Veleslavínova (Praha)
| |||
|---|---|---|---|
 (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 Pohled od Valentinské ulice | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 1 | ||
| Čtvrť | Staré Město | ||
| Poloha | 50°5′16,3″ s. š., 14°24′57,49″ v. d. | ||
| Začíná na | Křižovnická | ||
| Končí na | Valentinská | ||
| Historie | |||
| Pojmenováno po | Daniel Adam z Veleslavína | ||
| Další údaje | |||
| PSČ | 110 00 | ||
| Kód ulice | 477591 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Veleslavínova ulice na Starém Městě v Praze spojuje ulice Křižovnická a Valentinská. Nazvána je podle českého historika a překladatele Daniele Adama z Veleslavína (1546-99), který získal šlechtický přídomek „Z Veleslavína“ v roce 1578 za nakladatelskou a spisovatelskou činnost.
Historie a názvy
Ve středověku byl prostor ulice součástí náměstí u kostela svatého Valentina postaveného ze zaniklého šlechtického dvorce. Proto místní název byl „Ve dvorci“, „Ryneček u svatého Valentina“, „Dolejší ryneček“, „V osadě svatého Valentina“ nebo „Malý ryneček“. Název „Veleslavínova“ se používal od začátku 20. století, první písemný záznam z roku 1903 obsahuje Ruthova Královská kronika.[1]
Budovy, firmy a instituce
_03.jpg)
- Nárožní secesní dům Veleslavínova 2 (Křižovnická 8), čp. 97/I, navrhl architekt Jan Šimáček (1897) pro svého bratra, výtvarníka Zdeňka Šimáčka[2]
- Secesní činžovní dům Veleslavínova 3, čp. 59/I, architekt Emanuel Dvořák, postaveno v letech 1903-1904, někdejší sídlo Pražských uměleckých dílen architektů Gočára, Chochola a Janáka.[3] V přízemí nyní umístěna restaurace The Pub[4]
- Eklektický nárožní dům s věžičkou, Veleslavínova 5, čp. 58/I / Valentinská 7, v přízemí a v suterénu starožitnictví Alma[5]
- kadeřnictví Salon Framesi - Veleslavínova 6[6]
- restaurace U knihovny - Veleslavínova 10[7]
- pizzeria Donna - Veleslavínova 10[8]
- Hotel Four Seasons Praha - Veleslavínova 2a[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.praha1.cz [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-13.
- ↑ Pavel VLČEK a kol.: Umělecké památky Prahy 1, Staré Město a Josefov. Praha 1996, s. 173.
- ↑ Pavel VLČEK a kol.: Umělecké památky Prahy 1, Staré Město a Josefov. Praha 1996, s. 166.
- ↑ http://www.thepub.cz/praha-1
- ↑ http://antikambra.eu/
- ↑ http://www.salonframesi.cz
- ↑ Archivovaná kopie. uknihovny.cz [online]. [cit. 2018-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-13.
- ↑ https://www.pizzadonna.cz/inpage/donna-i
- ↑ https://www.fourseasons.com/prague/
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903-1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Veleslavínova, s. 1104–1105.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Veleslavínova na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Dobroš, Licence: CC BY-SA 4.0
sochy muže a ženy, Praha-Staré Město, Veleslavínova 3 (čp. 59-I)
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Staré Město. Veleslavínova, od Valentinské ke Křižovnické.