Veněra 11

Veněra 11
COSPAR1978–084A/D
Katalogové číslo11020 orbiter,[1] 12027 sonda[2]
Start9. září 1978, 03:25:39 UTC[1]
KosmodromBajkonur
Nosná raketaProton-K/D
Stav objektuorbiter na heliocentrické dráze[1]
sonda přistála na povrchu Venuše [3]
Přistání25. prosince 1978
ZánikZánik
Zánikorbiter neomezená životnost[1]
sonda na povrchu 25. prosince 1978[2]
ProvozovatelSSSR
VýrobceSSSR
Druhplanetární sonda
ProgramProgram Veněra
Hmotnost4700 kg včetně paliva,
z toho přistávací modul 1600 kg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veněra 11 (rusky: Венера-11) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra zkoumala planetu Venuši. Let se uskutečnil v roce 1978. Sonda složená z orbitální části a přistávacího pouzdra se úspěšně dostala k planetě Venuše a přistávací pouzdro s vědeckými přístroji přistálo na povrchu planety. Podle COSPAR byla sonda katalogizována jako 1978–084A.[4]

Konstrukce

Hmotnost sondy byla asi 4700 kg vč. paliva, z toho přistávací pouzdro (též přistávací modul) 1600 kg. Její součástí byla francouzská aparatura Sigma 2MS k snímání záblesků paprsků gama, vlastní motor, vysílací aparatura.

Pouzdro bylo vybaveno padákovým systémem, který obsahoval výtažný a brzdicí padák. Dále zde byl hmotový spektrometr, plynový chromatograf Sigma, aparatura Groza a řada dalších přístrojů.

Průběh mise

Po ranním startu 9. září 1978 z kosmodromu Bajkonur se dostala díky raketě Proton-K/D-1 na parkovací dráhu kolem Země a odtud na dráhu k Venuši. Během letu byly provedeny dvě letové korekce (16. září a 17. prosince 1978). Krátce po druhé korekci bylo zahájeno podchlazování přistávacího pouzdra a 23. prosince došlo k jeho odpojení od sondy. Dráha sondy byla upravena tak, aby umožnila přenos vysílání z pouzdra na 73,5 milionů km vzdálenou planetu Zemi a pak se dostala na dráhu kolem Slunce, stala se jeho umělou družicí. Prováděla i nadále vědecká měření.

Pouzdro na Venuši

Čtyři dny po konstrukčně stejné Veněře 12, která startovala ze Země o týden později, pouzdro vstoupilo do atmosféry planety rychlostí 11,2 km/s a bylo jí přibrzděno při přetížení 150 G na 270 m/s. Ve výši 65 km nad povrchem se oddělil horní kryt a otevřely se padáky. Ve výšce 47 km sestup pokračoval na kovovém prstenci. Během sestupu bylo prováděno měření parametrů atmosféry (např. ozónu) a byla zaznamenána velká četnost blesků, 25 za sekundu. Ve výšce 30 km se rychlost zmírnila na 20 m/s, ve výši 10 km byla teplota již 400 stupňů Celsia. Po hodinovém sestupu pouzdro na osvětlené části planety přistálo. V extrémních podmínkách (teplota 446 stupňů, tlak 8,92 MPa) vydrželo pracovat 95 minut.[4] Žádný snímek z povrchu nebyl pořízen.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d VÍTEK, Antonín. 1978-084A - Venera 11 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b VÍTEK, Antonín. 1978-084D - Venera 11-Lander [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ KUBALA, Petr. Historie dobývání Venuše II (1978 – 2005) [online]. Instantní Astronomické Noviny, 2005-7-7 [cit. 2008-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 252. 

Externí odkazy