Victor Horta
| Victor Horta | |
|---|---|
.jpg) Victor Horta (1900) | |
| Narození | 6. ledna 1861 Gent  Belgie |
| Úmrtí | 8. září 1947 (ve věku 86 let) Brusel Belgie |
| Místo pohřbení | Ixelleský hřbitov |
| Alma mater | Královská akademie krásných umění v Bruselu |
| Povolání | architekt, designér, urbanista, učitel a stavitel |
| Rodiče | Pierre Horta a Henriette Coppieters |
| Manžel(ka) | Pauline Heyse (1881–1906) Julia Carlsson (od 1908) |
| Děti | Marguerite Horta Simonne Horta |
| Významná díla | Hôtel Tassel Hôtel Solvay Hotel van Eetvelde House & Atelier Horta Palais des beaux-arts de Bruxelles … více na Wikidatech |
| Ocenění | důstojník Řádu koruny |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Victor Pierre Horta (6. ledna 1861 Gent – 9. září 1947 Brusel) byl belgický architekt a designér, jeden ze zakladatelů secese. Byl horlivým obdivovatelem francouzského teoretika architektury Eugèna Viollet-le-Duca a jeho Hôtel Tassel v Bruselu (1892–1893), často považovaný za první secesní dům, vychází z Viollet-le-Ducova díla. Zakřivené stylizované rostlinné formy, které Horta použil, zase ovlivnily mnoho dalších, včetně francouzského architekta Hectora Guimarda, který je použil v prvním secesním bytovém domě, který navrhl v Paříži, a ve vstupech, které navrhl pro pařížské metro.[1] Je také považován za předchůdce moderní architektury pro své otevřené půdorysy a inovativní použití železa, oceli a skla.
Hortova pozdější tvorba se odklonila od secese a stala se geometričtější a formálnější s klasickými prvky jako jsou sloupy. Velmi originálně využíval ocelové rámy a střešní okna, která do staveb vnášela světlo, otevřené půdorysy a jemně navržené dekorativní detaily. K jeho pozdějším významným dílům patřil dům Maison du Peuple (1895–1899), bruselské Centrum výtvarného umění (1923–1929) a bruselské centrální nádraží (1913–1952). V roce 1932 Hortovi král Albert I. udělil titul barona za zásluhy v oblasti architektury.
Poté, co secese přestala být oblíbená, byla řada Hortových staveb opuštěna, nebo srovnána se zemí. Čtyři z jím navržených budov v Bruselu byly v roce 2000 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO: Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde a Hortův dům.[2]
Životopis
Victor Horta se narodil v Gentu v roce 1861. V Gentu také začal studium hudby na konzervatoři odkud byl vyloučen pro špatné chování, přestoupil na Akademii krásných umění (Koninklijke Academie voor Schone Kunsten van Gent), kde studoval kresbu, práci s textilem a architekturu. Krátce po studiu odešel do Paříže, kde se živil jako bytový architekt a návrhář interiérů. Inspiroval se tehdy moderními směry ve výtvarném umění jako byl impresionismus a pointilismus a rozšiřoval si vzdělání v oboru práce s ocelí a sklem.
Po smrti svého otce v roce 1880 se vrátil do Belgie aby pokračoval ve studiu na Académie Royale des Beaux-Arts v Bruselu, kde studoval architekturu. Po studiích se stal asistentem profesora Alphonse Balata, který byl mimo jiné dvorním architektem belgického krále Leopolda II.. Spolu s ním pracoval na projektu královských skleníků v Laekenu, které se staly první Hortovou prací založenou na širokém použití oceli a skla.
V roce 1885 se Horta osamostatnil, aby realizoval své vlastní moderní architektonické myšlení. Od této chvíle se stal vrcholným evropským představitelem Art Nouveau. Čtyři významné stavby v Bruselu pocházející z této doby (Hotel Tassel, Hotel Solvay, Hotel van Eetvelde a vlastní ateliér) byly v r. 2000 zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.
