Velká cena Masarykova 1937
| Nemistrovský závod v sezóně 1937 | |
|---|---|
.jpg) Masarykův okruh | |
| Detaily závodu | |
| Datum | 26. září 1937 |
| Místo | Brno |
| Délka trati | 29,142 km (18,109 mil) |
| Délka závodu | 15 kol, 437,1 km (271,6 mil) |
| Počasí | slunečno, sucho |
| Pole position | |
| Pilot |  Tazio NuvolariAlfa Romeo |
| Nejrychlejší kolo | |
| Pilot |  Rudolf CaracciolaMercedes-Benz |
| Čas | 11:59,3 min = 145,8 km/h (v 6. kole) |
| Stupně vítězů | |
| První | Rudolf CaracciolaMercedes-Benz |
| Druhý | Manfred von BrauchitschMercedes-Benz |
| Třetí | H. Müller/B. RosemeyerAuto Union |
Sedmý závod automobilů typu Grand Prix na Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 26. září 1937 jako Velká cena Masarykova, po prezidentu Československa T. G. Masarykovi (14. listopadu 1918 – 14. prosince 1935).[1] Masarykova Grand Prix byla posledním velkým okruhovým závodem sezóny a byla 23. podnikem sezóny Grand Prix 1937. V Mistrovství Evropy jezdců vypsaném asociací AIACR (pozdější FIA), kam patřily Grand Prix Belgie, Německa, Monaka, Švýcarska a Itálie,[2] se Mistrem Evropy stal Rudolf Caracciola před Manfredem von Brauchitschem a Hermannem Langem (všichni Mercedes-Benz W 125).[3] Poprvé se v Brně jely dva samostatné závody: Velká cena Masarykova pro vozy Grand Prix (nad 1,5 l) a Cena města Brna pro vozy kategorie Voiturette (do 1,5 l).
Startující vozy a jezdci
Velká cena Masarykova, která měla sedmou reprízu, byla velkolepým epilogem všech velkých cen sezóny 1937.[4] Závod soustředil na startu všechny nejlepší automobilové závodníky a firmy té doby. Byl to poslední předválečný ročník na brněnském okruhu a poslední závod na původní, téměř třicetikilometrové trati. Tým Auto Union přijel se čtyřmi vozy V-16 typu C pro Bernda Rosemeyera, Hermanna Müllera a pro Achille Varziho, který měl smlouvu jen na 3 poslední závody sezóny. Týmový manažer Dr. Karl Otto Feuereissen měl při nasazení vozů Auto Union Typu C problémy s obsazením týmu, protože Stuck opustil tým dva týdny předtím po Velké ceně Itálie (byl přítomen v Brně pouze jako divák), Hasse byl stále nemocný se zraněním nohou a chodidel, které utrpěl při havárii v Monaku, a Varzi přijel se dvěma obvázanými prsty. Sice odjel několik tréninkových kol, při nichž během prvního tréninkového dne byl velmi pomalý a během druhého tréninkového dne prohlásil, že se zraněnými prsty nemůže řídit. Pak se Feuereissenovi omluvil pro nevolnost a v závodě nestartoval. Principál týmu Mercedes Alfred Neubauer přivezl svůj "neporazitelný" tým, včetně posledního mistra Evropy jezdců Rudolfa Caraccioly. Jemu sekundovali Manfred von Brauchitsch, Hermann Lang a Richard Seaman. Scuderia Ferrari nasadila do závodu 2 vozy, zánovní dvanáctiválce Alfa Romeo 12C-36 pro Nuvolariho a Briviem, třetí Alfou Romeo byl už letitý Tipo B/P3, se kterým jel soukromník Balestero. Startovní pole doplňovaly 3 vozy Maserati soukromých jezdců.[5]
Po roční přestávce se na závody sešel obrovský dav odhadem 190 000[1] až 200 000 diváků.[5]
