Velehrad

Velehrad
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje
Znak obce VelehradVlajka obce Velehrad
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecStaré Město
Obec s rozšířenou působnostíUherské Hradiště
(správní obvod)
OkresUherské Hradiště
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 126 (2024)[1]
Rozloha22,25 km²[2]
Katastrální územíVelehrad
Nadmořská výška219 m n. m.
PSČ687 06
Počet domů311 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduHradišťská 231
687 06 Velehrad
ou.velehrad@iol.cz
StarostaAleš Mergental
Oficiální web: www.velehrad.cz
Velehrad
Další údaje
Kód obce592790
Kód části obce177679
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velehrad je obec v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Leží šest kilometrů severozápadně od Uherského Hradiště. Žije zde přibližně 1 100[1] obyvatel a nachází se zde jedno z nejvýznamnějších poutních míst České republiky. V lidové tradici je ztotožňován s hlavním střediskem Velké Moravy, Veligradem.

V obci se nachází nejstarší cisterciácké opatství na Moravě, které náleží od roku 1890 jezuitům a je každoročně 5. července cílem Národní pouti na Velehradě, která se koná u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje, od roku 2000 v rámci Dnů lidí dobré vůle. Areál kláštera je chráněnou kulturní památkou České republiky.[4]

V současné době působí na Velehradě dva katolické řády: kromě už zmíněných jezuitů zde působí ještě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje.

Historie

V lidové tradici je obec dosud ztotožňována s hlavním střediskem Velké Moravy. V pramenech 9.–11. století však sídlo tohoto názvu není nikde zmíněno. Nejstarší doklad pro jméno Velehrad je až v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1131, respektive z roku 1141, kam je obvykle přesněji řazen vznik dokumentu. V této listině se připomíná osada Veligrad (villa Veligrad). Tento název však patřil dnešnímu Starému Městu. Obdobně se setkáváme s označením „trhová ves Velehrad“ (Welegrad villa forensis) v listině olomouckého biskupa Roberta ze srpna 1220, v níž se biskup vzdává desátků ve prospěch velehradského kláštera ve všech jeho vsích. V listině z roku 1228 (výčet statků velehradského kláštera v privilegiu Přemysla I. Otakara), se uvádí Weligrad, dříve město, nyní městys, nebo též někdejší hradiště, nyní trhová obec (Weligrad, civitas primo, modo burgus). Ve Veligradu – Starém Městě byl v té době hrad či hradiště, jehož funkce již končila a areál byl postupně zastavován.

V roce 1205 byl v těchto místech založen klášter cisterciáků, kteří v něm pobývali až do roku 1784, kdy byl zrušen na základě patentu císaře Josefa II.. Lidé, kteří v klášteře sloužili, však zůstali a vytvořili společenství obyvatel obce Velehrad, která od roku 1785 vystupuje jako obec s vlastní samosprávou.[5] Od poloviny 19. století postupně rostl význam místa, spojovaného s cyrilometodějským odkazem. Velehradských slavností u příležitosti tisícího výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu se v roce 1863 zúčastnilo téměř sto tisíc lidí.[6] Klášterní komplex byl rekonstruován a stal se místem setkávání poutníků až do roku 1950, kdy byl komunistickým režimem jeho provoz násilně ukončen a poutní provoz na Velehradě omezen.

V roce 1985 se na Velehrad u příležitosti Národní poutě navzdory obstrukcím ze strany státních orgánů sjelo mnohem víc lidí, než bylo za komunistického režimu zvykem (důvodem bylo kulaté 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje a okolnost, že se papež rozhodl udělit velehradské bazilice Zlatou růži). Projev ministra kultury Klusáka, který označil Cyrila a Metoděje za první komunisty, důsledně vynechával při řeči o nich přídomek svatý a pokusil se dát celé pouti „ten správný politický rozměr“, vyústil v to, že byl ministr z tribuny vypískán a celá akce přerostla v jednu z největších demonstrací odporu proti komunistickému režimu za celé období normalizace.

V roce 1990 navštívil Velehrad papež Jan Pavel II., kterého přivítalo na půl milionu věřících. Provoz kláštera byl obnoven a podpořen další rozvoj velehradských poutí a dalších setkávání. V roce 1993 na Velehradě proběhlo Celostátní setkání mládeže, jehož se zúčastnilo asi 8000 lidí z celé ČR.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel5445855946106867989361 1961 5651 5031 5351 6231 4711 2761 099
Počet domů62768692105109151177193199222260280295311

Obecní správa

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 4. června 1998.[9]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek na Velehradě.

