Velká cena Masarykova 1937

Československo Grand Prix Masarykova 1937
Nemistrovský závod v sezóně 1937
Masarykův okruh
Masarykův okruh
Detaily závodu
Datum26. září 1937
MístoBrno
Délka trati29,142 km (18,109 mil)
Délka závodu15 kol, 437,1 km (271,6 mil)
Počasíslunečno, sucho
Pole position
PilotItalské království Tazio NuvolariAlfa Romeo
Nejrychlejší kolo
PilotNěmecká říše Rudolf CaracciolaMercedes-Benz
Čas11:59,3 min = 145,8 km/h (v 6. kole)
Stupně vítězů
PrvníNěmecká říše Rudolf CaracciolaMercedes-Benz
DruhýNěmecká říše Manfred von BrauchitschMercedes-Benz
TřetíNěmecká říše H. Müller/B. RosemeyerAuto Union

Sedmý závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 26. září 1937 jako Velká cena Masarykova, po prezidentu Československa T. G. Masarykovi (14. listopadu 191814. prosince 1935).[1] Masarykova Grand Prix byla posledním velkým okruhovým závodem sezóny a byla 23. podnikem sezóny Grand Prix 1937. V Mistrovství Evropy jezdců vypsaném asociací AIACR (pozdější FIA), kam patřily Grand Prix Belgie, Německa, Monaka, Švýcarska a Itálie,[2] se Mistrem Evropy stal Rudolf Caracciola před Manfredem von Brauchitschem a Hermannem Langem (všichni Mercedes-Benz W 125).[3] Poprvé se v Brně jely dva samostatné závody: Velká cena Masarykova pro vozy Grand Prix (nad 1,5 l) a Cena města Brna pro vozy kategorie Voiturette (do 1,5 l).

Startující vozy a jezdci

Velká cena Masarykova, která měla sedmou reprízu, byla velkolepým epilogem všech velkých cen sezóny 1937.[4] Závod soustředil na startu všechny nejlepší automobilové závodníky a firmy té doby. Byl to poslední předválečný ročník na brněnském okruhu a poslední závod na původní, téměř třicetikilometrové trati. Tým Auto Union přijel se čtyřmi vozy V-16 typu C pro Bernda Rosemeyera, Hermanna Müllera a pro Achille Varziho, který měl smlouvu jen na 3 poslední závody sezóny. Týmový manažer Dr. Karl Otto Feuereissen měl při nasazení vozů Auto Union Typu C problémy s obsazením týmu, protože Stuck opustil tým dva týdny předtím po Velké ceně Itálie (byl přítomen v Brně pouze jako divák), Hasse byl stále nemocný se zraněním nohou a chodidel, které utrpěl při havárii v Monaku, a Varzi přijel se dvěma obvázanými prsty. Sice odjel několik tréninkových kol, při nichž během prvního tréninkového dne byl velmi pomalý a během druhého tréninkového dne prohlásil, že se zraněnými prsty nemůže řídit. Pak se Feuereissenovi omluvil pro nevolnost a v závodě nestartoval. Principál týmu Mercedes Alfred Neubauer přivezl svůj "neporazitelný" tým, včetně posledního mistra Evropy jezdců Rudolfa Caraccioly. Jemu sekundovali Manfred von Brauchitsch, Hermann Lang a Richard Seaman. Scuderia Ferrari nasadila do závodu 2 vozy, zánovní dvanáctiválce Alfa Romeo 12C-36 pro Nuvolariho a Briviem, třetí Alfou Romeo byl už letitý Tipo B/P3, se kterým jel soukromník Balestero. Startovní pole doplňovaly 3 vozy Maserati soukromých jezdců.[5]

Po roční přestávce se na závody sešel obrovský dav odhadem 190 000[1] až 200 000 diváků.[5]

