Venkovský dům Gustava Helmhackera

Venkovský rodinný dům Gustava Helmhackera
Chybí zde svobodný obrázek
Poloha
AdresaHradiště, ČeskoČesko Česko
UliceKostincova
Souřadnice49°42′46,2″ s. š., 13°24′22,74″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky51296/4-5297 (Pk•MIS•Sez•Obr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Venkovský dům Gustava Helmhackera z roku 1939, situovaný v Plzni-Hradišti, je jednou z významných památek moderní architektury na Plzeňsku. Vila je součástí rozsáhlejšího, architektonicky jednotného areálu zahrnujícího též dům zahradníka, garáž a další objekty v zahradě.

Historie

Vilu nechal na místě své bývalé zděné chaty postavit plzeňský továrník Gustav Helmhacker, který podnikal v odvětví technických plynů.[1][2] V roce 1938 začal stavitel Václav Harmáček dle Helmhackerovy objednávky chatu rozšiřovat na rodinný dům, a to bez stavebního povolení (na území dosud nebyl schválen regulační plán), a navíc podle jiného projektu, než který byl se žádostí o stavební povolení předložen. Projekt, který byl nakonec na místě realizován, vypracoval architekt Karel Honzík. Stavba vily byla dokončena v roce 1939.[3] Další část areálu (vjezdová brána, domek zahradníka) pak byla dobudována v roce 1941.[4]

Po 2. světové válce zůstala vila v rukou vlastníků (vzhledem k její malé obytné ploše do objektu nebyl nastěhován žádný další nájemce). Myšlenka využít vilu jako mateřskou školu byla zavržena kvůli umístění v příkrém svahu (ohrožení bezpečnosti dětí). Další snahy státu o zabrání objektu odvrátila tragická smrt majitele Gustava Helmhackera, který zemřel na následky úrazu. Vila je tedy doposud ve vlastnictví rodiny.[3]

V roce 2002 byl celý areál domu zapsán na seznam nemovitých kulturních památek.[4]

Architektura

Architekt Karel Honzík kladl v návrhu domu důraz na jeho začlenění do krajiny. Pozemek byl terénem rozdělen na dvě části: náhorní planina u příjezdové silnice a prudký svah směrem k dolní části na břehu řeky Úhlavy. Toto členění jasně určovalo, že hlavní vstup do domu musí být v horní části, kam Honzík umístil i obytný pokoj s velkým oknem, ložnice pak netradičně umístil níže ve svahu, tj. do úrovně suterénu.[3]

Vila stojí na půdorysu přibližně tvaru T. Stavba má sedlové taškové střechy, hrubě omítnuté zdi s kamennými sokly a dřevem obložené štíty. Architekt Honzík zde vycházel z tradiční lidové architektury.[3]

Rozsáhlá zahrada má parkovou úpravu (terasy, vyhlídky), pouze malá část je využívána jako ovocná.[4]

Reference

  1. ↑ NS Údolím Mže a Berounky [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ VYHLÁŠKA ZE DNE 27.6.1948 O ZNÁRODNĚNÍ PODNIKŮ PODLE ZÁKONA Č. 114/1948 SB. [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d URLICH, Petr. Slavné vily Plzeňského kraje. 1. vyd. Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o., 2009. ISBN 978-80-87073-17-9. 
  4. ↑ a b c Památkový katalog: Vila Plzeň-Hradiště, Kostincova 150 [online]. [cit. 2019-03-09]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

No building photo cs2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“