Very Large Telescope
| Very Large Telescope | |||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 | |||||||||||
| Organizace | Evropská jižní observatoř (ESO) | ||||||||||
| Místo | Cerro Paranal, Atacama | ||||||||||
| Stát | Chile | ||||||||||
| Souřadnice | 24°37′38,4″ j. š., 70°24′15″ z. d. | ||||||||||
| Nadmořská výška | 2635 m n. m. | ||||||||||
| Klima | > 340 jasných nocí v roce | ||||||||||
| Pozorovací čas | 340 night/year | ||||||||||
| Založena | 1999 | ||||||||||
| Webová stránka | www.eso.org/vlt | ||||||||||
| Teleskopy | Unit Telescope Auxiliary Telescope Very Large Telescope Interferometer Four Laser Guide Star Facility VLT Survey Telescope | ||||||||||
| Komerční teleskopy | azimutální montáž Ritchey-Chrétien | ||||||||||
| |||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||
Very Large Telescope (zkráceně VLT, česky: Velmi velký dalekohled) je soustava čtyř dalekohledů o průměru 8,2 m v severním Chile na hoře Cerro Paranal. Je provozována a financována Evropskou jižní observatoří jako součást astronomické observatoře Paranal. V provozu je od roku 2005.
Umístění observatoře
Soustava dalekohledů je umístěna na vrcholu hory Cerro Paranal v chilské poušti Atacama v nadmořské výšce 2635 m n. m. Leží 120 km jižně od města Antofagasta a 12 km východně od pobřeží Tichého oceánu. Místo patří k nejsušším oblastem na světě, což tvoří ideální podmínky pro pozorování oblohy v infračerveném oboru spektra. V průběhu roku zde bývá až 350 jasných nocí s klidnou atmosférou vhodných pro pozorování nejvzdálenějších objektů ve vesmíru.[1]
Charakteristika soustavy teleskopů
Čtyři dalekohledy o průměru primárních zrcadel 8,2 m jsou doplněny dalšími čtyřmi pomocnými teleskopy s průměrem zrcadel 1,8 m, které lze přesunovat po kolejnicích.[1] Světlo z dalekohledů je vedeno do jednotlivých přístrojů, kde se zobrazuje nebo analyzuje. Jedná se o širokoúhlé zobrazovače, kamery a spektrografy s adaptivní optikou, spektrografy pro více objektů a spektrometry s vysokým rozlišením. Tyto přístroje pokrývají širokou oblast spektra od dalekého ultrafialového oboru (300 nm) po střední infračervené vlnové délky (24 μm).[2]
Pro korekci obrazu (deformovaného atmosférickou turbulencí) je využíván systém adaptivní optiky.
Hlavní dalekohledy
Čtyři hlavní dalekohledy jsou umístěny v samostatných 25 m vysokých budovách válcovitého tvaru s dvěma rovnými, z boku i nahoře otevíranými dveřmi.[3] Uvnitř budov je udržována stabilní teplota a jsou konstruovány tak, aby se omezily turbulence vzduchu především uvnitř tubusu dalekohledu, k nimž by mohlo v důsledku změn teploty a proudění vzduchu dojít. Při konstrukci budov byly využity zkušenosti s budovou postavenou pro New Technology Telescope, dalekohled o průměru 3,5 m umístěný na jiné observatoři ESO – La Silla.
Jako první byl postaven dalekohled UT1 - Antu. První světlo jím prošlo v roce 1998 a pravidelná vědecká pozorování zahájil 1. dubna 1999. Všechny dalekohledy pak byly zprovozněny v roce 2005.
Dalekohledy jsou vybaveny zrcadly o průměru 8,2 m, která jsou monolitická s tloušťkou 17,5 cm. Každé váží 23 tun.[3] Jsou vyrobena ze Zeroduru – sklokeramického materiálu s minimální tepelnou roztažností – a jsou pokovena 80 nm tlustou vrstvou hliníku. Tato vrstva se obnovuje každých 18 měsíců.
Jména dalekohledů
Dalekohledy se obecně označují jako UT (Unit Telescope), konkrétně pak UT1 až UT4.[4] Před uvedením do provozu však dostaly jména pocházející z jazyka místních domorodců – Mapučů:
VLTI
Většinu pozorovací doby pracuje každý z velkých dalekohledů samostatně. Mohou však pracovat společně při tzv. interferometrii, kdy se světelné paprsky získané z jednotlivých dalekohledů vedou pomocí systému zrcadel podzemními tunely tak, aby délka dráhy světla od každého teleskopu do interferometru byla stejně dlouhá s přesností lepší než 1 μm na sto metrů.[2] Celý systém se pak označuje jako VLTI (Very Large Telescope Interferometry) a má pak zobrazovací schopnost ekvivalentní dalekohledu o průměru 16 m. Umožňuje pozorovat až 25krát jemnější podrobnosti, než dokáže každý z teleskopů samostatně.
Odkazy
Reference
- ↑ a b KLECZEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 541-542.
- ↑ a b Dalekohled VLT (Very Large Telescope) [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b FAQ VLT/Paranal [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Names of VLT Unit Telescopes [online]. Evropská jižní observatoř, 2016 [cit. 2018-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Very Large Telescope na Wikimedia Commons - (česky) Informace na ESO[nedostupný zdroj]
- (česky) Článek na InAstroNovinách Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine.
- (česky) Popis dalekohledů na Astro.cz
- (česky) Fotogalerie na Aldebaran.cz
- (anglicky) Oficiální stránky VLT
- (anglicky) Interferometrie na VLT
Média použitá na této stránce
Autor: ESO/G. Lombardi ( glphoto.it ), Licence: CC BY 4.0
Bathed in the pristine light of the Chilean Atacama Desert, the ESO VLT's Auxiliary Telescope 2 stands on Cerro Paranal. It is one of four that are used with the Very Large Telescope Interferometer. During the day, its bulbous dome is closed, protecting the sensitive telescope within. The magnificent 6739-metre volcano Llullaillaco stands proudly in the background of this photograph. Although it looks relatively close on the horizon, it is actually an incredible 190 kilometres away, on the border with Argentina. That Llullaillaco can be seen so clearly is evidence of the region's unparallelled atmospheric conditions. The clear air is one of the many factors that make this such a wonderful location for astronomical observatories. It is from this excellent vantage point that ESO astronomers study objects that are not just hundreds of kilometres in the distance, but billions of light-years away. This photograph was taken by ESO Photo Ambassador Gianluca Lombardi. Links ESO Photo Ambassadors
Autor: ESO/H.H.Heyer, Licence: CC BY 4.0
The Paranal platform photographed in January 2007. The four main Very Large Telescope (VLT) units can be seen, as well the four auxiliary telescopes.