Startující vozy a jezdci skupiny Grand Prix

St. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotor
2Rudolf CaracciolaDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7R-8
4Manfred von BrauchitschDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7R-8
6Richard SeamanDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7R-8
8Hermann LangDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7R-8
10Bernd RosemeyerAuto Union AGAuto Union Typ C6.0V-16
14Hermann MüllerAuto Union AGAuto Union Typ C6.0V-16
18Tazio NuvolariScuderia FerrariAlfa Romeo 12C-364.1V-12
20Antonio Brivio-SforzaScuderia FerrariAlfa Romeo 12C-364.1V-12
26Renato BalestreroR. BalestreroAlfa Romeo Tipo B/P32.9R-8
28Luigi SoffiettiL. SoffiettiMaserati 6C-343.7R-6
32Ernő Fešteticshrabě FeštetićMaserati 8CM3.0R-8
34László HartmannL. HartmannMaserati 4CM2.5R-4

Startovní rošt

Poprvé obě skupiny závodních vozů (Grand Prix a Voiturette) jely samostatné závody. Časy z měřených tréninků se nepoužily k umístění na roštu, přestože to už bylo v té době u většiny ostatních závodů obvyklé. Týmy si vylosovaly umístění na roštu pro prvních osm pozic a soukromí jezdci dostali poslední čtyři pozice. Bylo to dost nepraktické, protože brněnská trať byla v některých místech velmi úzká a předjíždění bylo obtížné.[5]

Start závodu vozů Grand Prix, 1. řada zleva Nuvolari a Lang, 2. Rosemeyer, 3. Brivio a Brauchitsch, mezi nimi se tlačí vpřed Müller
Start Velké ceny Masarykovy 1937, v čele Lang (st. č. 8), Nuvolari (mimo záběr) a Rosemeyer (st. č. 10), za nimi zprava Brivio, Müller a Brauchitsch
1.řadaPos. 1Pos. 2
18 Italské království Nuvolari

Alfa Romeo

8 Německá říše Lang

Mercedes-Benz

2.řadaPos. 3
10 Německá říše Rosemeyer

Auto Union

3.řadaPos. 4Pos. 5
20 Italské království Brivio

Alfa Romeo

4 Německá říše Von Brauchitsch

Mercedes-Benz

4.řadaPos. 6
14 Německá říše Müller

Auto Union

5.řadaPos. 7Pos. 8
6 Spojené království Seaman

Mercedes-Benz

2 Německá říše Caracciola

Mercedes-Benz

6.řadaPos. 9
28 Italské království Soffietti

Maserati

7.řadaPos. 10Pos. 11
34 Maďarské království Hartmann

Maserati

26 Italské království Balestrero

Alfa Romeo

8.řadaPos. 12
32 Maďarské království Feštetics

Maserati

Průběh závodu

Vozy nad 1500 ccm (Grand Prix)

Závod, který byl v tomto ročníku zkrácen na 15 kol tj. 437,1 km,[6] byl pro 12 vozů odstartován v 12:15 h.[4] Podle taktického plánu vedoucího týmu Mercedes Neubauera uštvat soupeře šel záhy do čela Lang (Mercedes) sledován Rosemeyerem a Müllerem (oba Auto Union). V 3. kole se Rosemeyer přiblížil k Langovi, ve 4. kole zaútočil a dostal se do čela. Caracciola po startu z 8. místa na roštu se mezitím prokousával polem, jel už na 3. místě a zkrátil odstup od vedoucí dvojice. Závod vzdal Soffietti na Maserati (ohnul zadní osu). Nuvolari za Ostrovačicemi zastavil a měnil kolo.[4]

Hermann Lang na W 125 po startu v čele před 2 vozy Auto Union C s Rosemeyerem a Müllerem

V 5. kole při stíhání vedoucího Rosemeyera dostal Langův Mercedes v pravotočivé zatáčce mezi Žebětínem a Ostrovačicemi smyk (poblíž dnešního automotodromu, tisk přímo uvedl: Nešťastný 13. kilometr) a narazil v příkopu do skupiny diváků, stojících nezodpovědně u okraje závodní dráhy. 11 jich zranil, z toho dva tak těžce, že zemřeli na operačním stole brněnské nemocnice, dvěma dalším musely být amputovány dolní končetiny. Lang, který byl při nehodě vymrštěn z vozu, se zranil poměrně lehce, vůz však byl zcela rozbit.[7]

Rudolf Caracciola, vítěz v boji o Velkou Masarykovu cenu 1937, se po výměně pneu v depu vrací na trať v rekordním čase 19 sekund.

