Veněra 12
| Veněra 12 | |
|---|---|
| COSPAR | 1978–086A/C |
| Katalogové číslo | 11025 orbiter,[1] 12028 sonda[2] |
| Start | 14. září 1978, 02:25:13 UTC[1] |
| Kosmodrom | Bajkonur |
| Nosná raketa | Proton-K/D |
| Typ oběžné dráhy | nízká oběžná dráha Země |
| Stav objektu | orbiter na heliocentrické dráze[1] sonda přistála na povrchu Venuše [3] |
| Přistání | 21. prosince 1978 |
| Zánik | Zánik |
| Zánik | orbiter neomezená životnost[1] sonda na povrchu 21. prosince 1978[2] |
| Provozovatel | SSSR |
| Výrobce | SSSR |
| Druh | planetární sonda |
| Program | Program Veněra |
| Hmotnost | 4700 kg včetně paliva, z toho přistávací modul 1600 kg |
| Délka | 2,3 m |
| Šířka | 2,7 m |
| Výška | 5,7 m |
| Parametry dráhy | |
| Apogeum | 205 km |
| Perigeum | 177 km |
| Sklon dráhy | 51,5° |
| Velká poloosa dráhy | 6 569 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Veněra 12 (rusky: Венера-12) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra zkoumala planetu Venuši. Let se uskutečnil v roce 1978. Sonda složená z orbitální části a přistávacího pouzdra se úspěšně dostala na oběžnou dráhu Venuše a přistávací pouzdro s vědeckými přístroji přistálo na povrchu planety. Podle COSPAR byla sonda katalogizována jako 1978–086A.[4]
Konstrukce
Sonda byla stejná, jako její o týden dříve vypuštěná dvojnice Veněra 11. Hmotnost sondy byla asi 4700 kg vč. paliva, z toho přistávací pouzdro (též přistávací modul) 1600 kg. Její součástí byla francouzská aparatura Sigma 2MS k snímání záblesků paprsků gama.
Pouzdro bylo vybaveno padákovým systémem, který obsahoval výtažný a brzdicí padák. Dále zde byl hmotový spektrometr, plynový chromatograf Sigma, aparatura Groza a řada dalších přístrojů.
Průběh mise
Po ranním startu 14. září 1978 z kosmodromu Bajkonur se dostala díky raketě Proton-K/D-1 na parkovací dráhu kolem Země a odtud na dráhu k Venuši. Během letu byly provedeny dvě letové korekce 21. září a 14. prosince 1978. Krátce po druhé korekci bylo zahájeno podchlazování přistávacího pouzdra a 19. prosince došlo k jeho odpojení od sondy. Dráha sondy byla upravena tak, aby umožnila přenos vysílání z pouzdra na 69 milionů km vzdálenou planetu Zemi a pak se dostala na dráhu kolem Slunce. Prováděla i nadále vědecká měření.
Pouzdro na Venuši
Pouzdro vstoupilo 21. prosince 1978 do horních vrstev atmosféry planety rychlostí 11,2 km/s a bylo jí přibrzděno při přetížení 170 G na 300 m/s. Přenos měření parametrů atmosféry začal zhruba ve výši 62 km. Brzdící padák účinkoval asi 550 s, pak byl ve výši 40 km odstřelen a jeho roli zastal kovový prstenec. Pouzdro dopadlo na nepříliš osvětlenou stranu Venuše (3000 luxů) zhruba 800 km od místa dopadu téměř současné mise Veněry 11.
V extrémních podmínkách (teplota 460 stupňů, tlak 8,92 MPa) vydrželo pracovat nečekaně dlouho – 110 minut. Snímek žádný nepořídila, zato přístroj Groza zaregistroval série blesků vč. zvukového efektu (hromu).[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d VÍTEK, Antonín. 1978-086A - Venera 12 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.
- ↑ a b VÍTEK, Antonín. 1978-086C - Venera 12-Lander [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.
- ↑ KUBALA, Petr. Historie dobývání Venuše II (1978 – 2005) [online]. Instantní Astronomické Noviny, 2005-7-7 [cit. 2008-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 253.