Startující vozy a jezdci skupiny Grand Prix
| St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Motor | |
| 2 | Rudolf Caracciola | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | R-8 |
| 4 | Manfred von Brauchitsch | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | R-8 |
| 6 | Richard Seaman | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | R-8 |
| 8 | Hermann Lang | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | R-8 |
| 10 | Bernd Rosemeyer | Auto Union AG | Auto Union Typ C | 6.0 | V-16 |
| 14 | Hermann Müller | Auto Union AG | Auto Union Typ C | 6.0 | V-16 |
| 18 | Tazio Nuvolari | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 12C-36 | 4.1 | V-12 |
| 20 | Antonio Brivio-Sforza | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 12C-36 | 4.1 | V-12 |
| 26 | Renato Balestrero | R. Balestrero | Alfa Romeo Tipo B/P3 | 2.9 | R-8 |
| 28 | Luigi Soffietti | L. Soffietti | Maserati 6C-34 | 3.7 | R-6 |
| 32 | Ernő Feštetics | hrabě Feštetić | Maserati 8CM | 3.0 | R-8 |
| 34 | László Hartmann | L. Hartmann | Maserati 4CM | 2.5 | R-4 |
Startovní rošt
Poprvé obě skupiny závodních vozů (Grand Prix a Voiturette) jely samostatné závody. Časy z měřených tréninků se nepoužily k umístění na roštu, přestože to už bylo v té době u většiny ostatních závodů obvyklé. Týmy si vylosovaly umístění na roštu pro prvních osm pozic a soukromí jezdci dostali poslední čtyři pozice. Bylo to dost nepraktické, protože brněnská trať byla v některých místech velmi úzká a předjíždění bylo obtížné.[5]
_a_Rosemeyer_(st._%c4%8d._10).jpg)
| 1.řada | Pos. 1 | Pos. 2 | |
|---|---|---|---|
| 18 Nuvolari | 8 Lang | ||
| 2.řada | Pos. 3 | ||
| 10 Rosemeyer | |||
| 3.řada | Pos. 4 | Pos. 5 | |
| 20 Brivio | 4 Von Brauchitsch | ||
| 4.řada | Pos. 6 | ||
| 14 Müller Auto Union | |||
| 5.řada | Pos. 7 | Pos. 8 | |
6  Seaman | 2 Caracciola | ||
| 6.řada | Pos. 9 | ||
| 28 Soffietti | |||
| 7.řada | Pos. 10 | Pos. 11 | |
34  Hartmann | 26 Balestrero | ||
| 8.řada | Pos. 12 | ||
| 32 Feštetics |
Průběh závodu
Vozy nad 1500 ccm (Grand Prix)
Závod, který byl v tomto ročníku zkrácen na 15 kol tj. 437,1 km,[6] byl pro 12 vozů odstartován v 12:15 h.[4] Podle taktického plánu vedoucího týmu Mercedes Neubauera uštvat soupeře šel záhy do čela Lang (Mercedes) sledován Rosemeyerem a Müllerem (oba Auto Union). V 3. kole se Rosemeyer přiblížil k Langovi, ve 4. kole zaútočil a dostal se do čela. Caracciola po startu z 8. místa na roštu se mezitím prokousával polem, jel už na 3. místě a zkrátil odstup od vedoucí dvojice. Závod vzdal Soffietti na Maserati (ohnul zadní osu). Nuvolari za Ostrovačicemi zastavil a měnil kolo.[4]
.jpg)
V 5. kole při stíhání vedoucího Rosemeyera dostal Langův Mercedes v pravotočivé zatáčce mezi Žebětínem a Ostrovačicemi smyk (poblíž dnešního automotodromu, tisk přímo uvedl: Nešťastný 13. kilometr) a narazil v příkopu do skupiny diváků, stojících nezodpovědně u okraje závodní dráhy. 11 jich zranil, z toho dva tak těžce, že zemřeli na operačním stole brněnské nemocnice, dvěma dalším musely být amputovány dolní končetiny. Lang, který byl při nehodě vymrštěn z vozu, se zranil poměrně lehce, vůz však byl zcela rozbit.[7]
.jpg)
Na znamení z depa Caracciola zvýšil své tempo a v 7. kole Rosemeyera předstihl. V 8. kole Rosemeyer v Pisárkách zastavil pro poruchu brzd (zablokované kolo) a vzdal. Caracciola tak ztratil posledního nebezpečného soupeře a jel už skoro sólo závod. V desátém kole byl Nuvolari podruhé postižen defektem pneumatiky, pokračoval však v jízdě na ráfku až do pomocného depa v Ostrovačicích. Seaman předstihl Müllera, na něhož se rovněž dotáhl Brauchitsch. Brauchitschův nápor se zdařil a po jedenáctém kole vedly závod tři vozy Mercedes-Benz v pořadí Caracciola, Brauchitsch a Seaman.[8]
Rosemeyer se po odpadnutí v 8. kole dokázal vrátit do boxů, když ho tam jeden ochotný divák zavezl. Müller (z 2. místa klesl na 4.) pak dostal signál, aby zastavil v dalším kole, a předal po 11. kole vůz Rosemeyerovi. Rosemeyer začal zajíždět rychlá kola a stáhl ztrátu na Seamana na třetím místě na 48 vteřin. Trvalo nějakou dobu, než z boxů Mercedesu upozornili Seamana na zezadu blížící se nebezpečí. Neuvěřitelné se stalo skutkem a Rosemeyer předjel překvapeného Seamana a přerušil tak defilé tří mercedesek v čele závodu.[5]
.jpg)
.jpg)
Po 15. kolech Caracciola s 36 vteřinovým náskokem zvítězil v čase 3:09:25,3 h v průměrné rychlosti 138,4 km/h před svým týmovým kolegou Brauchitschem. Na Masarykově okruhu v Brně měl Caracciola vždy smůlu. Startoval zde čtyřikrát a nikdy nedojel (1930, 1931, 1934, 1935). Až v roce 1937, při 5. startu, protrhl smůlu a v posledním, předválečném závodě typu Grand Prix na starém brněnském okruhu vyhrál. Zajel i rekord na 1 kolo, když 6. kolo ujel za 11:59,3 min tj. 145,8 km/h.[1] Na 3. místě dojel Rosemeyer na Müllerově voze před Seamanem a Nuvolarim na pátém místě, kolo za vítězem. Byl to jeden z posledních případů, kdy „Létající Mantovan“ dokončil závod na Alfě Romeo.[5] Mimo dvou defektů měl v závěru potíže se svíčkami, takže dojížděl závod na 11 a potom na 10 válců.[9] Od léta 1938 přestoupil do závodního týmu Auto Union.
Pro další ročník byl naplánován termín 25. září 1938, který se vzhledem k mezinárodní situaci již nemohl uskutečnit (všeobecná mobilizace 23. září, mnichovská dohoda 29.-30. září).
| Pořadí | St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Motor | Kola | Čas/stav | Odstup | |
| 1. | 2 | Rudolf Caracciola | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | S-8 | 15 | 3:09:25,3 h | |
| 2. | 4 | Manfred von Brauchitsch | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | S-8 | 15 | 3:10:01,7 h | + 36,4 s |
| 3. | 14 | H. Müller / B. Rosemeyer | Auto Union AG | Auto Union Typ C | 6.0 | V-16 | 15 | 3:10:07,1 h | + 41,8 s |
| 4. | 6 | Richard Seaman | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | S-8 | 15 | 3:10:43,8 h | + 1:18,5 min |
| 5. | 18 | Tazio Nuvolari | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 12C-36 | 4.1 | V-12 | 14 | - 1 kolo | |
