Verdunský oltář

Verdunerský oltář, známý také jako Klosterneuburský oltář, je pozdně románský křídlový oltář, vytvořený kolem roku 1331 ze smaltové výzdoby kazatelny od Mikuláše z Verdunu z roku 1181. Byl určen pro opatství Klosterneuburg u Vídně, kde se nachází dodnes. Je považován za vrcholné dílo středověkého zlatnického umění, má komplikovaný obsahový program a velkou uměleckou hodnotu.

Dějiny

Smaltové panely Mikuláše z Verdunu nejspíš původně netvořily oltář, ale zdobily kazatelnu v románském klášterním kostele v Klosterneuburgu. Šlo tehdy o 45 panelů. Z hlediska materiálu jde o v ohni zlacené měděné plechy se smaltováním do hloubky, pravděpodobně vytvořené v dekádě 1171–1181, jež byly připevněny k dřevěné podložce. Panely nechal zhotovit probošt Wernher (1168–1185), jak je patrné z dedikačního nápisu. Koncept však pravděpodobně navrhl jeho předchůdce probošt Rudiger (1167–1168), který byl spřízněn s církevním reformátorem Gerhohem z Reichersbergu a zabýval se spisy teologa Hugona ze Sv. Viktora.

Panely byly sestaveny do podoby oltáře až v letech 1330/1331. Po požáru v roce 1330, který zničil velkou část kláštera Klosterneuburg, nechal tehdejší probošt Štěpán ze Sierndorfu (1317–1335) přivézt desky do Vídně, kde je nechal přeměnit na křídlový oltář. Z toho důvodu bylo dílo doplněno o šest nových, stylově přizpůsobených panelů, takže nyní je tvoří celkem 51 panelů. Zadní strana oltáře byla opatřena čtyřmi velkými temperovými obrazy.

Popis

Teologický program

Panely jsou strukturovány do tří řad a ukazují scény ze Starého a Nového zákona. Jak vysvětluje dedikační nápis, dílo má ilustrovat velký význam Starého zákona pro pochopení Nového zákona. Dějiny spásy jsou rozděleny do tří epoch:

• Ante legem – před zákonem (před předáním Desatera přikázání Mojžíšovi),
• Sub lege – pod zákonem (po předání 10 přikázání Mojžíšovi),
• Sub gratia – pod milostí (dílo Kristovo).

Nejstarší věk před zákonem (tj. scény ze Starého zákona do Mojžíše) je zobrazen v horní řadě. Čas podle zákona (scény ze Starého zákona po Mojžíšovi) jsou ve spodní řadě. A mezi nimi, v prostřední řadě, jsou výjevy z Nového zákona, tedy z doby pod milostí.

Každá scéna z Nového zákona je propojena s výjevy ze Starého zákona, které s ní sousedí shora a zdola a už svým způsobem poukazují na Kristovu službu. Předpoklad, že výjevy z Ježíšova života korespondují s událostmi Starého zákona, je v teologii také známý jako typologie. Proto vždy tři panely patří k sobě a tvoří jeden sloupec.

Z celkového počtu 17 sloupců se 15 řídí tímto systémem – včetně těch doplněných ve 14. století (8. a 10. sloupec). V posledních dvou sloupcích pravého křídla (16. a 17. sloupec) však tento postup nebyl již ve 12. století uplatněn. Místo toho se zde líčí poslední soud.

Levé křídlo

Střední část

Pravé křídlo

Styl

Z uměleckého a technického hlediska představuje Verdunský oltář výjimečné mistrovské dílo. Stylisticky jsou panely stále ovlivněny byzantským uměním, ale tělesnost postav ukazuje silný vliv antických modelů. Postavy jsou zobrazeny v pohybu a anatomicky správné. Navíc vykazují na 12. století neobvyklé náznaky emocí. Také velmi náročný proces smaltování do hloubky (email champlevé) Mikuláš z Verdunu zvládl na velmi vysoké úrovni. Přestože jsou pozadí převážně namodralá, umělec využil každé příležitosti k vytvoření atraktivních barevných přechodů s více odstíny.

Zadní strana Verdunského oltáře

Gotický malíř známý jako Mistr Klosterneuburského oltáře vytvořil obrazy na zadní straně oltáře kolem roku 1330/1331. Patří k nejstarším dochovaným příkladům deskové malby severně od Alp. Byly zkombinovány se smaltovanými deskami Mikuláše z Verdunu, když vznikal křídlový oltář. Teprve ve 20. století byly z oltáře z konzervačních důvodů opět odděleny. Ve střední části je vlevo Smrt Marie a vpravo Korunovace Marie. Na levém bočním křídle je vyobrazeno Ukřižování Páně, na kterém se jakožto donátor nechal zvěčnit i probošt Štěpán ze Sierndorfu. Pravé boční křídlo zobrazuje Vzkříšení Páně se zobrazením Tří Marií u hrobu a scénou Noli me tangere spojených do jednoho obrazu. Stylově jsou malby ovlivněny jak Francií (figurální kompozice, drapérie), tak Itálií (architektonické prvky, ikonografické detaily).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Verduner Altar na německé Wikipedii.

Literatura

• Hans Rupprich: Das Klosterneuburger Tafelwerk des Nikolaus von Virdunensis und seine Komposition. In: Jahrbuch der österreichischen. Leogesellschaft. 1931, S. 146ff.
• Bernd Fäthke: Die Meister des Klosterneuburger Altares. Dissertation, Marburg 1972.
• Helmut Buschhausen: Der Verduner Altar. Das Emailwerk des Nikolaus von Verdun im Stift Klosterneuburg. Wien 1980.
• Martina Pippal: Beobachtungen zur „zweiten“ Ostermorgenplatte am Klosterneuburger Ambo des Nicolaus von Verdun. In: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte. 1982, S. 107–119.
• Erika Doberer: Die ehemalige Kanzelbrüstung des Nikolaus von Verdun im Augustiner Chorherrenstift Klosterneuburg. In: Jahrbuch des Stiftes Klosterneuburg. Band 12, 1983, S. 19–36.
• Floridus Röhrig: Der Verduner Altar und die Eschatologie. In: Jahrbuch des Stiftes Klosterneuburg. Band 12, 1983, S. 7–17.
• Friedrich Dahm: Studien zur Ikonographie des Klosterneuburger Emailwerks des Nicolaus von Verdun. Wien 1989.
• Martina Pippal: Inhalt und Form bei Nicolaus von Verdun. Bemerkungen zum Klosterneuburger Ambo. In: Studien zur Geschichte der europäischen Skulptur im 12./13. Jahrhundert. Frankfurt am Main 1994, S. 367–380.
• Arwed Arnulf: Studien zum Klosterneuburger Ambo und den theologischen Quellen bildlicher Typologien von der Spätantike bis 1200. In: Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte. Band 48, 1995, S. 19–23.
• Floridus Röhrig: Der Verduner Altar. Klosterneuburg 2004.
• Martina Pippal: Die Funktion der „schedula“ und die Rolle der Technik bei der Konstruktion von Wirklichkeit am Beispiel des Emailwerks des Nicolaus von Verdun in Klosterneuburg. In: Zwischen Kunsthandwerk und Kunst. Die „Schedula diversarum artium“. Hrsg. von Andreas Speer, Maxime Maurège, Hiltrud Westermann-Angerhausen (= Miscellanea Mediavalia. Veröffentlichungen des Thomas-Instituts der Universität zu Köln 37). De Gruyter, Berlin/Boston 2014, ISBN 978-3-11-033477-7, S. 163–180, Taf. 27-23.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Verdunský oltář na Wikimedia Commons

• opatství Klosterneuburg. Verdunský oltář. Na: werbeka.com.
• Verdunský oltář. In: stift-klosterneuburg.at.
• Klosterneuburský oltář. In: warburg.sas.ac.uk, ikonografická databáze Warburg Institute (fotografie všech panelů Klosterneuburského oltáře s ikonografickým popisem; anglicky).