Na znamení z depa Caracciola zvýšil své tempo a v 7. kole Rosemeyera předstihl. V 8. kole Rosemeyer v Pisárkách zastavil pro poruchu brzd (zablokované kolo) a vzdal. Caracciola tak ztratil posledního nebezpečného soupeře a jel už skoro sólo závod. V desátém kole byl Nuvolari podruhé postižen defektem pneumatiky, pokračoval však v jízdě na ráfku až do pomocného depa v Ostrovačicích. Seaman předstihl Müllera, na něhož se rovněž dotáhl Brauchitsch. Brauchitschův nápor se zdařil a po jedenáctém kole vedly závod tři vozy Mercedes-Benz v pořadí Caracciola, Brauchitsch a Seaman.[8]

Rosemeyer se po odpadnutí v 8. kole dokázal vrátit do boxů, když ho tam jeden ochotný divák zavezl. Müller (z 2. místa klesl na 4.) pak dostal signál, aby zastavil v dalším kole, a předal po 11. kole vůz Rosemeyerovi. Rosemeyer začal zajíždět rychlá kola a stáhl ztrátu na Seamana na třetím místě na 48 vteřin. Trvalo nějakou dobu, než z boxů Mercedesu upozornili Seamana na zezadu blížící se nebezpečí. Neuvěřitelné se stalo skutkem a Rosemeyer předjel překvapeného Seamana a přerušil tak defilé tří mercedesek v čele závodu.[5]

Vítěz Velké ceny Masarykovy Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz W 125 (1937)
Caracciola a Brauchitsch po vítězství na Velké ceně Masarykově v roce 1937 (zprava)

Po 15. kolech Caracciola s 36 vteřinovým náskokem zvítězil v čase 3:09:25,3 h v průměrné rychlosti 138,4 km/h před svým týmovým kolegou Brauchitschem. Na Masarykově okruhu v Brně měl Caracciola vždy smůlu. Startoval zde čtyřikrát a nikdy nedojel (1930, 1931, 1934, 1935). Až v roce 1937, při 5. startu, protrhl smůlu a v posledním, předválečném závodě typu Grand Prix na starém brněnském okruhu vyhrál. Zajel i rekord na 1 kolo, když 6. kolo ujel za 11:59,3 min tj. 145,8 km/h.[1] Na 3. místě dojel Rosemeyer na Müllerově voze před Seamanem a Nuvolarim na pátém místě, kolo za vítězem. Byl to jeden z posledních případů, kdy „Létající Mantovan“ dokončil závod na Alfě Romeo.[5] Mimo dvou defektů měl v závěru potíže se svíčkami, takže dojížděl závod na 11 a potom na 10 válců.[9] Od léta 1938 přestoupil do závodního týmu Auto Union.

Pro další ročník byl naplánován termín 25. září 1938, který se vzhledem k mezinárodní situaci již nemohl uskutečnit (všeobecná mobilizace 23. září, mnichovská dohoda 29.-30. září).

PořadíSt. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotorKolaČas/stavOdstup
1.2Rudolf CaracciolaDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7S-8153:09:25,3 h
2.4Manfred von BrauchitschDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7S-8153:10:01,7 h+ 36,4 s
3.14H. Müller / B. RosemeyerAuto Union AGAuto Union Typ C6.0V-16153:10:07,1 h+ 41,8 s
4.6Richard SeamanDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7S-8153:10:43,8 h+ 1:18,5 min
5.18Tazio NuvolariScuderia FerrariAlfa Romeo 12C-364.1V-1214- 1 kolo
6.20Antonio BrivioScuderia FerrariAlfa Romeo 12c-364.1V-1214- 1 kolo
7.34László HartmannL. HartmannMaserati 4CM2.5S-413- 2 kola
8.32Ernő FesteticsGraf FesteticsMaserati 8CM3.0S-812- 3 kola
DNF10Bernd RosemeyerAuto Union AGAuto Union Typ C6.0V-167havárie
DNF8Hermann LangDaimler-Benz AGMercedes-Benz W 1255.7S-84havárie
DNF26Renato BalestreroR. BalestreroAlfa Romeo Tipo B/P32.9S-84
DNF28Luigi SoffiettiL. MěchMaserati 6C-343.7S-64

Vozy do 1500 ccm (Velká cena Brna)

Start Velké ceny Brna 1937, v čele Graffenried (st. 14), Martin (st. č. 4), Pohl (st. č. 10) a pozdější vítěz Villoresi (st. č. 6)

Závod označený jako Velká cena Brna se jel na 5 kol v celkové délce 145,7 km. Byl 21. závod sezony pro vozy kategerorie Voiturette (do 1,5 l).[10] Tento závod program otevíral, hlavní závod se jel až po skončení Velké ceny Brna. Po slavnostním zahájení v 10:05 h pietním projevem ing. Vrby (předseda ČAMS), kterým vzpomněl prezidenta T. G. Masaryka, se 13 jezdců připravilo na start závodu. Pořadí na roštu se vylosovalo, v prvé řadě stáli Pohl a Martin, za nimi uprostřed princ Bira a za ním Graffenried, Villoresi, Sojka a další. V 10:35 h byl závod odstartován. Charles Martin (ERA A, řadový šestiválec se zdvihovým objemem 1488 ccm s kompresorem Roots a výkonu 112-130 kW/150-175 k při 6500 ot./min) se ujal vedení závodu následovaný Birou (ERA B, novější verze typu A) a Luigim Villoresim (Maserati, řadový šestiválec se zdvihovým objemem 1493 ccm s kompresorem Roots a výkonem 130 kW/175 k ), ale Bira nezvládl první zatáčku před Novým Lískovcem a vjel do únikové zóny. Nasadil ostré tempo a na konci 1. kola jel už zase na 2. místě za Martinem. Po 1. kole bylo pořadí prvních jezdců Martin, Bira, Villoresi a Hartmann.[5]

Princ Bira ze Siamu, st. č. 2 na voze ERA skončil ve Velké ceně Brna na 4. místě (1937)

V dalších kolech se na čele pořadí příliš neměnilo, ale o to zajímavější byl boj o další pozice. Za první třemi jeli Hartmann a Graffenried (oba na Maserati), za nimi na 6.-8. místě Češi Sojka (Bugatti), Pohl (MG K3 Magnette) a Vaníček (Bugatti). Ve 4. kole předjeli Sojka a Pohl Graffenrieda, ale v posledním kole Pohlovi praskla pneumatika asi 1 km před cílem, nezvládl řízení, převrátil vůz a havaroval. Při jeho havárii byli postiženi také dva z diváků, naštěstí lehčeji.[11]

Bira pro technické potíže (prasklý výfuk) musel zpomalit a klesl na 4. místo. Ital Luigi Villoresi na voze Maserati v posledním kole předstihl Angličana Martina (ERA) a vyhrál tak závod vozů do 1500 cm³, na 3. místě dojel Maďar Hartmann.[12] Hartmann startoval na brněnském okruhu 5x, v roce 1932 nedojel (voiturette), v letech 1933-5 skončil na 5. místě, na 8. místě a znovu na 5. místě (Grand Prix). V roce 1937 dosáhl tedy svého nejlepšího výkonu, když se postavil jako 3. na stupně vítězů. To byl jeho poslední dokončený závod, protože 15. května 1938 zahynul při Velké ceně Tripolisu.[13] Na 4. místě dojel siamský princ Bira (závodil pod pseudonymem B. Bira, plným jménem Birabongse Bhanudej Bhanubandh).[14] Do Brna se vrátil v roce 1949, kdy startoval s Maserati na Velké ceně Československa 1949.[15]