| 6. | 20 | Antonio Brivio | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo 12c-36 | 4.1 | V-12 | 14 | - 1 kolo | |
| 7. | 34 | László Hartmann | L. Hartmann | Maserati 4CM | 2.5 | S-4 | 13 | - 2 kola | |
| 8. | 32 | Ernő Festetics | Graf Festetics | Maserati 8CM | 3.0 | S-8 | 12 | - 3 kola | |
| DNF | 10 | Bernd Rosemeyer | Auto Union AG | Auto Union Typ C | 6.0 | V-16 | 7 | havárie | |
| DNF | 8 | Hermann Lang | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz W 125 | 5.7 | S-8 | 4 | havárie | |
| DNF | 26 | Renato Balestrero | R. Balestrero | Alfa Romeo Tipo B/P3 | 2.9 | S-8 | 4 | ||
| DNF | 28 | Luigi Soffietti | L. Měch | Maserati 6C-34 | 3.7 | S-6 | 4 | ||
Vozy do 1500 ccm (Velká cena Brna)
%2c_Martin_(st._%c4%8d._4)%2c_Pohl_(st._%c4%8d._10)_a_pozd%c4%9bj%c5%a1%c3%ad_v%c3%adt%c4%9bz_Villoresi_(st._%c4%8d._6).jpg)
Závod označený jako Velká cena Brna se jel na 5 kol v celkové délce 145,7 km. Byl 21. závod sezony pro vozy kategerorie Voiturette (do 1,5 l).[10] Tento závod program otevíral, hlavní závod se jel až po skončení Velké ceny Brna. Po slavnostním zahájení v 10:05 h pietním projevem ing. Vrby (předseda ČAMS), kterým vzpomněl prezidenta T. G. Masaryka, se 13 jezdců připravilo na start závodu. Pořadí na roštu se vylosovalo, v prvé řadě stáli Pohl a Martin, za nimi uprostřed princ Bira a za ním Graffenried, Villoresi, Sojka a další. V 10:35 h byl závod odstartován. Charles Martin (ERA A, řadový šestiválec se zdvihovým objemem 1488 ccm s kompresorem Roots a výkonu 112-130 kW/150-175 k při 6500 ot./min) se ujal vedení závodu následovaný Birou (ERA B, novější verze typu A) a Luigim Villoresim (Maserati, řadový šestiválec se zdvihovým objemem 1493 ccm s kompresorem Roots a výkonem 130 kW/175 k ), ale Bira nezvládl první zatáčku před Novým Lískovcem a vjel do únikové zóny. Nasadil ostré tempo a na konci 1. kola jel už zase na 2. místě za Martinem. Po 1. kole bylo pořadí prvních jezdců Martin, Bira, Villoresi a Hartmann.[5]
.jpg)
V dalších kolech se na čele pořadí příliš neměnilo, ale o to zajímavější byl boj o další pozice. Za první třemi jeli Hartmann a Graffenried (oba na Maserati), za nimi na 6.-8. místě Češi Sojka (Bugatti), Pohl (MG K3 Magnette) a Vaníček (Bugatti). Ve 4. kole předjeli Sojka a Pohl Graffenrieda, ale v posledním kole Pohlovi praskla pneumatika asi 1 km před cílem, nezvládl řízení, převrátil vůz a havaroval. Při jeho havárii byli postiženi také dva z diváků, naštěstí lehčeji.[11]
Bira pro technické potíže (prasklý výfuk) musel zpomalit a klesl na 4. místo. Ital Luigi Villoresi na voze Maserati v posledním kole předstihl Angličana Martina (ERA) a vyhrál tak závod vozů do 1500 cm³, na 3. místě dojel Maďar Hartmann.[12] Hartmann startoval na brněnském okruhu 5x, v roce 1932 nedojel (voiturette), v letech 1933-5 skončil na 5. místě, na 8. místě a znovu na 5. místě (Grand Prix). V roce 1937 dosáhl tedy svého nejlepšího výkonu, když se postavil jako 3. na stupně vítězů. To byl jeho poslední dokončený závod, protože 15. května 1938 zahynul při Velké ceně Tripolisu.[13] Na 4. místě dojel siamský princ Bira (závodil pod pseudonymem B. Bira, plným jménem Birabongse Bhanudej Bhanubandh).[14] Do Brna se vrátil v roce 1949, kdy startoval s Maserati na Velké ceně Československa 1949.[15]
