Victorien Sardou

Victorien Sardou
Rodné jméno	Victorien Léandre Sardou
Narození	5. září 1831 bývalý 9. pařížský obvod
Úmrtí	8. listopadu 1908 (ve věku 77 let) Paříž nebo Marly-le-Roi
Místo pohřbení	Marly-le-Roi
Pseudonym	Jules Pélissié
Povolání	dramatik, spisovatel, dramaturg a libretista
Ocenění	velkokříž Řádu čestné legie
Děti	Pierre Sardou Geneviève Sardou
Rodiče	Antoine-Léandre Sardou a Eveline Viard
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victorien Sardou (7. září 1831 Paříž – 7. listopadu 1908 Paříž) byl francouzský dramatik.

Vystudoval medicínu, působil pak jako vysokoškolský pedagog. V roce 1854 napsal své první, velmi neúspěšné drama Studentská hospoda (La taverne des étudiants). Divadlo pak opustil a vrátil se k němu až po získání kontaktů díky známosti se známou herečkou Déjazetovou. Poté teprve získal dramatické úspěchy. Byl nesmírně plodným autorem mnoha divadelních žánrů, jeho hry se hrály i v českých zemích, a to většinou s velkým úspěchem. Jeho hry se přes relativně velkou originalitu a inovativnost zakládaly spíše na divadelních efektech, především přitažlivých tématech, napínavosti děje, obsazení atraktivních herců, snažily se více o komerční úspěch než o literární a psychologickou hodnotu.

• La Taverne des étudiants (Studentská hospoda, 1854)
• Nos intimes (1861)
• Monsieur Garat (1862)
• La Papillonne (Žena - motýl, 1862)
• La Perle noire (Černá perla, 1862)
• Les Diables noirs (Černí ďáblové, 1863) drama v próze
• Les Vieux Garçons (Staří mládenci, 1865)
• Séraphine (1868)
• Patrie!, drama (Vlastǃ, 1869)
• Le Roi Carotte (Král Mrkev, 1872) opera buffa na hudbu Jacquesa Offenbacha
• Odette, komedie, (1881)
• Fédora (1884), drama o ruské šlechtičně, hru napsal pro Sarah Bernhardtovou, která s ní vystupovala v Théâtre de la Renaissance, 14. listopadu 1888 hostovala s touto rolí v Národním divadle v Praze.
• La Tosca (1887), drama, spolupráce Louis Le Bourg, premiéra v divadle Théâtre de la Porte-Saint-Martin.
• Cléopatra(1889), drama, napsáno pro Sarah Bernhardtovou
• Thermidor (1891), drama z francouzské revoluce, v hlavní roli Benoit Constant Coquelin, při třetí repríze byla hra zakázána
• Les Américaines à l'étranger, (Američané v cizině, 1892), komedie
• Madame Sans-Gêne (1893)
• Gismonda (drama, 1894), hru napsal je pro Sarah Bernhardtovou, divadelní plakát vytvořil Alfons Mucha.
• Spiritisme (Spiritismus, 1897)
• Paméla, marchande de frivolités (Pamela, obchodnice s frivolitou, 1898)
• L'Affaire des poisons (Aféra s jedem, 1907), historické drama; hlavní roli (a své poslední divadelní představení) hrál při premiéře Benoit Constant Coquelin v pařížském divadle Théâtre de la Porte-Saint-Martin.

V roce 1907 napsal poslední hru a byl za svou celoživotní tvorbu vyznamenán nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, velkokřížem Řádu čestné legie. Rok na to zemřel.

V roce 1932, 24 let po jeho smrti, byl z pozůstalosti vydán jeho román Carlin.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Victorien Sardou na Wikimedia Commons
• Autor Victorien Sardou ve Wikizdrojích
• Digitalizovaná díla Victoriena Sardoua v České digitální knihovně