Bruno Sojka dojel tentokráte na 5. místě, což bylo jeho nejhorší umístění v absolvovaných brněnských závodech. Sojka jel v Brně 6x a 4x skončil na 3. místě (1931-2, 1934-5) a jednou dojel druhý (1933). Villoresi zvítězil v čase 1:10:19,9 h průměrnou rychlostí 124,28 km/h a zajel i nejrychlejší kolo závodu za 13:47 min (126,85 km/h). Zdeněk Pohl na MG K3 Magnette jezdil na 6. pozici. Ale v Bosonohách měl defekt pneumatiky a vůz se začal smýkat po vozovce, vyletěl do vzduchu, dopadl na silnici a roloval na druhou stranu k patníku. Zdeněk vypadl z vozu a utrpěl těžké zranění páteře a žeber. Bylo to v posledním kole závodu, asi 1 km před cílem.[1] Byl převezen do Úrazové nemocnice v Brně, kde strávil při léčení téměř 3 měsíce. Za rok 1937 byl Pohl za sportovní výsledky odměněn sportovní komisí AKRČs zlatým odznakem. Slavnostní rozdílení cen se konalo v sídle Autoklubu 20. listopadu,[16] ale bez Zdeňka Pohla, který v tu dobu ještě ležel v nemocnici až do prosince, kdy mu byl sádrový obvaz sejmut.[17]

PořadíSt. č.JezdecStájZnačka a typ vozuMotorKolaČas/stavOdstup
1.6Luigi VilloresiScuderia AmbrosianaMaserati 6CM1.5R-651:10:19,8 h
2.4Charles MartinC. MartinERA A1.5R-651:10:34,4 h+ 14,6 s
3.20László HartmannL. HartmannMaserati 4CM1.5R-451:11:06,0 h+ 46,2 s
4.2"B Bira"princ BiraERA B1.5R-651:15:46,3 h
5.8Bruno SojkaB. SojkaBugatti Type 51A1.5R-851:15:48,0 h
6.14Emmanuel de GraffenriedJ. Du PuyMaserati 4CM1.5R-441:17:13,9 h
7.22Václav VaníčekV. VaníčekBugatti Type 37A1.5R-441:24:28,8 h přidřený píst
8.28František HoštálekF. HoštálekZ 141.5B-84mechanická porucha
DNF10Zdeněk PohlZ. PohlMG K3 Magnette1.1R-64havárie
DNF32Vladimír PohoreckýDr V. PohoreckýSalmson3
DNF34Max RuessM. RuessBMW3defekt zadního kola
DNF18Robert FleischanderiR. FleischanderiAmilcar C61.1R-63náraz, poškozena přední osa
DNF?Antonín KomárA. KomárBugatti Type T37A1.5R-42porucha pístu

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix automobile de Tchécoslovaquie 1937 na francouzské Wikipedii.

  1. a b c d ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 46–50, 172. 
  2. EZTRODT, Hans. Index 1937 [online]. Leif Snellman, 2022-05-31 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  3. CAPPS, Don; SNELLMAN, Leif. AIACR EUROPEAN CHAMPIONSHIP 1937 [online]. Leif Snellman, H. D. Capps, 2015-02-08 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  4. a b c -, jp. Velká cena Masarykova v rekordech. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-27, roč. 77, čís. 39, s. 1, 5. Dostupné online. 
  5. a b c d e f SNELLMAN, Leif; ETZRODT, Hans. VII VELKÁ CENA MASARYKOVA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
  6. VANĚK, Jiří. VII. ročník automobilového závodu Masarykův okruh [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna (Městské muzeum Brno), 2022-09-22 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online. 
  7. -, rf. Krev na třináctém kilometru. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 2. Dostupné online. 
  8. -, jka. Boj o Velkou cenu Masarykovu. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 2–3. Dostupné online. 
  9. -, jka. Nádherné boje v obou závodech. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 1–2. Dostupné online. 
  10. SNELLMAN, Leif. VELKÁ CENA MĚSTA BRNA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  11. -, yk. Slabší třída poprvé samostatně. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 2. Dostupné online. 
  12. -, jp. Ital Villoresi vítězem první Velké ceny Brna. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-27, roč. 77, čís. 39, s. 5. Dostupné online. 
  13. SNELLMAN, Leif. Ládiszlav "László" Hartmann (H) [online]. Leif Snellman, 2023-06-28 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  14. SNELLMAN, Leif. "B. Bira" (Prince Birabongse Bhanutej Bhanubandh) (T) [online]. Leif Snellman, 2023-05-16 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  15. PÁLENÍK, Jan. Poprvé a naposledy. Před 70 lety Československo zažilo „formuli 1“ [online]. Praha: MAFRA (idnes.cz), 2019-09-25 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online. 
  16. Úspěšní závodníci Zdeněk Pohl, V. Stanislav a A. Vitvar. Auto. 1937-11-15, roč. 19, čís. 14, s. 284. Dostupné online. 
  17. Bašul v krunýři. Auto. 1937-12-18, roč. 19, čís. 16, s. 331. Dostupné online. 

