Pohoří

Pohoří Himálaj z vesmíru

Pohoří je obecné označení vypuklého georeliéfu hornatinného, případně i vrchovinného rázu.[1] Hory je běžné označení pro hornatiny.[2]

Pohoří se z geologického hlediska dělí na tektonická a netektonická.[3]

  • netektonická pohoří
  • tektonická pohoří
    • zlomová pohoří (kerná, bloková)
    • vrásnozlomová pohoří
    • vrásová pohoří
    • příkrovová pohoří
    • kerné pohoří

Pohoří nebo také hory, jsou podle nejjednodušší definice skupiny hor obklopených nižším georeliéfem. Do pohoří přitom patří celá část krajiny převyšující nižší georeliéf, tedy nejen vrcholky, ale i horská sedla, údolí a plošiny menšího rozsahu. Pohoří mohou být vzájemně oddělena horskými průsmyky, toky řek či jinými výraznými útvary; často je ale vymezení hranice pohoří konvenční. V obecném významu nemusí mít jedno pohoří jednotný geologický původ.

Nadmořská výška

Alpy satelitním pohledem

Typická pro horskou krajinu je jak vyšší nadmořská výška, tak i velké rozdíly ve výšce mezi údolími a vrcholky hor.

Velehory

Hory se nejčastěji rozdělují právě podle nadmořské výšky – pohoří s vyšší absolutní nadmořskou výškou se označují jako velehory, které se někdy ještě dále dělí na střední velehory a vysoké velehory. Jako hranice velehor se uvádí různé hodnoty, často např. 2 500 m n. m. Slovník spisovné češtiny (SSČ) uvádí, že slovo „velehory“ označuje vysoké horstvo (nad 2000 m nadmořské výšky).[4]

Nejvyšším pohořím na Zemi je, podle absolutní nadmořské výšky, Himálaj se 14 nejvyššími vrcholy světa přesahujícími 8 000 m. Méně jednoznačná je otázka výškového rozdílu – například havajská sopka Mauna Kea se tyčí do výšky 4 205 m n. m., ale její výška od úpatí na mořském dně přesahuje 10 km, čímž překonává všechna ostatní pohoří.

Vznik horstev

Pohoří vznikají vlivem tektonického pohybu litosférických desek a jejich vzájemnou kolizí. Proces vzniku hor se odborně nazývá orogeneze a využívá se pro něj český ekvivalent horotvoří. Vlivem srážky litosférických desek dochází k nárůstu tlaku, který má za následek vyvrásnění pásemných pohoří. Druhý způsob, jak mohou vznikat horské oblasti, je spojen s vulkanismem a jeho sopečnými projevy. Díky posunu litosférických desek pak vzniká několik vulkánů vedle sebe. Častým případem je spojení tektonické srážky a vulkanismu, typickým reprezentantem je pohoří And, které vznikají na subdukci oceánské a kontinentální desky.

Horská krajina

Krajina velehor (Bernské Alpy)

Pro horskou krajinu je typických mnoho morfologických tvarů. Mohutné vrcholky se označují jako štíty, strmé útvary jako věže, hroty nebo dokonce jehly. Protáhlé vyvýšeniny jsou hřebeny. Skloněné hřebeny, vybíhající ze štítů či dominantnějších hřebenů, jsou žebra. Nižší výběžky souběžné s hřebenem se nazývají rozsochy.

Velké sníženiny mezi hřebeny tvoří údolí nebo též doliny či doly. Dolina kruhového tvaru obklopená strmými srázy se nazývá kotel. Rozsahem menší sníženiny ve strmém terénu se označují jako kuloáry a žlaby.

Zvláště ve velehorách jsou důležitým činitelem utvářejícím horskou krajinu ledovce. Specifickým útvarem jsou morény (místa ukládání materiálu přenášeného ledovcem).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny.. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 23. 
  2. ↑ Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny.. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. S. 21. 
  3. ↑ JAROŠ, Josef. Encyklopedický slovník geologických věd. N–Ž. Příprava vydání Josef Svoboda. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1983. Heslo pohoří, s. 205. 
  4. ↑ Internetová jazyková příručka – velehora. prirucka.ujc.cas.cz [online]. [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Himalayas.jpg
Himalaya from the International Space Station. In addition to looking heavenward, NASA helps the world see the Earth in ways no one else can. Astronauts on board the International Space Station recently took advantage of their unique vantage point to photograph the Himalayas, looking south from over the Tibetan Plateau. The perspective is illustrated by the summits of Makalu [left (8,462 metres; 27,765 feet)], Everest [middle (8,848 metres; 29,035 feet)] , Lhotse [middle (8,516 metres; 27,939 feet)] and Cho Oyu [right (8,201 metres; 26,906 feet)] -- at the heights typically flown by commercial aircraft.
Grosser Aletschgletscher 3178.JPG
Autor: Dirk Beyer, Licence: CC-BY-SA-3.0
Grosser Aletschgletscher (Bernese Alps), view from Eggishorn (2.927 m), in the background Jungfrau (4.158 m), Jungfraujoch (3.454 m), Mönch (4.099 m), Trugberg and Eiger (3.970 m). For camera information and shooting conditions see the EXIF info fields, contained in the file.