Velehradský klášter

Související informace naleznete také v článku Velehradský klášter.
Jeden ze vchodů do bývalého kláštera

Velehradský klášter je první cisterciácký klášter založený na Moravě. Z podnětu olomouckého biskupa Roberta jej založil moravský markrabě Vladislav Jindřich v blízkosti vesnice Veligradu (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště), po níž byl pojmenován (moderní obec Velehrad tehdy ještě neexistovala). Klášter byl dokončen ve 40. letech 13. století. Vybudován je v pozdním románském slohu, s vlivem rané gotiky. V současné době náleží jezuitům.

V lednu 1421 klášter vypálili moravští husité, k jeho obnově došlo až na konci 16. století (mezitím byl obydlen pouze tzv. opatský palác). V průběhu třicetileté války byl klášter zpustošen dvakrát, nejprve sedmihradskými vojsky (1623), podruhé povstalci z Valašska (1626). Po těchto událostech následovala další raně barokní přestavba (1629–1635). V roce 1681 došlo v klášteře ke zničujícímu požáru, který vyústil v rozsáhlou přestavbu konventu a následně (a zejména) kostela, která probíhala na přelomu 17. a 18. století. V roce 1784 byl klášter v rámci Josefínských reforem zrušen. Od té doby kostel působí jako farní, přičemž ale fara k němu byla zřízena až v roce 1825.

V roce 1890 klášter získali jezuité, kteří zde mimo jiné zřídili své vyučovací ústavy. Během jejich panování v klášteře byly provedeny dvoje vykopávky (1903–1906 a 1936–1941), jejichž hlavním cílem ovšem bylo vysušení a odvodnění klášterního podzemí. V letech 1935–1939 provedli jezuité rozsáhlé opravy objektu. V roce 1950 byl klášter v rámci Akce K přepaden policií, veškerá jeho činnost byla ukončena a jezuité byli odvlečeni do koncentračních klášterů.

V roce 1990 se jezuité do kláštera vrátili a tentýž rok Velehrad navštívil papež Jan Pavel II. Doprovázel jej František kardinál Tomášek. Na památku této události na nádvoří před bazilikou vztyčen velký kříž s jeho papežským znakem.

Klášterní bazilika

Související informace naleznete také v článku Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje.
Bazilika v lednu 2008.

Součástí velehradského kláštera už v době založení stal klášterní „kostel Nanebevzetí Panny Marie“, dnešní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Vysvěcen byl biskupem Robertem hned na počátku výstavby klášterního komplexu, 27. listopadu 1228. Od druhé poloviny 19. století zde rostla poutní tradice a dnes jde o nejvýznamnější poutní baziliku České republiky.

Současnou podobu bazilika získala při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Navzdory nim jí však zůstal uchován románsko-gotický charakter. Během přestavby vzniklo čtrnáct samostatných pobočných kaplí, byla zbořena předsíň a západní průčelí (délka baziliky tak klesla ze sto na 86 metrů) a zcela byla předělána střecha a věže baziliky. Podlaha byla zvýšena na úroveň okolního terénu (v průběhu staletí došlo k navýšení okolí asi o dva metry) a byly pod ní vybudovány krypty. Po dalším požáru v roce 1719 byly opravy dokončeny a dodána vnitřní výzdoba, na níž se mimo jiné podíleli sochař a štukatér Baldassare Fontana, sochař Carl Johann Steinhaüser a malíř Ignác Raab.

Přebudování kostela bylo ukončeno 2. října 1735 slavnostním druhým svěcením. V roce 1927 udělil kostelu papež Pius XI. titul basilika minor. V červnu 1985 obdržela bazilika od papeže Jana Pavla II. Zlatou růži.

Školy v klášteře

Související informace naleznete také v článku Stojanovo gymnázium.

Jezuité zřídili v klášteře kolej a později řádové gymnázium, které mělo vychovávat kněze a misionáře. Gymnázium vzniklo v roce 1916, ovšem na počátku bylo jen pobočkou Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Obrovskou prestiž mu přinesl rok 1919, kdy papež Benedikt XV. povýšil kolej příslušející k ústavu na Papežský ústav. Kolej tak přijala jméno Papežský misijní ústav sv. Cyrila a Metoděje pro misie slovanské.

Gymnázium se zcela osamostatnilo až na konci roku 1937 pod názvem Řádové československé gymnázium Papežské koleje Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. V roce 1942 bylo zrušeno nacisty a areál kláštera využívala Hitlerjugend. V roce 1945 byly oba ústavy obnoveny, ne však nadlouho. Činnost koleje i gymnázia byla násilně ukončena komunistickým režimem v rámci Akce K v noci z 13. na 14. dubna 1950, když byl klášter přepaden Státní bezpečností, která jej zabrala, ústavy jediným prohlášením zlikvidovala a jezuity odvezla do koncentračních klášterů.

