Vidava

Vidava Weida
Hrad Osterburg dominuje nad městem
znak
Poloha
Souřadnice	50°46′24″ s. š., 12°3′40″ v. d.
Nadmořská výška	231 m n. m.
Stát	Německo Německo
Spolková země	Durynsko
Zemský okres	Greiz
Administrativní dělení	8 obcí a 5 podřízených
Weida
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	36,8 km²
Počet obyvatel	8 173 (31.12.2021)
Hustota zalidnění	222 obyv./km²
Správa
Starosta	Heinz Hopfe (bezpartijní)
Oficiální web	www.weida.de
Telefonní předvolba	036603
PSČ	07570
Označení vozidel	GRZ, ZR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vidava (německy Weida) je město v jihovýchodoněmeckém Durynsku, leží 12 km od města Gera, blízko státní hranice se Saskem a s Českem. Patří do zemského okresu Greiz.

Geografie

Weida se nachází ve východním Durynsku, necelých 12 km jižně od města Gera, v údolí při ústí řeky Aumy, přítoku Weidy, obklopené zalesněnými vrchy. Město leží v durynském Vogtlandu mezi federálními dálnicemi 92 a 175.

Sousední obce: Crimla, Harth-Pöllnitz, Auma-Weidatal, Hohenleuben, Langenwetzendorf, Berga/Elster, Teichwitz, Wünschendorf/Elster a Zedlitz.

Administrativní uspořádání

Od 1. ledna 2014 Vidava sestává z místních částí Hohenölsen (a Neudörfel, Kleindraxdorf, Horngrund a Ölsengrund), Schömberg a Steinsdorf (a Gräfenbrück, Loitsch a Schüptitz). Do té doby neměla žádné hlavní součásti a skládala se jen ze Starého a Nového města (Alt- a Neustadt). Byly připojeny bývalé obce Deschwitz ze severu a Liebsdorf k západní straně města.

Historie

Během období stěhování národů Germáni kraj opustili a nahradili je Slované. Kolem roku 1000 přišli do oblasti němečtí osadníci. Mýtili lesy a věnovali se zemědělství. Německý císař jmenoval soudní vykonavatele ministeriály, aby spravovali jeho panství. Soudní vykonavatelé Weidy byli poprvé zmíněni v dokumentu z roku 1122.

První fojt Erkenbert I. přišel do Veitsbergu (Wünschendorfu). Jeho syn Erkenbert II. začal stavět první městský hrad Osterburg. Pod Osterburgem stával mlýn. Obec byla poprvé zmíněna v listině z roku 1385, kdy měla již svůj mlýn Rothenmühle, nejstarší a jediný mlýn na obilí v údolí Aumy, který stále funguje.Na řece Weidě bylo dalších pět mlýnů. V období inflace vletech 1620-1621 město razilo vlastní stříbrné mince - tolary (tzv. Kippertaler).

V období Německé říše (1871-1918) byla Vidava součástí velkovévodství Sasko-Výmarsko-Eisenašského.

V roce 1943 sem bylo přestěhováno kolem 300 vědců a jejich rodin z vybombardovanbého Berlína a otevřen pro ně Fyzikálně-Technický říšský ústav, zrušený v dubnu 1945.

Památky

• hrad Osterburg s válcovou věží - bergfrítem (hláskou) ze 13. století, palác je v jádře románský, v době renesance jej kolem roku 1536 pro saské kurfiřty přestavěl architekt Mikuláš Grohmann
• románský kostel sv. Petra, věž ze 12. století
• renesanční radnice
• Gotický městský kostel Panny Marie
• Bývalý ženský klášter - patřil k domovským klášterům žen z rodin fojtů z Vidavy, Plavna a Gery; sloužil především jako Damenstift k výchově a vzdělání dívek a neprovdaných žen. V roce 1349 v listinách kláštera figurují sestry z rodu Bockwitzů i Alžběta ze Schwarzenbergu („Elizabeth dicta de Svarcenbergk“).
• Viadukt = jeden z nejdelších historických železničních mostů, vedených nad městem.

Odkazy

Literatura

• Baedeker's Deutschland, Edition 2000, s.903

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vidava na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky města