje 14. března 996 v klášteře San Pelayo a potvrzuje dar svého bývalého manžela, krále Bermuda a jeho druhé manželky Elvíry.[2] V roce 1024 byla také přítomna a potvrdila listinu, podle níž její dcera Cristina, již ovdovělá, založila klášter Cornellana, kam nakonec odešla do důchodu.[2]
Manželství a potomstvo
Král Bermudo měl s Velasquitou jedno známé dítě, Cristinu Bermúdez, která se provdala za infanta Ordoña Ramíreze, syna rivala svého otce Ramira III. Leónského a Sanchy Gómez.[pozn. 2]
Velasquita byla babičkou Alfonsa Ordóñeze, Aldonzy (nebo Ildoncie) Ordóñez († po 1056), Ordoña Ordóñeze (významného velmože a alféreze Ferdinanda I. Leónského a Kastilského) a Pelay Ordóñez, známé jako „Doña Palla“.
Smrt a pohřeb
Přesné datum Velasquitiny smrti není známo, ale pravděpodobně to bylo mezi lety 1028 a 1035.[1] Podle tradice byla pohřbena v klášteře San Salvador de Deva v Asturii,[2] který založila před rokem 1006 a 29. srpna téhož roku darovala Oviedské katedrále spolu s dalšími nemovitostmi, jako jsou kláštery Santa Cruz, San Juan de Abonio a kostel San Martín de Salas.[2]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Neschopnost vysvětlit tento vztah na základě známých sňatků královské rodiny vyvolala mezi historiky spekulace, že král Bermudo mohl být nelegitimní, narozený králi Ordoñovi III. a neteři Hermenegilda Gonzáleze. Bylo by však v souladu s tehdejšími zvyklostmi, kdyby Bermudo označoval předka své manželky jako svého vlastního.
- ↑ Ve své Chronicon regum Legionensium z 12. století rozděluje biskup Pelagius z Ovieda Velasquitu na dvě odlišné osoby: legitimně provdanou manželku a milenku, s níž měl Bermudo nelegitimní dceru Cristinu. Toto rozdělení může odrážet otázky týkající se Cristinina postavení po zapuzení její matky, ale je také součástí širšího vzorce, kdy biskup vykresluje Bermuda v nelichotivém světle. Skutečnost, že královna Velasquita potvrdila listinu, na jejímž základě Cristina založila klášter, a také že „půjčka“ poskytnutá Oviedskou katedrálou královně Velasquitě „u dvora Santa Cruz de Aquilone“ přešla na Cristinu a následně na její dceru Aldonzu, naznačuje, že Cristina byla téměř jistě dcerou královny, a ne asturské rolnice, jak biskup naznačil.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Velasquita Ramírez na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j GARCÍA ÁLVAREZ, Manuel Rubén. ¿La Reina Velasquita, nieta de Muniadomna Díaz?. Revista de Guimarães. Guimarães: 1960, čís. 70, s. 197–230. Dostupné online. ISSN 0871-0759. (španělsky)
- ↑ a b c d e f g SÁNCHEZ CANDEIRA, Alfonso. La reina Velasquita de León y su descendencia. Hispania: Revista española de historia. Madrid: 1950, čís. 40, s. 449–505. ISSN 0018-2141. (španělsky)
- ↑ TORRES SEVILLA-QUIÑONES DE LEÓN, Margarita C. Linajes nobiliarios de León y Castilla: Siglos IX-XIII. Salamanca: Junta de Castilla y León, Consejería de educación y cultura, 1999. ISBN 84-7846-781-5. S. 95. (španělsky)
Literatura
- CALLEJA PUERTA, Miguel. El conde Suero Vermúdez, su parentela y su entorno social: La aristocracia asturleonesa en los siglos XI y XII. Oviedo: KRK Ediciones, 2001. ISBN 84-95401-68-1. (španělsky)
Související články
- Seznam leónských královských chotí
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velasquita Ramírez na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vea la imagen en su contexto
Doña Velasquita
Datos bibliográficos: Título / Autor: Mugeres célebres de España y Portugal Autor Rada y Delgado, Juan de Dios de la, 1827-1901 Contreras, Francisco, fl. 1874, il. Perea, Alfredo, 1839-1895, il. Múgica y Pérez, Carlos, n. 1821, il. Vallejo y Galeazo, José, 1821-1882, il. Padró, Tomás, 1840-1877, il. Cebrián García, José, 1839-1904, il. Planas, Eusebio, il. Zarza, Eusebio, fl. 1842-1881, il. Pérez, Victor, ed. San Martín, Antonio de, ed. Molinas, Juan (Hermanos), ed. Torres, J. M. de, ed. Jepús, Jaime, imp.
Más detalles: Materia Mujeres -- España -- Biografías Mujeres -- Portugal -- Biografías Celebridades -- Biografías Contenidos Vol. 1 (I-XIV, 15-404, [6] p., [30] h. de lám.) -- Vol. 2 (563 p., [3], [18] h. de grab.) Otro título Mujeres célebres de España y Portugal Editor Barcelona : Víctor Pérez Fecha de creación 1868 Formato 2 v. : il. ; 36 cm Fuente Catálogo de la biblioteca Identificador OCLC : (OCoLC)651354480 Impresor Jepús, Jaime, imp. Ilustraciones Las h. de lám. litogr. que adornan la obra: estampados en Madrid, en la Litª Ibérica de F. Rodriguez y en la de Donon, y en Barcelona en la litª de Labielle, están suscritos por Contreras, Perea, Mugica, Vallejo, Planas, Padró, J. Cebrian, E. Zarza etc., etc. protegidos con papel de seda Nota a publicación El pie de imp. del vol. II: Barcelona : casa editorial de Víctor Perez ; Madrid : Centro de Reparticiones J.M. de Torres ; Habana : señores Juan Molinas hermanos, 1868. Lugar de Impresión España Barcelona Nota desc. física Antep. a color con escudo real en v. 1 En v. 1 la secuencia de p.1-14 en cifras romanas
Signatura: A B/195
Localización: Catálogo FamaAutor: José Luis Filpo Cabana, Licence: CC BY 3.0
Monasterio de San Pelayo (Oviedo). Este monasterio benedictino nos evoca la historia más antigua de la ciudad.