Victor Massé

Victor Massé
Narození	7. března 1822 Lorient
Úmrtí	5. července 1884 (ve věku 62 let) Paříž
Místo pohřbení	Montmartre
Alma mater	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povolání	hudební skladatel a hudební pedagog
Zaměstnavatelé	Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži (1866–1880) Opéra national de Paris
Ocenění	Římská cena (1844)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victor Massé, vlastním jménem Félix-Marie Massé, (7. března 1822 Lorient, Francie – 5. července 1884 Paříž) byl francouzský hudební skladatel. Věnoval se především vokální hudbě, totiž pozdním operám comique, operetám a písním.

Život

Victor Massé se narodil v bretaňském Lorientu. Rodný kraj se později odrazil hlavně v jeho písních. Bretaň však opustil již v raném věku poté, co zemřel jeho otec, přístavní dělník, matka se odstěhovala do Paříže. Po prvním hudebním vzdělání v Institut royal de musique réligieuse (Královském ústavu pro duchovní hudbu) nastoupil roku 1834 na pařížskou konzervatoř. Mezi jeho učiteli byl Jacques Fromental Halévy a úspěšné studium završil roku 1844 získáním Římské ceny (Prix de Rome) za kantátu Renegát tangerský (Le Renégat de Tanger), kterou následujícího roku uvedla i Pařížská opera.

Zprvu se věnoval církevní hudbě (slavnostní mše napsaná během jeho italského pobytu spojeného s Římskou cenou), brzy však začal psát pro jeviště; jeho vzory byly vedle Halévyho slavní autoři opéry comique François-Adrien Boieldieu, Ferdinand Hérold a D. F. E. Auber.

Prvním úspěchem byla dvouaktová Galatea (Galathée), které měla premiéru v Théâtre de l'Opéra-Comique roku 1852. Vedle Massého znamenala počátek úspěšné kariéry i pro dvojici libretistů Julese Barbiera a Michela Carrého; spíše než další spolupráce s Massém je významný jejich podíl na vrcholných dílech Charlese Gounoda, Ambroise Thomase, Georgese Bizeta či Jacquese Offenbacha. Pro Galateu zpracovali starý mýtus o Pygmalionovi. O úspěch opery se značnou měrou zasloužil představitel Pygmaliona barytonista Jean-Baptiste Fauré (1830–1914), pro něhož byla tato role začátkem slavné kariéry.

Největšího úspěchu dosáhl Massé se stejnými spolupracovníky hned v následujícím roce aktovkou Jeannettina svatba. Tato prostá, ale melodicky výrazná drobnost se stala — mimo jiné díky představitelce titulní úlohy Marie-Caroliny Félixové vystupující pod jménem Miolan Carvalho (1827–1895) — Massého nejhranější operou v Opéra-Comique (téměř 1500 představení) i malých divadlech po Francii i Evropě. Jeho následující úspěchy byly již mnohem skromnější (Královna Topas 1856). Vrcholným Massého dílem je díky přesné deklamaci a propracované orchestraci Paul a Virginie (1876), které však nedosáhlo očekávaného ohlasu (alespoň v Paříži, zahraniční inscenace — např. newyorská — byly úspěšnější), neboť již neodpovídalo měnícímu se hudebnímu vkusu.

Na konci Druhého císařství získal činorodý Massé četné funkce a pocty. Od roku 1860 byl sbormistrem pařížské Opery (i když jediná opera, kterou Opera uvedla, Pedrova mula z roku 1863 zapadla). Od roku 1866 vyučoval kompozici na pařížské konzervatoři. V letech 1873–1875 vyučoval též v dívčím penzionátě a pro tamější chovanky napsal několik drobných operet.

Roku 1872 byl Massé zvolen do Akademie krásných umění na křeslo č. 2. Jeho předchůdcem byl právě významný skladatel komických oper D. F. E. Auber; jeho nástupcem pak Léo Delibes. Roku 1877 se stal i členem Belgické královské akademie (jako nástupce Féliciena Davida) a důstojníkem Čestné legie.

Na konci 70. let 19. století se Massého zdraví zhoršilo a donutilo jej zanechat výuky na konzervatoři. Victor Massé zemřel v Paříži 5. července 1884 a je pohřben na montmartreském hřbitově v Paříži. Jeho poslední dílo, poměrně úspěšná lyrická opera Jedna noc Kleopatry na libreto Massého dávného spolupracovníka Julese Barbiera, byla uvedena na jeviště Opéry-Comique až posmrtně na jaře následujícího roku.

Massé měl melodický dar oceňovaný samotným Richardem Wagnerem. Bez dalších hudebních předpokladů však jeho dílo, zejména jeho vážnější část, upadlo v zapomnění. Stále je uváděna Jeannettina svatba, velmi nenáročná na uvedení (v poslední době např. BarokOpera Amsterdam v sezóně 2008/2009), nahrávka existuje rovněž ke Galatei, občas se na recitálech objevují Massého písně.

Dílo

Seznam hudebně dramatických děl Victora Massého

Vedle jevištních prací složil asi 135 sólových písní a několik duetů, na slova básníků od Joachima du Bellay (1522–1560) nebo Pierra de Ronsarda (1524–1585) po Théophila Gautiera (1811–1872) a Victora Huga (1802–1885).

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Victor Massé na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Krátký životopis
• (francouzsky) Massé a jeho vztah k Bretani
• (německy) Victor Massé na Operone.de
• (anglicky) Nekrolog Massého v The New York Times