Vezikul

(c) Reo On na projektu Wikipedie v jazyce čeština, CC BY-SA 3.0

Vezikul čili transportní váček nebo membránový váček je relativně malá vnitrobuněčná struktura obklopená fosfolipidovou membránou. Úkolem vezikulů je skladovat a transportovat některé složitější organické látky a také je někdy trávit.

Vezikuly vznikají exocytózou ven z cytoplazmatické membrány nebo z jiných organelových membrán (například membrány Golgiho aparátu nebo endoplazmatického retikula). Membrány, které takto vznikají a na určitý čas obklopují obsah vezikulu, nakonec často fúzují s jinou membránou nebo se rozpouštějí.

Tvorba váčků a jejich transport

Vezikuly vznikají oddělením z jiné membránové struktury, jako je Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum nebo cytoplazmatická membrána.

Výběr molekul nákladu

Do vznikajícího váčku se cíleně shromažďují molekuly nákladu pomocí transmembránového proteinu adaptinu, na kterém jsou navázány proteiny selektivně vážící molekuly nákladu, zvané „receptory nákladu“.

Vytvoření pláště

Váčky jsou pokryty proteiny, které určí jejich cíl. Klathrinové váčky jsou nejběžnější a nejlépe prozkoumané, přenášejí molekuly mezi Golgiho komplexem a endozomy, Golgiho komplexem a plazmatickou membránou a mezi membránou a endozomy. Jejich odškrcení umožňuje GTPáza dynamin.

Nobelova cena

Za objevy mechanizmu regulujícího vezikulární transport v lidských buňkách obdrželi američtí buněční biologové James E. Rothman a Randy W. Schekman spolu s německým biochemikem Thomasem C. Südhofem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství pro rok 2013.^[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vesicle (biology) na anglické Wikipedii.

Související články

• Endocytóza
• Endoplasmatické retikulum
• Exocytóza
• Golgiho komplex
• Micela
• Mikrovesikly