Velká rudá skvrna
Velká rudá skvrna (angl. Great Red Spot) je atmosférický jev na jižní polokouli Jupitera, v horních částech jeho atmosféry. Byla zřejmě pozorovaná už prvními dalekohledy schopnými ji rozpoznat, takže existuje přinejmenším 350 let. V podstatě se jedná o obrovský hurikán – anticyklónu původně přibližně dvakrát větší než planeta Země. Otáčí se v západním směru (tedy proti pohybu hodinových ručiček), kdežto zbytek planety rotuje ve východním směru. Její vznik, původ, fyzikální vysvětlení a chování nebylo do současnosti zcela jasně objasněno a pro vědeckou obec je stále velkou neznámou. Skvrna mění svoji velikost, tvar i barvu.
Velikost
Na konci 19. století byl její příčný rozměr odhadován na 41 tisíc kilometrů, v roce 1979 a 1980 zaznamenaly sondy Voyager velikost 23 tisíc kilometrů. V posledních letech se rapidně zmenšuje, např. v roce 2014 měla napříč méně než 16 500 km v průměru.[1]
Průzkum
Poprvé byla pravděpodobně zpozorována už roku 1665, kontinuálně pak od roku 1831. Podrobně byla prozkoumána koncem 70. let sondami Voyager 1 a 2, které kolem planety prolétaly, a později i Hubbleovým vesmírným dalekohledem, který ji snímal. Pozorováním bylo objeveno, že Velká rudá skvrna není jediným bouřkovým systémem v atmosféře planety, ale že se zde nachází současně i další rudá skvrna a mnoho menších bouřkových systémů. Nová rudá skvrna je někdy nazývána jako Rudá skvrna Junior.[2]
Chemické vlastnosti
Velká rudá skvrna má nejčastěji ve viditelném spektru červenohnědou barvu, která se ale může měnit. Nikdo zatím nebyl schopen přesvědčivě vysvětlit barvu této skvrny. Obecně se ale vědci shodují, že uvnitř skvrny se pohybují větry rychlostí až 640 km/h. Jedna teorie předpokládá, že tyto větry vynášejí do vyšších oblastí materiál z nižších vrstev atmosféry, který je pak v kontaktu s ultrafialovým světlem, čímž se aktivují chemické reakce a dojde k jeho zčervenání. V atmosféře Jupiteru byl již detekován plyn, který má laboratorně ověřené podobné vlastnosti v podobě fosfanu (PH3). Chemickou reakcí se uvolňuje fosfor ve formě P4, který má červenou barvu. Mimo této teorie existují i složitější teorie, které předpokládají komplikovanější reakce fosfanu s dalšími molekulami jako je metan, či čpavek. Jiné studie předpokládají sirnou alotropii.[2]
Související články
Reference
- ↑ Rudá skvrna na Jupiteru se zmenšuje čím dál rychleji
- ↑ a b Jupiterovy rudé skvrny infračerveně [online]. astrosvet.com [cit. 2008-02-21]. Dostupné online. (česky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká rudá skvrna na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
The Great Red Spot as seen from Voyager 1 This dramatic view of Jupiter's Great Red Spot and its surroundings was obtained by Voyager 1 on February 25, 1979, when the spacecraft was 5.7 million miles (9.2 million kilometers) from Jupiter. Cloud details as small as 100 miles (160 kilometers) across can be seen here. The colorful, wavy cloud pattern to the left of the Red Spot is a region of extraordinarily complex and variable wave motion. To give a sense of Jupiter's scale, the white oval storm directly below the Great Red Spot is approximately the same diameter as Earth.
Suggested for English Wikipedia:alternative text for images: quarter view of Jupiter with the Great Red Spot at middle top as orange oval within a turbulent belt of wavy clouds. Below the Great Red Spot are various bands of turbulent clouds with smaller spots: some pale cream, others dark brown.
Detail of Jupiter's atmosphere, as imaged by Voyager 1.
Suggested for English Wikipedia:alternative text for images: This view of Jupiter's clouds with the Great Red Spot at top right as brown oval to right of wavy white and brown clouds. Below the Great Red Spot are various bands of bluer wavy clouds at smaller scales with smaller light blue spots