Velryba

Velryby jsou rozmanitou skupinou plně vodních placentálních mořských savců, kteří jsou rozšířeni po celém světě. Z neformálního a hovorového hlediska se řadí mezi velké zástupce infrařádu kytovců, kam nepatří delfíni a sviňuchy. Z formálního, kladistického hlediska jsou delfíni a sviňuchy řazeni mezi velryby. Všechny tři druhy jsou zařazeny do řádu Cetartiodactyla, který zahrnuje sudoprsté kopytníky. Jejich nejbližšími žijícími příbuznými, kteří nejsou kytovci, jsou hroši, od nichž se oni i ostatní kytovci oddělili přibližně před 54 miliony let. Předpokládá se, že dva parvary velryb, kosticovci (Mysticeti) a ozubení (Odontoceti), vznikly ze společného předka přibližně před 34 miliony let. Ke kosticovcům patří následující žijící čeledi: plejtvákovití, velrybovití, Cetotheriidae (velrybka malá) a Eschrichtiidae (plejtvákovec šedý). Čeleď ozubených zahrnuje narvalovité (běluhy a narvaly), Physeteridae (vorvaně), kogiovité a vorvaňovcovité. Kromě těchto čeledí se za velryby v neformálním smyslu nepovažuje šest čeledí delfínů a sviňuch.

Keporkak

Kytovci jsou plně vodní živočichové žijící v otevřeném oceánu. Jsou schopni se v moři krmit, pářit, rodit, kojit a vychovávat mláďata. Velikostní škála velryb je rozsáhlá, např. vorvaň trpasličí měří 2,6 metru a váží 135 kilogramů a plejtvák obrovský, největší známý živočich, který kdy existoval, měří 29,9 metru a váží 190 tun. Vorvaň obrovský je největším ozubeným dravcem na Zemi. Za zmínku stojí, že u několika druhů velryb se projevuje pohlavní dimorfismus, tedy jev, kdy je samice větší než samec.

Kosticovci se vyznačují tím, že nemají zuby a místo toho se spoléhají na kostice, třásňové struktury, které jim umožňují vylučovat velké množství vody a zároveň zadržovat krill a plankton, jimiž se živí. Jejich hlava, která může tvořit až 40 % celkové tělesné hmotnosti, je vybavena hrdelními záhyby, které usnadňují rozšiřování úst, což jim umožňuje jednorázově spolknout značné množství vody. Kromě toho mají kosticovci velmi vyvinutý čich.

Naproti tomu ozubení mají kuželovité zuby uzpůsobené k lovu ryb nebo olihní. Mají také tak dobrý sluch - ať už nad vodní hladinou nebo pod ní - že některé z nich mohou přežít, i když jsou slepé. Některé druhy, například vorvaň obrovský, jsou obzvláště dobře přizpůsobeny k potápění do velkých hloubek, aby ulovily olihně a jinou oblíbenou kořist.

Kytovci neboli velryby jsou skupinou savců, kteří se vyvinuli z předků žijících na souši. Musí se pravidelně vynořovat, aby se nadechli vzduchu, ačkoli jsou schopni zůstat pod vodou delší dobu. Některé druhy, například vorvaň obrovský, mohou zůstat pod vodou až 90 minut. Tito živočichové mají dýchací otvory, což jsou upravené nozdry umístěné na horní části hlavy. Těmito otvory se nasává a vydechuje vzduch. Velryby jsou teplokrevné a pod kůží mají vrstvu tuku. Jejich srostlá těla jsou proudnicovitá a jejich dvě končetiny jsou upraveny do podoby ploutví, které jim umožňují pohybovat se rychlostí až 20 uzlů. Jsou však méně ohební a mrštní než tuleni. Velryby vydávají nejrůznější vokály, včetně táhlých písní keporkaků. Ačkoli jsou velryby široce rozšířené, většina druhů dává přednost chladnějším vodám severní a jižní polokoule a za porodem migruje k rovníku. Pozoruhodné je, že druhy jako keporkak a plejtvák obrovský urazily tisíce kilometrů bez krmení. Samci se obvykle páří s více samicemi ročně, zatímco samice se páří pouze jednou za dva až tři roky. Mláďata se obvykle rodí na jaře a v létě a samice přebírají výhradní odpovědnost za péči o ně. U některých druhů matky postí a kojí svá mláďata až dva roky.

Historické využívání velryb pro jejich produkty vedlo k rozvoji mezinárodních právních předpisů zaměřených na jejich ochranu. Velrybě černé (Eubalaena glacialis) hrozilo ve 20. století vyhynutí, její populace čítala pouhých 450 jedinců. Podobně i plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) ze severního Pacifiku je Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) klasifikována jako kriticky ohrožená. Tyto druhy čelí mnoha hrozbám, včetně lovu velryb, vedlejších úlovků a znečištění moří. Maso, tuk a velrybí kostice byly v minulosti využívány původními obyvateli Arktidy a tato zvířata byla zobrazována v různých kulturách po celém světě, zejména Inuity a pobřežními obyvateli Vietnamu a Ghany, kteří někdy pořádají velrybí pohřby. Velryby se objevily také v literatuře a filmu, významným příkladem je velká bílá velryba v románu Hermana Melvilla Bílá velryba. Populace velryb, včetně běluh, byly cvičeny v zajetí pro různé účely, například pro zábavu, ale tyto snahy se setkaly s omezeným úspěchem a často skončily úhynem zvířat během několika měsíců po odchytu. Pozorování velryb se stalo celosvětovou formou cestovního ruchu.

Odkazy

Reference


Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu velryba na Wikimedia Commons
  • Téma Velryba ve Wikicitátech
  • Slovníkové heslo velryba ve Wikislovníku

Média použitá na této stránce