Veleslavín

Veleslavín
	Sídliště Hvězda, architekt: Vlado Milunić
Lokalita
Městská část	Praha 6
Správní obvod	Praha 6
Obvod	Praha 6
Obec	Praha
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°5′28″ s. š., 14°21′29″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	6 614 (2021)
PSČ	162 00
Počet domů	431 (2011)
Počet ZSJ	3
	(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Veleslavín
Další údaje
Kód části obce	400432
Kód k. ú.	729353
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veleslavín (německy Weleslawin) je dříve samostatná vesnice, dnes městská čtvrť a katastrální území v městské části Praha 6, mezi ulicemi Evropskou, Kladenskou, Pod Petřinami a Na okraji. Veleslavín sousedí na severu s Vokovicemi, na východě se Střešovicemi, na jihu s Břevnovem a na západě s Libocí, kde jeho hraniční území tvoří Libocký rybník a upravená studánka s pitnou vodou Veleslavínka.

Historie

Pravěké keltské osídlení pochází z doby laténské; na pozemku zdejší cihelny bylo koncem 19. století objeveno pohřebiště s cennými nálezy včetně šperků^[3]. Vznik středověké vsi Veleslavín spadá patrně do 10. až 11. století. První zmínka je v zakládací listině břevnovského kláštera z roku 993. Do roku 1420 náležel břevnovskému klášteru, pak byl zabaven Pražany a přešel do majetku měšťanů Starého Města. Část osady byla později postoupena statkům nejvyššího purkrabství a část navrácena břevnovskému klášteru. Ves neměla vlastní kostel, byla přifařena k Liboci, dochovala se kaple – zvonička. V 16. století měla ves již 14 dvorů. Jeden ze dvorů náležel Štěpánovi Adamovi z Veleslavína, otci tiskaře Daniela Adama z Veleslavína; jiný zdejší dvůr vlastnil Ferdinand Šlik. Územím obce podél Veleslavínské ulice od 16. století procházela štola hradního vodojemu, zčásti dosud zachovaná. Zdejší zámeček má čp. 1 a byl postaven na místě břevnovského dvora mezi roky 1730–1750.

V roce 1922 byl Veleslavín s 1814 obyvateli a 173 domy připojen k Praze jako součást Velké Prahy – Prahy XIX. V roce 1949 se stalo k.ú. Veleslavín součástí obvodu Praha 6 (s Dejvicemi, Sedlcem, Vokovicemi a s částmi Bubenče, Hradčan, Střešovic a Liboce) a zůstalo součástí obvodu Praha 6 i při reformě v roce 1960. V roce 1990 se území stalo součástí městské části Praha 6.

Od konce 19. století do 60. let 20. století na rozhraní s novými Vokovicemi stávala malá továrna na šamotové a hliněné zboží, která zanikla v souvislosti s výstavbou Leninovy třídy a sídlištěm^[4]^[5], zbytek části jejího areálu pak užíval Výzkumný ústav televizní techniky.

Pamětihodnosti

Zámek Veleslavín
Pomník Daniela Adama z Veleslavína – kamenná busta na soklu, autor Antonín Procházka (1902)^[6]
Zvonička
Hostinec Na závisti – historická budova z přelomu 19.–20. století; dodnes funkční
Hostinec U Marčanů – historická budova hospody z počátku 20. století (1910), interiér nově adaptovaný; dodnes funkční
Historická budova železničního nádraží a viadukt Buštěhradské dráhy
Budova základní a mateřské školy, Pod Novým lesem čp. 98
Vodovodní domek Královského hradního vodovodu z roku 1555

Doprava

Veřejná doprava

Autobusové a tramvajové linky a metro trasy A PIDu.
- Tramvajová trať vede Evropskou ulicí z Vítězného náměstí přes Bořislavku, sídliště Červený vrch až k vozovně Vokovice a odtud na konečnou stanici do Liboce u Vokovického hřbitova. Původní tramvajová trať sem byla kdysi vedena z Bořislavky Kladenskou ulicí.
- Autobusy mají terminál – konečnou zastávku i přestupní stanice u stanice metra Nádraží Veleslavín, spojují Prahu s letištěm Praha Ruzyně, obcemi Nebušice a dalšími ve Středočeském kraji.

Pražské metro trasy V.A vede od stanice Dejvická v ose Evropské ulice přes stanice Bořislavka a Nádraží Veleslavín, celý úsek byl otevřen v roce 2015.

Železnice

Nádraží Praha-Veleslavín

Fotogalerie

Sídliště Hvězda architekta Vlado Miluniče
Nádraží Veleslavín
(c) autor: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Železniční přejezd se závorami na trati z Prahy do Rakovníka, stavba metra, stanice Nádraží Veleslavín, v pozadí vlevo budova základní školy v nových Vokovicích

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ JÍRA, Jan Antonín: Pohřebiště veleslavínské, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. 2, 1894, s. 5–12, 40–43, 74–75, 111–112.
↑ http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041018
↑ https://zpravy.org/1/2012/19/Fafejtova.html
↑ [1]

Literatura

PRIX, Dalibor (ed.): Umělecké památky Prahy. Velká Praha (M-Ž). Praha : Academia, 2017, ISBN 978-80-200-2469-5

Související články

Petřiny
Břevnov
Seznam uměleckých realizací ve veřejném prostoru ve Veleslavíně

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Veleslavín na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Veleslavín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Katastrální mapa Veleslavín na webu ČÚZK
Archivní mapy na webu ČÚZK [cit. 2021-03-05]
Supermoderní nájemní dům
Veleslavínka: [2]

[9023ab7ef288de47a49355aecfa7c6546e388db9-1] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-2] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[3] JÍRA, Jan Antonín: Pohřebiště veleslavínské, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze, roč. 2, 1894, s. 5–12, 40–43, 74–75, 111–112.

[4] ttp://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041018

[5] ttps://zpravy.org/1/2012/19/Fafejtova.html

[6] [1]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

Navigation

Navigace

Tématické portály