Verneřické středohoří

Verneřické středohoří
Buková hora z Erbenovy vyhlídky
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Buková hora z Erbenovy vyhlídky

Nejvyšší bod727 m n. m. (Sedlo)
Rozloha732 km²

Nadřazená jednotkaČeské středohoří
Podřazené
jednotky
Benešovské středohoří
Bukovohorské středohoří
Litoměřické středohoří
Ústecké středohoří

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninyčedič
PovodíLabe
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIIB-5A
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Verneřické středohoří je jedním ze dvou geomorfologických podcelků Českého středohoří v severní části České republiky, převážně v Ústeckém kraji. Je členěno do dvou okrsků. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla (727 m n. m.) nedaleko města Úštěku, nejnižším bodem podcelku pak je hladina Labe v Děčíně (121,9 m n. m.).[1]

Geomorfologické členění

Česká republika se rozkládá na území čtyř geomorfologických oblastí. Jednou z nich je Krušnohorská soustava (též zvaná subprovincie). Ta se člení na oblasti, jednou z nich je Podkrušnohorská hornatina. Oblasti se dále člení na geomorfologické celky, jedním z nich je České středohoří (dle Demka IIIB-5). České středohoří má dva podcelky, severnější Verneřické středohoří (IIIB-5A)í, více na jihu je Milešovské středohoří (IIIB-5B).

Podcelky se dále dělí na okrsky a podokrsky. Podcelek Verneřického středohoří se dělí na čtyři okrsky: Ústecké středohoří, Bukovohorské středohoří, Benešovské středohoří a Litoměřické středohoří. [2]

Kompletní geomorfologické členění celého Českého středohoří uvádí následující tabulka:

Popis Verneřického středohoří

Tato severní část Českého středohoří má rozlohu 732 km2. Nejvyšším bodem je vrchol Sedla 727 m n. m., nejnižším hladina Labe v Děčíně s nadmořskou výškou 121,9 metrů. Složení hornin je různorodé – především jsou to magmatické horniny čedič, znělec a trachyt, dále pískovec a vzácněji třetihorní tufity, jíly a písky. Vyskytuje se zde řada magmatických suků, četné geomorfologické tvary byly formovány mrazovým zvětráváním a odnosem vulkanitů. Krajinu výrazně zformovala řeka Labe svou erozívní činností, hřbety a zarovnané povrchy jsou v této oblasti střídány hlubokými údolími řek (Labe, Ploučnice).[1]

Chráněné lokality

Téměř celý podcelek je v péči CHKO České středohoří. Je zde řada zvláště chráněných maloplošných území. V Ústeckém středohoří je to PP Divoká rokle, PP Jílovské tisy, PR Kozí vrch, PR Bohyňská lada, v Benešovském NPP Panská skála a NPP Březinské tisy, v Bukovohorském PR Kamenná hůra, NPP Dubí hora, v Litoměřickém NPR Sedlo, NPP Vrkoč, PP Magnetovec - Skalní hřib. [3]

Nejvyšší vrcholy

Odkazy

Reference

  1. a b Geomorfologie CHKO České středohoří. ceskestredohori.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2015-05-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-19. 
  2. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Krušnohorská soustava, s. 111. 
  3. Z nížin do hor, str. 126, kapitola Verneřické středohoří

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Buková hora, z Erbenovy vyhlídky.jpg
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Ústí nad Labem, pohled z rozhledny Erbenova vyhlídka, směr Buková hora (vzdálenost 12,6 km).