Vichistická Francie

Francouzský stát État Français ←  ←  1940–1944  →  →  →  → vlajka znak
Hymna La Marseillaise (oficiální)
Hymna Maréchal, nous voilà! (neoficiální)
Motto Travail, famille, patrie (práce, rodina, vlast)
Geografie Pozice Francouzského státu v Evropě; tmavě zelená část byla ovládána Vichistickým režimem (1942) Kolonie pod kontrolou Vichistické vlády do roku 1942 (modrá)
Hlavní město	Vichy (de facto) Paříž (de iure) Sigmaringen (exilová vláda 1944–1945)
Obyvatelstvo
Jazyky	francouzština
Náboženství	římskokatolické, reformované, luteránské, sunnitské (Alžírsko)
Státní útvar
Státní zřízení	de iure presidentská republika pod de facto autoritářským režimem
Mateřská země	Německá říše: klientelistický stát (1940–1942) loutkový stát (1942–1944) exilová vláda (1944–1945)
Měna	francouzský frank
hlava státu	Philippe Pétain
Vznik	11. června 1940
Zánik	25. srpna 1944
Státní útvary a území
Předcházející Třetí Francouzská republika německá okupace Francie Následující německá okupace Francie italská okupace Francie vichistická exilová vláda v Sigmaringenu Prozatímní vláda Francouzské republiky

Vichistická Francie neboli Vichistický režim (francouzsky Régime de Vichy) jsou označení užívaná pro státní útvar v jižní části Francie v období druhé světové války od roku 1940 do roku 1944, jehož oficiální název byl Francouzský stát (francouzsky État Français).^[1] Pojmy se užívají jednak v širším smyslu pro s Německem spolupracující vládu maršála Philippa Pétaina, v užším smyslu pro území, které tato vláda fakticky ovládala.

Historie

Vznik

V průběhu závěrečné fáze bitvy o Francii přesídlila vláda do lázeňského města Vichy ve střední Francii a 22. června 1940 podepsala kapitulaci. 10. července pak parlament schválil změnu ústavy, kterou dostala vláda v čele s Pétainem absolutní moc. Premiér Pierre Laval mu údajně měl říci: „Jestlipak, maršále, znáte rozsah svých pravomocí? Jsou o dost větší, než měl král Ludvík XIV., protože Ludvík XIV. musel svoje rozhodnutí předkládat parlamentu, zatímco vy nemusíte – žádný parlament nemáme.“^[2] Následující den, 11. července 1940, je dnem zániku Francouzské třetí republiky a vzniku Francouzského státu.^[3]

Francouzští židé

V roce 1940 žilo na území Francie cca 300 000 Židů. Až do tzv. „konečného řešení židovské otázky“ v roce 1942 se Židé zdáli být ve Francii v bezpečí. V roce 1942 však vichistická vláda uznala židovský národ za nepotřebný, aby tak vyhověla Němcům. Celkově bylo od jara 1942 až do osvobození v červnu 1944 deportováno 76 000 Židů v 79 konvojích. Z nich se z koncentračních táborů vrátilo 2 500 osob. Další cca 4 000 Židů zahynulo ve francouzských táborech nebo byli popraveni ve Francii. Oběti byly nejprve odváženy do internačního tábora Drancy severně od Paříže, a poté pokračovaly do Osvětimi. Poslední transport tam odjel 17. srpna 1944, 8 dní před osvobozením Paříže.^[2]

Zánik

Konec vichistického režimu je datován na 25. srpna 1944, kdy byla osvobozena Paříž. Krátce ještě působila vichistická vláda jako vláda v exilu v německém městě Sigmaringen.^[4] Za kolaboraci s Němci bylo před soud postaveno asi 120 tisíc úředníků a funkcionářů vichistického režimu. Z nich bylo 1500 odsouzeno k trestu smrti včetně Pétaina, jemuž však byl později rozsudek zmírněn na doživotní.^[1]

Působnost

Země byla podle smlouvy o příměří rozdělena na dvě základní zóny. Formálně vláda ve Vichy vládla celé Francii, severní Francie včetně Paříže a celého atlantického pobřeží (cca 60 % území^[1][4]) však byla pod přímou okupační správou Wehrmachtu. Jižní část Francie, ač kolaborantský a totalitní stát, byla víceméně suverénní.^[3] Vláda ve Vichy směla dokonce udržovat vlastní vojsko a loďstvo, ač značně omezené.

10. listopadu 1942, v reakci na spojenecké vylodění v severní Africe, německé jednotky obsadily i tuto část území a vichistická vláda se stala jen skutečnou německou loutkou.^[4] Vichistickému režimu však byla loajální také většina kolonií, které pak sloužily nacistům. Roku 1941 podepsal vichistický premiér François Darlan s německým vyslancem v Paříži Otto Abetzem tzv. Pařížský protokol, který mimo jiné umožňoval Luftwaffe využívat letiště v Sýrii pro podporu povstání Rašída Alího v Iráku, přístavu Bizerta pro zásobování Afrikakorpsu a Dakaru jako základny Kriegsmarine.^[5]

Státní symbolika

• Vlajka:
• 
  Státní vlajka
• 
  Osobní vlajka maršála Pétaina, hlavy státu

• Znak:
• 
  Státní emblém (1940–1944)
• 
  Oficiální znak maršála Pétaina (1940–1944)
• 
  Neoficiální znak maršála Pétaina (1940–1944)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vichy France na anglické Wikipedii.

Literatura

• JACKSON, Julian. Francie v temných letech 1940-1944. Praha: BB/art, 2006. 735 s. ISBN 80-7341-912-2. 
• LAINOVÁ, Radka. Mezi "národní revolucí" a kolaborací: režim ve Vichy (1940-1944). Historický obzor, 2000, 11 (7/8), s. 169-176. ISSN 1210-6097.
• LAINOVÁ, Radka. Mezi "národní revolucí" a kolaborací: režim ve Vichy (1940-1944): (dokončení). Historický obzor, 2000, 11 (9/10), s. 169-176. ISSN 1210-6097.

Související články

• Bitva o Francii – (10. květen – 22. červen 1940), období před vznikem Vichistické Francie
• Svobodná Francie
• Résistance – francouzské hnutí odporu proti německé okupaci a kolaborativní francouzské vládě
• Philippe Pétain
• Vichistický režim na osvobozeném území v Africe 1942 až 1943
• Útok na Mers-el-Kébir
• Potopení francouzské floty v Toulonu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vichistická Francie na Wikimedia Commons
• Francie: https://web.archive.org/web/20070109133316/http://www.zemepis.net/zeme-francie