Jeho politické názory jej vedly k tomu, že nadále odmítal práci pro bohatou soukromou klientelu, ale věnoval se převážně veřejným zakázkám. Z těchto prací byl nejznámější Lidový dům (Maison du Peuple) v Bruselu postavený na zakázku belgické dělnické politické strany Parti Ouvrier Belge. (Přes silné protesty veřejnosti byl Lidový dům v roce 1965 zbourán). V roce 1915 opustil Horta okupovanou Belgii a zúčastnil se kongresu „Rekonstrukce Belgie“ v Londýně. Německé úřady se o jeho cestě dozvěděly a proto se Horta se nemohl vrátit zpět domů a odešel do Ameriky, kde přednášel na amerických univerzitách. V roce 1917 byl jmenován lektorem Charlese Eliota Nortona Memorial a profesorem architektury na univerzitě George Washingtona. Zpět do Bruselu se vrátil až v roce 1919. Po první světové válce opadla obliba secese a samotná tvorba Horty prošla změnou během jeho pobytu v USA. Horta opustil organické formy, a jeho návrhy začaly být více geometrické postupně tak začal spoluutvářet nový styl art deco. Příkladem je Palais des beaux-arts de Bruxelles navržený roku 1919. Art Noveau (secese) byl umělecký styl, který podléhal módnímu obdivu i módnímu zatracování. Důsledkem tohoto obojakého postoje je i to, že řada secesních staveb byla v době odlivu zájmu zbourána.
Victor Horta zemřel v Bruselu 9. září 1947 a je pochován na hřbitově v Ixelles.
Dílo
- Hlavní městské domy architekta Victora Horty v Bruselu
- Hôtel Tassel, 1892–1893
- Hotel Solvay, 1895
- Hotel Van Eetvelde, 1895–1898
- Hortův dům a ateliér (nyní museum), 1898–1901, Brusel
- Lambeaux Sculpture Pavilion, 1889, Brusel
- Mattyn House, 1890, Brusel
- Autrique House, 1893, Brusel
- Frison Town House, 1894, Brusel
- Wissingner House, 1894–1903, Brusel
- Lidový dům (Maison du Peuple), 1896–1899, Brusel (zbourán 1965)
- Obchodní dům L'Innovation, 1901–1903, Brusel (1967 vyhořel a následně stržen)
- Belgický pavilon na Mezinárodní výstavě dekorativního umění, 1902, Turín, Itálie
- Pomník Johanesse Brahmse, 1902, Vídeň, Rakousko
- Hôtel Aubecq, 1899-1902, Avenue Louise 520 Brusel, (zbourán 1950)
- Obchodní dům Grand Bazaar, 1903, Frankfurt, Německo
- Obchodní dům Waucquez, 1903-1905, Brusel
- Hallet House, 1903, Brusel
- Wolfers Building, 1906, Brusel
- Brugmanova nemocnice, 1906–1926, Brusel
- Palais des beaux-arts de Bruxelles 1920–1928, Brusel
- Centrální hala hlavního nádraží, 1914–1952, Brusel
- Expozice dekorativního umění, 1925, Paříž, Francie
- Museum výtvarného umění, 1928, Doornik, Tournai
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victor Horta na anglické Wikipedii.
- ↑ BRIDGE, Adrian. Brussels: revisiting the magic of Victor Horta. The Telegraph. 3 October 2011. Dostupné online [cit. 13 June 2015]. (anglicky)
- ↑ Major Town Houses of the Architect Victor Horta (Brussels) [online]. UNESCO World Heritage Centre [cit. 2018-08-25]. Dostupné online. (anglicky)
Související stránky
- Hlavní městské domy architekta Victora Horty v Bruselu
- Secese v Bruselu
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Horta na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Victor Horta
- https://web.archive.org/web/20040109225505/http://www.greatbuildings.com/architects/Victor_Horta.html
- http://www.hortamuseum.be/
- http://www.cupola.com/html/bldgstru/artnouv/artnouv1.htm
Média použitá na této stránce
Portrait of Victor Horta c. 1900 in "La Belgique d'aujourd'hui" (The Belgium of today). Scanned by Henrotte Damien on January 13 2007
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Signature of Victor Horta.