Velim

Velim
Kostel svatého Vavřince
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Kolín
Obec s rozšířenou působností	Kolín (správní obvod)
Okres	Kolín
Kraj	Středočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°3′35″ s. š., 15°6′26″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	2 232 (2024)[1]
Rozloha	15,70 km²[2]
Nadmořská výška	203 m n. m.
PSČ	281 01
Počet domů	729 (2021)[3]
Počet částí obce	2
Počet k. ú.	2
Počet ZSJ	2
Kontakt
Adresa obecního úřadu	náměstí Obránců míru 120 281 01 Velim ouvelim@velim.cz
Starosta	Josef Seifert
Oficiální web: www.velim.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Velim
Další údaje
Kód obce	533831
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Velim se nachází v okrese Kolín ve Středočeském kraji, asi 8 km severozápadně od Kolína. Žije zde přibližně 2 200^[1] obyvatel. V roce 2011 zde bylo evidováno 771 adres.^[4] Součástí obce je i vesnice Vítězov.

Velim je také název katastrálního území o rozloze 12,56 km².^[5]

Katastr obce patří k nejstarším sídlům středních Čech. Archeologické nálezy v lokalitě Skalka dokládají, že Velim byla osídlena od paleolitu. Nejvýznamnější nálezy pocházejí z doby neolitu, kdy se sídliště kultury s lineární keramikou rozkládalo naproti bývalé čokoládovně na ploše závodu BallAerocan.^[6]. Souvislé osídlení pokračovalo i v době halštatské, laténské a hradištní. Z období vlády prvních Přemyslovců v 10.-11. století pochází archeology zdokumentované hradiště.^[7] Také patrocinium kostela svatého Vavřince svědčí pro původ v této době, i když samotná stavba bývá datována až do přelomu doby románské a gotické, kdy tuto lokalitu vlastnil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1323. V 1. polovině 14. století se stala součástí poděbradského panství. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 v obci sídlila výrazná evangelická menšina obyvatelstva.

Málo významná zemědělská obec nabyla na důležitosti poté, co byla na nedaleko vedoucí olomoucko-pražské železnici (zprovozněné již roku 1845) postavena v roce 1867 zastávka. Velký vliv na tom měl potomek maďarské evangelické šlechty, evangelický farář a superintendent české církve helvetské Justus Emanuel Szalatnay. Jeho jméno je spjato i se začátky velimského Akciového cukrovaru, který vznikl ve stejném roce a místní továrny na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky (1869), na kterých se podílel spolu s bratrancem Janem Pavlem.^[8] Ve Velimi postupně vznikla i cementárna (1888), továrna na piana (1920) a navíc dvě cihelny. Roku 1868 zde byl založen Sokol, který se významně podílel na společenském životě v obci.^[9] Mezi lety 1850 a 1930 se počet obyvatel Velimi zhruba zdvojnásobil, takže před druhou světovou válkou měla obec přes 2400 usedlých.

Velim proslula především díky továrně na kávové náhražky, cukrovinky a čokoládu. V roce 1892 ji židovská rodina Glaserů převzala od rodiny Szalatnayů. Právě zde byla vyrobena první žvýkačka ve střední Evropě (RICI, 1902) a po první světové válce poprvé produkovány duté celočokoládové figurky, zde i balené a ručně malované.^[10] V již znárodněné továrně se pak v letech 1968 až 1994 vyráběla legendární žvýkačka Pedro.^[11]

Velimská čokoládovna byla zrušena roku 1994 (výstavný areál však stále stojí), bývalá továrna na piana je nevyužita a na počátku 21. století byla obdivuhodná budova velimského cukrovaru s elegantním novogotickým dekorem dokonce zbořena. Podobně dopadla cihelna při Sokolské ulici, ze které zbyl jen komín. Průmyslové dědictví obce, díky kterému se Velim povznesla do všeobecného povědomí, velikosti a významu je zatím opomíjeno, nicméně do budoucna skýtá značný potenciál, zvýrazněný polohou Velimi na důležité železnici mezi Prahou a Pardubicemi. Kromě toho je z turistického hlediska atraktivní především katolický kostel sv. Vavřince z 13. století, historická evangelická komunita a přírodní lokality V jezírkách a Skalka u Velimi.

Název obce na Kolínsku měl také svou historii. Do roku 1850 pod názvem Velímě, jako osada obce Velyně v okr. Kolín; od roku 1880 obec Velím v okr. Kolín; od roku 1921 Velim v okr. Kolín, německy Wellen.

