Velké Meziříčí (zámek)

Zámek Velké Meziříčí
Hlavní budova
Účel stavby
obrana města, porodnice, nyní Muzeum Velké Meziříčí
Základní informace
Sloh	novogotika
Výstavba	13. století
Přestavba	1578
Materiál	kámen
Stavebník	páni z Lomnice
Další majitelé	Berkové z Dubé, Pernštejnové, Kounicové, Ugartové, Lichtenštejnové, Lobkovicové, Harrachové
Současný majitel	Podstatzští-Lichtenstein
Poloha
Adresa	Velké Meziříčí, Česko Česko
Ulice	Zámecké schody
Souřadnice	49°21′28,08″ s. š., 16°0′45″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	18288/7-4543 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Velké Meziříčí vznikl z původního hradu zřejmě z poloviny 13. století. Po přestavbě na renesanční zámek získal svou současnou podobu ve stylu novogotiky koncem 19. století. Zámek je soukromým majetkem, část jeho prostorů využívá Muzeum Velké Meziříčí, v letech 1952–1976 zde fungovala i porodnice. Rozsáhlý areál včetně hradeb a parku je na seznamu kulturních památek zapsán od roku 1958.

Zmínky o hradě z let 1113 a 1197 jsou pozdějšími falzifikáty, první doložená zpráva o hradě pochází až z roku 1377, kdy jej vlastnili páni z Lomnice^[1]. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Meziříčí Lacek z Kravař, za nějž došlo k přestavbě hradu, poté krátce patřil pánům z Pernštejna (1528–1552) a meziříčský hrad byl rodištěm významného člena rodu Vratislava z Pernštejna, později patřil opět pánům z Lomnice. Dokončení renesančního zámku je datováno rokem 1578 za Aleny Meziříčské z Lomnice (1540–1610). Za Berků z Dubé počátkem 17. století patřilo Meziříčí k největším územním celkům na Vysočině a jenom inventář zámku byl odhadován na 40 000 zlatých. Po krátké epizodě ve vlastnictví Kouniců se Meziříčí stalo sídlem císařského generála Petra z Ugarte (1676). Za vlády Ugartů došlo k velkém požáru města a následné přestavbě zámku v barokním slohu za účasti architekta Václava Špačka (1733)^[2].

Poslední prodej panství proběhl v roce 1735, od té doby na další majitele přecházel jen dědictvím. Finanční problémy Ugartů a jejich přesídlení na Znojemsko vedly k prodeji meziříčského panství v roce 1735 vévodovi Leopoldu Šlesvicko-Holštýnskému. Po jeho úmrtí přešlo Meziříčí přes ženské potomstvo na rod Lichtenštejnů a později Lobkoviců. Leopoldina Lobkowiczová, rozená Lichtenštejnová, nechala v nedalekém Netíně postavit rodovou hrobku, její syn c. k. polní zbrojmistr Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) podnikl pseudogotické úpravy zámku a dal tak celému areálu současnou podobu. Po jeho smrti zdědila Meziříčí sestra Anna, provdaná Harrachová. Hrabě František Harrach (1870–1937) v rámci vojenských manévrů v roce 1909 hostil na zámku arcivévodu Františka Ferdinanda a později byl jeho pobočníkem. V souvislosti s touto návštěvou byl zámek elektrifikován. Velkostatek Velké Meziříčí stále patřil k největším soukromým majetkům na Vysočině, jeho rozloha počátkem 20. století byla 6 500 hektarů půdy^[3].

Po smrti Františka Harracha zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili její synové František Karel a Jan Nepomuk a dcera Marie. František Karel Podstatzký-Lichtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva, Marie Podstatzká-Lichtensteinová v roce 2021 také bezdětná. Zámek nyní spravuje jejich bratr Jan Nepomuk (* 1937) se svými syny. Zasloužil se o náročnou obnovu celého zámku a odkrytí i restaurování významných raně gotických fresek v hradním sále s Legendou sv. Markéty a torzem rytířského klání pána z Meziříčí ze 13. století.^[4]

Sousední zámeckou novogotickou kapli Neposkvrněného početí Panny Marie, dokončenou za hraběte Harracha a roku 1911 vysvěcenou biskupem brněnským Pavlem hrabětem Huynem, dne 13. července 2024 znovu požehnal s novým oltářem sv. Markéty Antiochijské brněnský biskup Pavel Konzbul.^[5]

• do 1399 páni z Meziříčí (erbu stříbrného/bílého křídla v červeném štítě) z rozrodu Tasovců čili vymřelé větvě pánů z Lomnice
• 1399–1416 Lacek z Kravař a Helfštejna
• 1416–1447 páni z Kravař a Plumlova
• 1447–1528 opět páni Meziříčtí z Lomnice
• 1528–1552 páni z Pernštejna
• 1552–1592 páni Heltové z Kementu
• 1592–1649 páni Berkové z Dubé a Lipé
• 1649–1676 hrabata z Kounic
• 1676–1735 hrabata z Ugarte
• 1735–1742 Leopold vévoda Šlesvicko-Holštýnský
• 1742–1764 Marie Eleonora Holštýnská, provdaná vévodkyně z Guastally a Sabionetty
• 1764–1812 Eleonora Öttingen-Spielberg, provdaná princezna Liechtensteinová
• 1812–1819 Mořic princ Liechtenstein
• 1819–1899 Leopoldina Liechtensteinová, provdaná princezna Lobkowiczová
• 1899–1908 Rudolf princ Lobkowicz
• 1908–1937 František Maria Alfred hrabě Harrach
• 1937–1948 Josefa Harrachová, provdaná Podstatzká-Lichtenstein
• 1948–1995 československý, resp. český stát
• 1995–2000 Josefa Harrachová, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (znovu)
• od 2000 František Karel († 2016), Maria (†  2021) a Jan Podstatzký-Lichtenstein

• 
  Východní křídlo zámku od řeky Oslavy
• 
  Brána do zámku
• 
  Zámecká zahrada
• 
  Erb rodiny Podstatzkých-Lichtenstein
• 
  Budovy předzámčí
• 
  Vstupní brána do areálu zámku
• 
  Zahradní průčelí zámku
• 
  Nádvoří zámku s hospodářskými budovami
• 
  Hradby a opevnění pod západním křídlem zámku
• 
  Nádvoří zámku

• Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava; Praha, 1981
• KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 8. díl; Praha, 2012 ISBN 978-80-7277-410-4

• Modrá krev

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Velké Meziříčí na Wikimedia Commons
• Detaily o expozicích v zámku
• Šumná města - Šumné Horácko, pořad o zámku, VM, Třebíči a Tasově
• Modrá krev - Podstatští, 3. díl 2. řady seriálu, zabývajícího se historií šlechtických rodů, působících na území České republiky, vyrobeno 2017