Veléti

Velétský svaz ←  6./7. století–798  →
geografie mapa s kmenů Polabských Slovanů a zeleně vyznačenými lesy
hlavní město:	neznámo
obyvatelstvo
národnostní složení:	Polabští Slované
náboženství:	staroslovanské (pohanské) se zaznamenanými kulty: Svarožic/Radegast v Retře/Radgošti Triglav v Breně (Braniboru) Jarovít v Havelberku Rujevít s Porenutem a Porevítem v Korenici, Rujána Svantovít na Rujáně Černohlav v Jasmundu na Rujáně menší lokální kulty (např. neznámí bohové-blíženci u Tollensesee)
státní útvar
státní zřízení:	kmenová konfederace s vládou monarchie
státní útvary a území
předcházející: Polabští Slované následující: Lutici

Veléti (německy Wieleten nebo Wilzen, polsky Wieleci) byli v raném středověku širší skupina kmenů Polabských Slovanů obývající východní části Polabí a západního Pobaltí. Nejednotné kmeny musely často čelit rozpínavosti svých mocnějších sousedů a byly proto nuceny se organizovat do volnějšího kmenového svazu, do jehož čela se postavil společný kníže. Veléti mohli být pro svou nejednotnost považováni za snadný cíl k získání kořisti. Trnem v oku byli ale i pro své náboženství. Byli totiž zapřisáhlými pohany a byli neteční ke snahám křesťanů o christianizaci. Na křesťanské misie Polabští Slované reagovali podporou vlastních lokálních slovanských kultů, stavbou pohanských chrámů a jmenováním kněží (žreců). K tomuto modelu patrně dospěli inspirací od organizačně vyspělejší křesťanské církve, protože obyčejně jsou takovéto snahy pro Slovany netypické. Polabské kmeny patrně nenavštívili ani žádní slovansky hovořící věrozvěstové, jako tomu bylo v případě Cyrila a Metoděje na Velké Moravě, takže křesťanství zde převážně zůstalo považováno za cizí nepřátelský element. V 8. století Veléty napadla ze západu mocná Franská říše. Došlo k tomu po vojenském podmanění pohanských Sasů Franky, kteří byli následně přivedeni ke křesťanství za pomoci násilí. To vyvrcholilo brutálním masakrem velké části vzdorujících Sasů roku 782. I o těchto událostech se mohli dozvědět prostřednictvím zpráv východní sousedé. Roku 789 se franský císař Karel Veliký obrátil proti Velétům a vytáhl proti nim s podporou knížete Vlčana (Wiltzana) ze sousedního obodritského kmenového svazu. Veléti se stejně jako Obodrité sdružovali do kmenového svazu v čele s knížetem. V době inkriminovaného střetu s Franky vládl Velétům jistý kníže Dragovít. Patrně se jednalo o významného a respektovaného vládce, protože západní prameny ho titulují přímo jako „krále Velétů“ (latinsky rex Wiltorum). Přestože Frankové Veléty přemohli a postoupili až k řece Pěně (Peene), čímž byl jejich kníže donucen k vyjednávání, podrobení se franské nadvládě a odevzdávání daně Karlovi, nebyli Slované ještě definitivně podmaněni jako v případě Sasů, ani nezmizeli. U Velétů se roku 798 zhroutil vládnoucí systém kmenového svazu a roztroušené slovanské kmeny se znovu sjednotily až v průběhu 10. století do kmenového svazu Luticů.

K Velétům (později Luticům) náležely kmeny Břežanů, Črezpěňanů, Dolenců, Došanů, Grozvičanů, Chyžanů (Kyšanů), Lekusiců (Lešiců), Moričanů, Neleticů, Ploňanů, Ránů, Ratarů, Rečanů, Sitňanů, Sprévanů, Stodoranů (Havolanů), Ukřanů a Voliňanů, Zemčiců aj. Roku 808 přešly na stranu Velétů také kmeny Smolinců a Gliňanů, původní spojenci svazu Obodritů. Stalo se tak na základě úspěšného vpádu Dánů na obodritské území.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Veleti na Wikimedia Commons

Související články

• Lutici
• Polabští Slované
• Obodrité