Vernéřov (zámek)
Vernéřov | |
---|---|
![]() Fragment zdiva v zámeckém areálu | |
Základní informace | |
Sloh | barokní |
Výstavba | po roce 1651 |
Přestavba | 18. století |
Zánik | po roce 1986 |
Stavebník | Vilém Jindřich Schmidtgrabner |
Další majitelé | Markvartové, Chotkové |
Poloha | |
Adresa | Vernéřov, Klášterec nad Ohří, ![]() |
Souřadnice | 50°24′12,26″ s. š., 13°13′40,56″ v. d. |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vernéřov je zaniklý zámek, který stál ve stejnojmenné zaniklé vesnici v okrese Chomutov. V od poloviny dvacátého století zchátral a po roce 1986 byl spolu s vesnicí zbořen. V zámeckém areálu, který se nachází na východním okraji průmyslové zóny u Klášterce nad Ohří, se dochovaly jen základy s nepatrnými fragmenty nadzemního zdiva.[1]
Historie
Od roku 1605 Vernéřov patřil rytíři Eliášovi Schmidtgrabnerovi z Lustenegu a byl součástí bruského panství. Jeho potomek, Vilém Jindřich Schmidtgrabner, nechal po roce 1651 postavit přízemní barokní zámek.[2] V letech 1684–1700 vesnice patřila rytířskému rodu z Münchenau a v roce 1701 ji získal Václav Arnošt Markvart z Hrádku, který zámek rozšířil o další patro.[3] Václav Arnošt zemřel roku 1739 a v následujícím roce panství koupil hrabě Václav Antonín Chotek.[4]
Mezi lety 1786 a 1804 (nebo 1803[5]) zámek vlastnil hrabě Jan Karel Chotek z Vojnína.[3] Po něm panství za 157 000 zlatých koupil Ludvík Sulzer, a od něj ještě téhož roku pražský obchodník Petr z Ballabene. O tři roky později zámek získal Paul Büttner, v letech 1827–1837 jej vlastnila Josefa Wolfová z Wolfsbergu a po ní Johann Reinwart.[5] V roce 1857 zámek koupil František Karel Korb z Weidenhaimu,[5] který jej okolo roku 1864 naposledy přestavěl a jehož potomkům patřil až do roku 1945.[2]
Baron Hugo Korb z Weidenhaimu koupil rozsáhlé geologické, mineralogické, botanické, numismatické a archeologické sbírky Antona Martiuse a zpřístupnil je v zámeckém muzeu, které bylo nejstarším v chomutovském okrese. Anton Martius na sklonku života v letech 1872–1876 bydlel na zámku jako správce sbírek.

Po jeho smrti není jasné, zda celé muzeum zaniklo. Zdeněk Vachata uvádí, že sbírky byly rozprodány, nebo se ztratily.[6]
1945–1964
V květnu 1945 zkonfiskovaný zámek i s mobiliářem a sbírkou zámeckého muzea převzal národní správce Jan Vonka, podle archivních zdrojů provedl soupis sbírek a nabídl je muzeím a galeriím. V říjnu 1945 od něj historicko-archeologické oddělení Národního muzea a Národní galerie převzaly 10 obrazů, převážně portréty členů rodin Rothkirchů a Herzogenbergů.[7] [8]
Po roce 1945 zámek patřil místnímu státnímu statku, který jej převedl na vernéřovské jednotné zemědělské družstvo, v jehož majetku zůstal až do roku 1964, kdy byl převeden na klášterecký státní statek. Od té doby zámek chátral. Existovaly sice plány na zřízení puškařského muzea, ale když padlo rozhodnutí o výstavbě složiště popílku pro prunéřovskou elektrárnu, byl zámek spolu s vesnicí zbořen.[2]
Stavební podoba
Původní zámek stál na půdorysu ve tvaru písmena L v poplužním dvoře. Středem hlavního křídla vedl průjezd do dvora a po jeho stranách se nacházely valeně zaklenuté místnosti. V kratším křídle, později rozšířeném o malou kapli, bylo schodiště. Chotkové budovu rozšířili o druhé kratší křídlo (zámek tak získal půdorys mělkého písmena U) s místnostmi klenutými plackovou klenbou a stejná klenba byla nově použita v průjezdu brány.[2]
Hlavní budova měla čelnou fasádu završenou nízkou atikou a mělkým středovým rizalitem. Nad bránou, klenutou stlačeným obloukem, byla umístěna kartuše s erbem rodu Korbů nesená okřídlenými lvy. Fasádu členila patrová a hlavní římsa podpíraná pilastry.[3] Během poslední přestavby Františka Korby byla nad západní stranou průjezdu přistavěna věž s hodinami a založen malý anglický park.[2]
Reference
- ↑ Památkový katalog Foto zámku a evidence
- ↑ a b c d e MUSIL, František; PLAČEK, Miroslav; ÚLOVEC, Jiří. Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945. Praha: Libri, 2005. 416 s. ISBN 80-7277-285-6. Kapitola Vernéřov, s. 370–371.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Vernéřov – zámek, s. 507.
- ↑ VACHATA, Zdeněk. Zaniklé obce Chomutovska. Díl VI. V okolí Klášterce nad Ohří. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1996. 44 s. Kapitola Vernéřov, s. 28. Dále jen Vachata (1996).
- ↑ a b c Vachata (1996), s. 31.
- ↑ Vachata (1996), s. 36.
- ↑ Protokol o převzetí obrazů v archivu oddělení starších českých dějin Národního muzea -Historického muzea, rukopis, viz též www.esbirky.cz
- ↑ [1] Sršeň, Lubomír: Malované drobné portréty: Sbírka oddělení starších českých dějin Národního muzea, NM Praha 2013, čís. kat. 78-80.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vernéřov na Wikimedia Commons
- Fotografie zámeckého průčelí na webu Zaniklé obce a objekty po roce 1945
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Autor: Emanuel Thomas Peter (1839), Licence: CC BY 4.0
Emanuel Peter von Riederː Portrét Pierre de Peccaduc von Herzogenberg (1839), The national Museum in Prague; originː collection of the castle Vernéřov, literaturaː Sršeň, Lubomír: Malované drobné portréty: Sbírka oddělení starších českých dějin Národního muzea, NM Praha 2013, čís. kat. 78.
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Fragment zdiva v areálu bývalého vernéřovského zámku