V Národním domě přednášel na počátku 20. století i profesor Tomáš Garrigue Masaryk. V létě, 23. června 1901 tam pronesl také projev, který ještě v tomto roce vyšel knižně v Praze (Naše politická situace). Velimská přednáška T.G. Masaryka byla konána po schůzi realistů (lidové strany pokrokové) a návštěvě císaře v Praze.

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

• 1850 země česká, kraj Pardubice, politický i soudní okres Kolín^[12]
• 1855 země česká, kraj Čáslav, soudní okres Kolín
• 1868 země česká, politický i soudní okres Kolín
• 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Kolín^[13]
• 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Kolín^[14]
• 1945 země česká, správní i soudní okres Kolín^[15]
• 1949 Pražský kraj, okres Kolín^[16]
• 1960 Středočeský kraj, okres Kolín
• 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Kolín

V obci Velim (2016 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[17]

• Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katolický kostel, evangelický kostel, sbor dobrovolných hasičů, výroba cementového zboží, 2 cihelny, továrna na cukrovinky, hospodářské strojní družstvo, továrna na piana, slévárna kovů, lidové stavební družstvo, stavební podnikatelství, strojírna.
• Služby (výběr): 2 lékaři, autodoprava, bednář, biograf Sokol, cukrář, 8 hostinců, kapelník, lékárna, malíř, obchod s mlékem, modistka, obchod s obuví Baťa, pohřební ústav, 14 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro katolickou farní osadu Velim, hospodářské úvěrní družstvo, školka, 2 zahradnictví, zednický mistr, obchod se zvěřinou a drůbeží.

Ve vsi Vítězov (420 obyvatel, samostatná ves se později stala součástí Velimi) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:^[18] cihelna, hospodářské strojní družstvo, 2 hostince, kolář, kovář, 4 rolníci, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika.

• Martin Rohlíček, v letech 1728–1735 byl nositelem biskupského svěcení původní Jednoty bratrské. Ordinován byl D. E. Jablonským^[19][20]
• František Kalda (1884–1969), germanista, pedagog, překladatel z nizozemštiny, němčiny, afrikánštiny a dalších jazyků
• Primus Sobotka (1841–1925), novinář, překladatel, etnograf
• Olga Růžičková (1921–2019) – dokumentární režisérka, průkopnice čs. ekofilmu, držitelka 39 filmových cen ^[21]
• Stanislava Součková (1923–1997), operní pěvkyně
• Vladimír Karbusický (1925–2002), muzikolog, pedagog a sociolog
• Jaroslav Souček (1935–2006), operní pěvec
• Jiří Škopek (1933–2018), malíř, grafik, restaurátor, keramik, ilustrátor a tvůrce betlémů
• Miroslav Vojtěchovský (* 1947), fotograf a vysokoškolský pedagog
• Justus Emanuel Szalatnay (1834–1910), evangelický duchovní a hlavní hybatel modernizace Velimi
• Adolf Glaser ml. (1855–1928), významný průmyslník, majitel továrny na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky

• Kostel svatého Vavřince na východním konci náměstí, původně ze 13. století, přestavěn v raně gotickém slohu počátkem 14. století a znovu před 1408. Někdy po roce 1750 gotické klenby nahrazeny valenou klenbou s lunetami a roku 1771 na hřbitově postavena věž na místě starší dřevěné zvonice. Z raně gotické stavby se zachovala malá okénka, z roku 1408 nápis o posvěcení kostela a sedlový portál do sakristie.^[22] Jižně od kostela stojí katolická fara, založená roku 1839, později rozšířená o budovu bývalé školy.^[23]
• Evangelický kostel na JZ okraji obce, prostorná stavba s věží v průčelí a s emporami uvnitř postavena 1856 na místě prosté toleranční stavby z roku 1784. Uvnitř cenné barokní lavice ze zrušeného kostela sv. Marie Magdaleny na Malé Straně v Praze.^[22] Na sever od kostela stojí pseudogotická budova evangelické fary z roku 1871.^[24]
• Areál Velimské továrny na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky v Palackého ulici vedle železnice. Založena roku 1869 uherskou rodinou Szalatnayů. Roku 1892 ji koupila židovská rodina Glaserů. Továrna je proslulá první výrobou žvýkaček (nejen) v Rakousko-Uhersku od roku 1902, v meziválečném období dutými celočokoládovými figurkami a malými čokoládami s pohádkou tištěnou na obalu, které pokračovaly také po roce 1945. Žvýkačkami Sevak a především Pedro se výroba proslavila od druhé poloviny 60. let 20. století.^[25] V roce 1937 v něm pracovalo 400 až 500 zaměstnanců. Úspěšný podnik, součást českého kulturního a hospodářského dědictví, který přežil dvě světové války i dva totalitní systémy, vydržel v nové éře svobodného podnikání jen pár let. V roce 1992 byl v rámci kupónové privatizace prodán švýcarskému potravinářskému gigantu Nestlé, který zde po dvou letech zrušil výrobu, se zdůvodněním, že neodpovídá portfoliu jejich výrobků. Výroba oblíbených žvýkaček byla přesunuta do závodů LIPO v Liberci a tam později zrušena.^[11] Dnes je architektonicky hodnotný areál bývalé čokoládovny sídlem menších firem, díky čemuž je jeho většina alespoň stále v zachovalém stavu. Továrna je dominantou Velimi a skládá se z několikrát přestavovaných utilitárních staveb a dalších přístaveb, přičemž působivá je především hlavní budova s věží a klasicizujícími lizénami, zformovaná do dnešní podoby ve dvacátých letech 20. století. Zajímavý je i 35 metrů vysoký kruhový komín. V prostorech ležících naproti přes Palackého ulici bývaly především sklady, z nichž se zachoval jen jediný, který je dnes v dobrém stavu. Do této části areálu patřil také dům při silnici, postavený ve stylu klasicizujícího rondokubismu.
• Dnes již zbouraná továrna na piana v Tylově ulici byla původně firmou na výrobu dřevěných beden a houpaček, založenou Václavem Rubešem v roce 1908. Po první světové válce zde pražská továrna Lada vyráběla marmeládu, sušenou zeleninu a cukrovinky. Od roku 1920 tu začal Josef Brož vyrábět piana, zatímco jeho bratr vedl hlavní podnikový závod v Praze, ve Spálené ulici. Po druhé světové válce byl podnik začleněn do národního podniku Továrna na piana se sídlem v Hradci Králové. Na tomto místě obec staví kluziště.^[26]
• Komín bývalé cihelny v Sokolské ulici jižně od Velimi. Tento 49 metrů vysoký komín je posledním pozůstatkem zbořené továrny Matěje Součka a Jana Strnada, postavené na přelomu 19. a 20. století.^[27]
• V jezírkách – přírodní památka severně od Velimi s orchidejovými loukami a dalšími ohroženými rostlinami a živočichy. Vyhlášena roku 1987, výměra 2,89 ha. ^[28]
• Skalka u Velimi (Němečkův lom) – přírodní památka ležící východně od Velimi. Důležitá pro dobře zachovalou druhohorní mořskou faunu. Vyhlášena roku 1987 s výměrem 0,2 ha (celková rozloha lokality je 1,75 ha)Dále je také známa pod pojmy tzv. České Finsko kvůli vzhledu místa připomínající Finské podnebí.^[29]
• Na severovýchodním okraji vesnice se dochovaly archeologické pozůstatky hradiště Skalka ze střední doby bronzové.^[30]
• Na neolitickém sídlišti na severním okraji Velimi bylo archeologicky prouzkoumáno pravěké sídliště osídlené příslušníky kultury s lineární keramikou.^[31]

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 1,5 km je silnice I/38 Havlíčkův Brod - Kolín - Nymburk - Mladá Boleslav, ve vzdálenosti 2,5 km je silnice I/12 Praha - Kolín.

• Železnice – Obec Velim leží na železniční trati 011 Praha - Český Brod - Pečky - Kolín. Je to dvoukolejná elektrizovaná celostátní trať zařazená do evropského železničního systému, součást 1. koridoru, doprava byla zahájena roku 1845, po trati lze jezdit rychlostí 160 km/h. Ze stanice Velim odbočuje spojovací kolej na Železniční zkušební okruh u Velimi, zkušební trať prochází okrajem katastrálního území obce.

Veřejná doprava 2011

• Autobusová doprava – V obci měly zastávky příměstské autobusové linky Kolín-Nová Ves I-Chotutice (v pracovních dnech 7 spojů) a Kolín-Velim-Poděbrady Žiželice (v pracovních dnech 4 spoje) (dopravce Okresní autobusová doprava Kolín, s. r. o.).

• Železniční doprava – Po trati 011 vede linka S1 (Praha - Kolín) v rámci pražského systému Esko. V železniční stanici Velim zastavovalo v pracovních dnech 30 párů osobních vlaků, o víkendu 23 párů osobních vlaků.

• 
  Artéská studna a nádrž ve Velimi
• 
  Katolický kostel sv. Vavřince ve Velimi
• 
  Evangelický kostel ve Velimi
• 
  Náměstí Obránců míru ve Velimi (1)
• 
  Náměstí Obránců míru ve Velimi (2)
• 
  Náměstí Obránců míru ve Velimi (3)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Velim na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Velim ve Wikislovníku

• Katastrální mapa Velimi na webu ČÚZK
• Velim v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Historie Velimi
• Historie Vítězova