Bruno Sojka dojel tentokráte na 5. místě, což bylo jeho nejhorší umístění v absolvovaných brněnských závodech. Sojka jel v Brně 6x a 4x skončil na 3. místě (1931-2, 1934-5) a jednou dojel druhý (1933). Villoresi zvítězil v čase 1:10:19,9 h průměrnou rychlostí 124,28 km/h a zajel i nejrychlejší kolo závodu za 13:47 min (126,85 km/h). Zdeněk Pohl na MG K3 Magnette jezdil na 6. pozici. Ale v Bosonohách měl defekt pneumatiky a vůz se začal smýkat po vozovce, vyletěl do vzduchu, dopadl na silnici a roloval na druhou stranu k patníku. Zdeněk vypadl z vozu a utrpěl těžké zranění páteře a žeber. Bylo to v posledním kole závodu, asi 1 km před cílem.[1] Byl převezen do Úrazové nemocnice v Brně, kde strávil při léčení téměř 3 měsíce. Za rok 1937 byl Pohl za sportovní výsledky odměněn sportovní komisí AKRČs zlatým odznakem. Slavnostní rozdílení cen se konalo v sídle Autoklubu 20. listopadu,[16] ale bez Zdeňka Pohla, který v tu dobu ještě ležel v nemocnici až do prosince, kdy mu byl sádrový obvaz sejmut.[17]
| Pořadí | St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Motor | Kola | Čas/stav | Odstup | |
| 1. | 6 | Luigi Villoresi | Scuderia Ambrosiana | Maserati 6CM | 1.5 | R-6 | 5 | 1:10:19,8 h | |
| 2. | 4 | Charles Martin | C. Martin | ERA A | 1.5 | R-6 | 5 | 1:10:34,4 h | + 14,6 s |
| 3. | 20 | László Hartmann | L. Hartmann | Maserati 4CM | 1.5 | R-4 | 5 | 1:11:06,0 h | + 46,2 s |
| 4. | 2 | "B Bira" | princ Bira | ERA B | 1.5 | R-6 | 5 | 1:15:46,3 h | |
| 5. | 8 | Bruno Sojka | B. Sojka | Bugatti Type 51A | 1.5 | R-8 | 5 | 1:15:48,0 h | |
| 6. | 14 | Emmanuel de Graffenried | J. Du Puy | Maserati 4CM | 1.5 | R-4 | 4 | 1:17:13,9 h | |
| 7. | 22 | Václav Vaníček | V. Vaníček | Bugatti Type 37A | 1.5 | R-4 | 4 | 1:24:28,8 h přidřený píst | |
| 8. | 28 | František Hoštálek | F. Hoštálek | Z 14 | 1.5 | B-8 | 4 | mechanická porucha | |
| DNF | 10 | Zdeněk Pohl | Z. Pohl | MG K3 Magnette | 1.1 | R-6 | 4 | havárie | |
| DNF | 32 | Vladimír Pohorecký | Dr V. Pohorecký | Salmson | 3 | ||||
| DNF | 34 | Max Ruess | M. Ruess | BMW | 3 | defekt zadního kola | |||
| DNF | 18 | Robert Fleischanderi | R. Fleischanderi | Amilcar C6 | 1.1 | R-6 | 3 | náraz, poškozena přední osa | |
| DNF | ? | Antonín Komár | A. Komár | Bugatti Type T37A | 1.5 | R-4 | 2 | porucha pístu | |
Galerie
Mercedes-Benz W 125, na kterém jeli Caracciola, Brauchitsch, Seaman a Lang
Alfa Romeo 12C-36, na které jeli Tazio Nuvolari a Antonio Brivio-Sforza- Auto Union Typ C, se kterým jeli Rosemeyer a Müller (Motorshow Ženeva 2006)
Maserati 8CM, na kterém jel Ernő Feštetics (Louwman Museum 2017)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grand Prix automobile de Tchécoslovaquie 1937 na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b c d ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 46–50, 172.
