Velbloudí kříženci

Velbloudí kříženec
(c) Stanley Howe, CC BY-SA 2.0 Velbloudí kříženec v zoo ve Whipsnade
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád	velbloudi (Tylopoda)
Čeleď	velbloudovití (Carnelidae)
Rod	velbloud (Camelus)
Binomické jméno
Camelus dromedarius × Camelus bactrianus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kříženci velbloudů, tj. velblouda dvouhrbého (Camelus bactrianus) a velblouda jednohrbého (Camelus dromedarius), se chovají jako užitková hospodářská zvířata. Jejich chov je doložen v díle arabského historika Abú al-Hasan 'Alí al-Mas'údího na konci 1. tisíciletí.

Vlastnosti kříženců

Křížení je celkem snadné, neboť se mezi těmito druhy nevyvinuly genetické bariéry. Kříženci jsou plodní, a to jak samice, tak samci^[1], ale k další plemenitbě se přednostně používají samice. V F1 generaci jsou kříženci mohutnějšího vzrůstu než oba rodiče a mají jeden velký hrb. Dosahují kohoutkové výšky až 2,15 m (2,3 m přes hrb) a hmotnosti až 1000 kg. Mohou nést náklad až 450 kg. Kříženci jsou navíc klidnější a ovladatelnější než velbloudi dvouhrbí a zároveň odolnější vůči chladu než velbloudi jednohrbí. Díky své mohutnosti a síle jsou vhodní i do zápřahu, například k orání. V dobách Osmanské říše se používali v tureckém vojsku k jízdě i dopravě. Ještě v roce 1937 bylo v turecké armádě 120 tisíc těchto zvířat. V roce 2006 byla v rakouském městě Tulln nalezena kostra velbloudího křížence, kterého zde zanechalo turecké vojsko po porážce v bitvě u Vídně v roce 1683^[2].
Také užitkovost v produkci mléka a vlny je u kříženců vyšší.
Nejvíce se osvědčilo křížení samce velblouda dvouhrbého se samicí velblouda jednohrbého. Velmi často se dále kříží samice z této F1 generace zpětně se samci velblouda dvouhrbého. Kříženci této B1 generace jsou vhodní pro pohyb v horských terénech, mají dva hrby a používá se pro ně turkmenské pojmenování „kospak“. Zpětní kříženci F1 s velbloudem jednohrbým se nazývají „kurt“ a produkují více mléka.
Další křížení v F linii (F2, F3...) se neosvědčilo, neboť znaky a vlastnosti těchto kříženců se nahodile kombinují a degradují.

Názvosloví

Kříženci mají v různých jazycích a kulturách velmi rozdílná pojmenování, a to jak pro křížence obecně, tak pro různé hybridní kombinace a pohlaví.

• Pro Čechy je nejznámějším pojmenováním těchto kříženců „nar“, což pochází z ázerbájdžánského výrazu „när“, neboť se jedná o oblíbený křížovkářský výraz.
• Asi nejrozšířenější obecné pojmenování je „turkoman“.
• V turečtině se pro F1 generaci kombinace samec velblouda dvouhrbého × samice velblouda jednohrbého používá pojmenování „tülu“, přičemž samec se nazývá „besrek“ a samice „maya“.

Dále se používá řada názvů jako „bertuar“, „bucht“ („bukht“), „dromano“, „dromel“, „iner“, „iver“, „majen“ či „yaml“.

Rozšíření

Kříženci se chovají zejména v oblastech, kde se stýkají nebo překrývají areály chovu obou druhů velbloudů. Je to především území Afghánistánu, Íránu, jižního Ruska, Turkmenistánu, Kazachstánu, Turecka a Saúdské Arábie. Uvádí se, že v Kazachstánu bylo v roce 2007 téměř 23 % chovaných velbloudů hybridních.
V zoologických zahradách se chovají jen zcela výjimečně.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hybrid camel na anglické Wikipedii, Turkoman (hybride) na francouzské Wikipedii a Melez deve na turecké Wikipedii.