V roce zde zahájilo výuku 2004 církevní Stojanovo gymnázium, založené olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem v roce 2001.[10]

Další pamětihodnosti

Sloup se sochou Panny Marie
  • Kostel Zjevení Páně (Velehrad) – zvaný Cyrilka, neb se dle ústní tradice jednalo o místo Cyrilova kázání na Velehradě.
  • Kaple sv. Jana Nepomuckého s barokním mostem – kamenný most přes řeku Salašku v cípu klášterního areálu je chráněnou památkou.[11] Při mostu se nachází kaple z roku 1715.
  • Poutní a exerciční dům Stojanov – vznikl jako první v českých zemích v roce 1924 na návrh arcibiskupa A.C.Stojana pro ubytování poutníků a hostů na Velehradě a exerciční cvičení. V letech 1948–1992 byl změněn na ústav sociální péče pro mládež. Poté mu byl navrácen původní účel.[12]
  • Socha svatého Jana Nepomuckého – kulturní památka z poslední čtvrtiny 17. století [13]
  • Sloup se sochou Ježíše Krista z roku 1703 od neznámého autora stojí při silnici ze Starého Města na Velehrad u křižovatky na Modrou. Kristus je vytesán v poněkud menší než v životní velikosti. Jeho postava svázanýma rukama připoutaná k nízkému sloupku představuje „muže bolesti“.[14][15]
  • Sloup se sochou Panny Marie stojící v prostoru předklášteří (před západní klášterní branou) vytvořil na přání opata Petra Silaveckého velehradský cisterciácký konvrše Bernard Giermek. Mariánská socha na sloupu s korintskou hlavicí byla opatem posvěcena 5. srpna 1681. V roce 1715 byl sloup upraven v mohutnější sousoší, jako poděkování za šťastně přestálou morovou epidemii. Původní sloup s Immaculatou byl postaven na čtyřboký podklad z kvádrového zdiva, v němž byl upraven dopředu otevřený hrob jako jeskyně s ležící postavou sv. Rozálie. Proto je sousoší nazýváno „Rozárkou“. Na horní římse podkladu jsou po stranách soklu dvě postavy stojících andělů a na spodní římse tři kartuše, z nichž větší střední nese plastickou podobu Kristovy tváře s nápisem „Salvator mundi adiuva nos“. Nejspodnější partii tvoří balustráda s nárožními sochami čtyř patronů proti morusv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Bernarda.[16][17]
  • Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého – u hřbitova pochází z 2. poloviny 18. století.[18]
  • U silnice č. 428 asi 3,5 km severně od obce Modrá na hranici katastrů Jankovic a Velehradu se nachází kulturní památka – kamenný blok z hrubozrnného pískovce "Králův stůl", opředený pověstmi, pokládaný za megalitický dolmen. O tomto kameni existuje zmínka už v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1228. Od 13. století důležitý hraniční bod i místo historických jednání.[19]
  • Dne 13. června 2010 byla požehnána Poutní cesta růžence, která spojuje Staré Město u Uherského Hradiště s Velehradem. Poutní cestu požehnal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Podle návrhu architektů Klementa a Todorova byly vydlážděny kamenné plochy pro vztyčení kamenných zastavení. Těchto zastavení je dvacet a nesou reliéfy zobrazující růžencová tajemství. Podle návrhu výtvarníka Milivoje Husáka z Lelekovic u Brna je vytesal kameník Josef Kozel. Návrhy byly schváleny liturgickou komisí v Olomouci, zbudování cesty zaštítila Matice velehradská. Stavba probíhala tři roky.[20]

Zahraniční místa nesoucí název Velehrad

  • Itálie: Poutní dům Velehrad v Římě. Umístěn na Via delle Fornaci 200, to je cca 15 minut chůze od baziliky sv. Petra. Dále Oslavný sloup Marca Aurelia, odhalený v roce 196 po Kr., znázorňuje válečné tažení římských vojsk proti moravským Kvádům. Legie i s jistým počtem lodí vyrazila pravděpodobně z tábora Carnuntum a postupovala po obou březích Moravy severně proti Kvádům. Jeden výjev by mohl znázorňovat rozsáhlou kvádskou aglomeraci, možného předchůdce pozdějšího slovanského Veligradu (Staré Město či Mikulčice), svědčí o tom opevnění na obou stranách velké řeky, postup římských legií po jantarové stezce atd.[21]
  • Pastorační dům Velehrad. Tento poutní dům sloužící k pastoraci se nachází v horském údolí v obci St. Martin. Nachází se v 1310 metrech nad mořem blízko Walsbergu. Vrcholky obklopující pastorační dům dosahují výšky více než 2100 m n. m. Účelem domu je ubytování turistů, bohoslovců, kněžím a slouží také školám. Je zde spousta turistických stezek. Vrcholky Dolomit obklopující celou oblast v létě úplně vybízejí k turistice a v zimním období k lyžování.[22]
  • Velká Británie: Velehrad v Notting Hillu v Londýně. Je to české a slovenské krajanské středisko, činné v oblasti kultury.