- ↑ EZTRODT, Hans. Index 1937 [online]. Leif Snellman, 2022-05-31 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ CAPPS, Don; SNELLMAN, Leif. AIACR EUROPEAN CHAMPIONSHIP 1937 [online]. Leif Snellman, H. D. Capps, 2015-02-08 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c -, jp. Velká cena Masarykova v rekordech. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-27, roč. 77, čís. 39, s. 1, 5. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f SNELLMAN, Leif; ETZRODT, Hans. VII VELKÁ CENA MASARYKOVA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ VANĚK, Jiří. VII. ročník automobilového závodu Masarykův okruh [online]. Brno: Internetová encyklopedie dějin Brna (Městské muzeum Brno), 2022-09-22 [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
- ↑ -, rf. Krev na třináctém kilometru. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 2. Dostupné online.
- ↑ -, jka. Boj o Velkou cenu Masarykovu. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 2–3. Dostupné online.
- ↑ -, jka. Nádherné boje v obou závodech. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif. VELKÁ CENA MĚSTA BRNA [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, Felix Muelas, 2022-10-10 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online.
- ↑ -, yk. Slabší třída poprvé samostatně. Lidové noviny. 1937-09-27, roč. 45, čís. 486, s. 2. Dostupné online.
- ↑ -, jp. Ital Villoresi vítězem první Velké ceny Brna. Pondělí Národních listů a Národa. 1937-09-27, roč. 77, čís. 39, s. 5. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif. Ládiszlav "László" Hartmann (H) [online]. Leif Snellman, 2023-06-28 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online.
- ↑ SNELLMAN, Leif. "B. Bira" (Prince Birabongse Bhanutej Bhanubandh) (T) [online]. Leif Snellman, 2023-05-16 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online.
- ↑ PÁLENÍK, Jan. Poprvé a naposledy. Před 70 lety Československo zažilo „formuli 1“ [online]. Praha: MAFRA (idnes.cz), 2019-09-25 [cit. 2024-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Úspěšní závodníci Zdeněk Pohl, V. Stanislav a A. Vitvar. Auto. 1937-11-15, roč. 19, čís. 14, s. 284. Dostupné online.
- ↑ Bašul v krunýři. Auto. 1937-12-18, roč. 19, čís. 16, s. 331. Dostupné online.
Literatura
- SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
- HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
- ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
- SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930—1937 - Historie nejslavnější éry automobilového závodění v Československu. Brno: Host ,1. vyd. 2022, 256 s., ISBN 978-80-275-1059-7
- OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká cena Masarykova na Wikimedia Commons - Masarykův okruh Brno 1937 na youtube.com
- 1937 Masaryk Grand Prix na motorsportmagazine.com
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
_crowned.svg)
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
.svg)
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
.svg)
.svg)
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
1932 Maserati 8C 3000 in the Louwman Museum.
Rudolf Caracciola a Manfred von Brauchitsch s Mercedesy-Benz W 125 po vítězství na Velké ceně Masarykově v roce 1937 (zprava)
Start Velké ceny Brna 1937, v čele Graffenried (st. 14), Martin (st. č. 4), Pohl (st. č. 10) a pozdější vítěz Villoresi (st. č. 6)
Masarykův okruh, start závodu silnější kategorie 1937
Rudolf Caracciola, vítěz v boji o Velkou Masarykovu cenu 1937, se po výměně pneu z depa vrací na trať v rekordním čase 19 sekund.
Hermann Lang na Mercedes-Benz W 125 na Masarykově okruhu v Brně, Lang ještě v čele před dvěma vozy Auto Union, v 5. okruhu mezi Žebětínem a Ostrovačicemihavaroval s tragickými následky (1937)
Mapka Masarykova okruhu (1930-1937)
Princ Bira ze Siamu, st. č. 2 na voze ERA skončil na Masarykově okruhu ve Velké ceně Brna 4. (1937)
.jpg)
Masarykův okruh, vítěz Rudolf Caraciola na Mercedes-Benz (1937)
Start Velké ceny Masarykovy 1937, v čele Hermann Lang (st. č. 8, Mercedes-Benz W 125) a Bernd Rosemeyer (st. č. 10, Auto Union Typ C)
(c) Norbert Aepli, Switzerland, CC BY 3.0
Geneva Motor Show 2006
.jpg)
Autor: Milan Tošnar, Licence: CC BY-SA 4.0
Mercedes-Benz W 125 (1937), závodní vůz, Manfred von Brauchitsch