Velký mollový septakord
Velký mollový septakord je pojem z oboru hudební teorie označující typ čtyřhlasého akordu - septakordu.
Jedná se o akord obsahující kromě svého základního tónu ještě malou tercii, čistou kvintu a velkou septimu. Z hlediska terciového systému je velký mollový septakord rozšířením mollového kvintakordu.
Značení
Velký mollový septakord je značen velkým písmenem názvu základního tónu s příponou mi pro označení mollového charakteru, který je doplněn o horní index 7maj (ten se obecně používá ke značení velké septimy):
- od základního tónu c
- od základního tónu fis
- od základního tónu es
Existují také některá alternativní značení, nejčastěji:
Složení
Následující tabulka obsahuje složení velkého mollového septakordu od jednotlivých základních tónů:
| Značka akordu | Základní tón | Malá tercie | Čistá kvinta | Velká septima |
|---|---|---|---|---|
| c | es | g | h | |
| g | b | d | fis | |
| d | f | a | cis | |
| a | c | e | gis | |
| e | g | h | dis | |
| h | d | fis | ais | |
| fis | a | cis | eis (=f) | |
| cis | e | gis | his (=c) | |
| as | ces (=h) | es | g | |
| es | ges | b | d | |
| b | des | f | a | |
| f | as | c | e |
Význam
Velký mollový septakord lze použít v mollových skladbách ve funkci tóniky, pokud za základ slouží nikoliv diatonická mollová stupnice, ale stupnice harmonická moll nebo melodická moll. Vzhledem k neakordicky „ostrému“ půltónovému intervalu mezi velkou septimou a základním tónem (přeloženým o oktávu výš) se v klasické a lidové hudbě tento akord příliš nepoužívá - častější je tónika ve formě trojzvuku - mollového kvintakordu. Ze stejného důvodu je naopak akord s oblibou a často používán v jazzu.