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. cisterciácký klášter - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  5. Obec Velehrad | Památky ve Velehradě. www.velehrad.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  6. HUDEC, Petr. Velehrad (průvodce poutním místem). Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2023. ISBN 978-80-7566-442-6. S. 42. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. Udělené symboly – Velehrad [online]. 1998-06-04 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  10. Historie školy [online]. Stojanovo gymnázium [cit. 2008-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-28. 
  11. silniční most - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  12. poutní a exerciční dům Stojanov. www.stojanov.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  13. socha sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  14. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  15. sloup se sochou Ježíše Krista - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  16. Pojsl, Hyhlík - Velehrad v památkách osmi století
  17. mariánský sloup - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  18. sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  19. pamětní kámen Králův stůl - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-09-27]. Dostupné online. 
  20. Theofil.cz: Poutní cesta růžence na Velehradě. Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine. Petr Hudec, 26.07.2010.
  21. Marcus Aurelius, kvádský Veligrad
  22. http://www.pdvelehrad.cz/

Literatura

  • kolektiv, Románský Velehrad - průvodce vykopávkami pod velehradskou bazilikou, 1974
  • Pojsl Miloslav - Velehrad - Stavební památky bývalého cisterciáckého kláštera, Muzejní a vlastivědná společnost Olomouc, 1990
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě I. 1205-1650. Olomouc: Akademie velehradská, 1934. 439 s. 
  • HURT, Rudolf. Dějiny cisterciáckého kláštera na Velehradě II. 1650-1784. Olomouc: Akademie velehradská, 1938. 438 s. 
  • JILÍK, Jiří; POJSL, Miloslav. Dobrodružství v klášteře Velehradském. Ilustrace Rozkopal Zdeněk. Břeclav: Moraviapress, 1997. 31 s. ISBN 80-902343-5-6. 
  • POJSL, Miloslav. Velehrad : Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje. Velehrad: Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, 2005. 32 s. ISBN 80-86157-16-4. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Velehrad - Basilica.jpg
Autor:
This image is a work by Mercy.

When reusing, please credit me as: Mercy from Wikimedia Commons.

I would appreciate being notified if you use my work outside Wikimedia.

Do not copy this image illegally by ignoring the terms of the license below, as it is not in the public domain. If you would like special permission to use, license, or purchase the image please contact me to negotiate terms.

More of my work can be found in my personal gallery.

, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Velehrad CZ flag.gif
Vlajka obce Velehrad, okres Uherské Hradiště. List tvoří tři vodorovné pruhy: červený, bílý a modrý. V horním žerďovém rohu červeného pruhu žlutá koruna.
Bazilika Velehrad panorma.jpg
Autor: Jiri Zeman, Licence: CC0
Velehrad s
Velehrad, sloup.jpg
Autor: palickap, Licence: CC BY 3.0
Velehrad, okres Uherské Hradiště, Česká republika. Sloup se sochou Panny Marie stojící v prostoru předklášteří (před západní klášterní branou) vytvořil na přání opata Petra Silaveckého velehradský cisterciácký konvrše Bernard Giermek. Mariánská socha na sloupu s korintskou hlavicí byla opatem posvěcena 5. srpna 1681.
Velehrad CZ CoA.jpg
Znak obce Velehrad, okres Uherské Hradiště. V modrém štítě hlava moravské orlice.
Velehrad, letecký pohled (2).jpg
Autor: Palickap, Licence: CC BY-SA 4.0
Velehrad, okres Uherské Hradiště, Česká republika.
Velehrad-2020.jpg
Autor: StanislavKadlcik, Licence: CC BY-SA 4.0
Bazilika v roce 2020
STG - entrance.jpg
Autor:
This image is a work by Mercy.

When reusing, please credit me as: Mercy from Wikimedia Commons.

I would appreciate being notified if you use my work outside Wikimedia.

Do not copy this image illegally by ignoring the terms of the license below, as it is not in the public domain. If you would like special permission to use, license, or purchase the image please contact me to negotiate terms.

More of my work can be found in my personal gallery.

, Licence: CC BY-SA 3.0
Jeden ze vchodů Stojanova gymnázia