Literatura

  • SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
  • HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
  • ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
  • SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930—1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s., ISBN 978-80-275-1059-7
  • OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
1932 Maserati 8C 3000 p7.JPG
1932 Maserati 8C 3000 in the Louwman Museum.
Caracciola a Brauchitsch po vítězství na Velké ceně Masarykově v roce 1937 (zprava).jpg
Rudolf Caracciola a Manfred von Brauchitsch s Mercedesy-Benz W 125 po vítězství na Velké ceně Masarykově v roce 1937 (zprava)
Start Velké ceny Brna 1937, v čele Graffenried (st. 14), Martin (st. č. 4), Pohl (st. č. 10) a pozdější vítěz Villoresi (st. č. 6).jpg
Start Velké ceny Brna 1937, v čele Graffenried (st. 14), Martin (st. č. 4), Pohl (st. č. 10) a pozdější vítěz Villoresi (st. č. 6)
Masarykův okruh, start závodu silnější kategorie 1937.jpg
Masarykův okruh, start závodu silnější kategorie 1937
Rudolf Caracciola, Mercedes-Benz W 125 (Brno 1937).jpg
Rudolf Caracciola, vítěz v boji o Velkou Masarykovu cenu 1937, se po výměně pneu z depa vrací na trať v rekordním čase 19 sekund.
Hermann Lang, W 125, Masaryk Circuit (1937).jpg
Hermann Lang na Mercedes-Benz W 125 na Masarykově okruhu v Brně, Lang ještě v čele před dvěma vozy Auto Union, v 5. okruhu mezi Žebětínem a Ostrovačicemihavaroval s tragickými následky (1937)
Masarykův okruh (1930-1937).jpg
Mapka Masarykova okruhu (1930-1937)
Princ Bira ze Siamu, st. č. 2 na voze ERA skončil ve Velké ceně Brna 4. (1937).jpg
Princ Bira ze Siamu, st. č. 2 na voze ERA skončil na Masarykově okruhu ve Velké ceně Brna 4. (1937)
Alfa Romeo 12C-36 (1936).jpg
Autor: Milan Tošnar, Licence: CC BY 4.0
Alfa Romeo 12C-36 (1936-7)
Masarykův okruh, vítěz Rudolf Caracciola na Mercedes-Benz (1937).jpg
Masarykův okruh, vítěz Rudolf Caraciola na Mercedes-Benz (1937)
Start Velké ceny Masarykovy 1937, v čele Lang (st. č. 8) a Rosemeyer (st. č. 10).jpg
Start Velké ceny Masarykovy 1937, v čele Hermann Lang (st. č. 8, Mercedes-Benz W 125) a Bernd Rosemeyer (st. č. 10, Auto Union Typ C)
Mercedes-Benz W 125 (1937).jpg
Autor: Milan Tošnar, Licence: CC BY-SA 4.0
Mercedes-Benz W 125 (1937), závodní vůz, Manfred von Brauchitsch