Viera Husáková

Viera Husáková
7. první dáma Československa
V roli:
29. května 1975 – 20. října 1977
PředchůdkyněIrena Svobodová
NástupkyněOlga Havlová
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození14. června 1923
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. října 1977 (ve věku 54 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Slávičie údolie
ChoťGustáv Husák (1973–1977)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Profesepřekladatelka a novinářka
CommonsViera Husáková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viera Husáková, rozená Čáslavská, (14. června 1923 Bratislava – 20. října 1977 Bratislava) byla slovenská novinářka a překladatelka z francouzštiny a němčiny, první dáma Československa z pozice druhé manželky osmého československého prezidenta Gustáva Husáka.

Život

Narodila se v dobře zajištěné české rodině žijící v Bratislavě. Jejím otcem byl inspektor státních lesů Karel Čáslavský. Díky rodinnému zázemí jí bylo dopřáno dobré vzdělání, což později zúročila v roli první dámy. Vystudovala právnickou fakultu v Bratislavě, vstoupila do Komunistické strany Československa, pak se vdala za právníka Jozefa Millera. Z manželství s Millerem vzešly dvě děti – syn Vladimír a dcera Alexandra.

Od roku 1948 pracovala jako redaktorka komunistických novin Pravda. Poté, co její první manžel upadl v 50. letech 20. století v nemilost komunistického režimu, odešla do méně exponovaného místa v redakci časopisu Slovenka. Přes všechny ústrky zůstávala přesvědčenou komunistkou. Na začátku šedesátých let získala místo v časopise Kultúrny život, kde se poprvé potkala s Gustávem Husákem (podle jiné verze s ní měl Husák známost už v době Slovenského národního povstání[1]). Kvůli Husákovi se později rozvedla.

K sňatku došlo až v roce 1973,[2] když byl Husák, přední komunistický funkcionář, pozván Indirou Gándhíovou i s manželkou na oficiální návštěvu Indie.[3] Protože byl Husák rozvedený, proběhla před touto cestou urychlená a utajená svatba.[4] Viera i nadále poté žila v Bratislavě a do Prahy cestovala jen na oficiální akce nebo na víkendy. V roce 1975 se Gustáv Husák stal československým prezidentem.

Smrt

V pondělí 17. října 1977 byla Husáková hospitalizována v lázních Bardejov kvůli ozdravnému pobytu, a to společně se sekretářkou předsedy vlády SSR Blankou Schmizingovou. Ve čtvrtek 20. října kolem 13. hodiny šly spolu na oběd do vily Carola. Husáková, která byla silně krátkozraká a nosila tmavé brýle, přehlédla schod u vchodových dveří, zakopla o něj a upadla na levý bok. Protože trpěla zvýšenou lámavostí kostí, naštípla si při tomto pádu levou ramenní kost. Přestože by tuto frakturu dokázali ošetřit místní lékaři, byl o úrazu informován hlavní chirurg bratislavského Státního sanatoria profesor Pavol Novák (který Husákové v letech 1974 a 1976 ošetřoval dvě dřívější zlomeniny) a ten rozhodl o jejím převozu do Bratislavy, ačkoliv ho ředitel výslovně žádal, aby tento transport zvážil.

Vrtulník Leteckého oddílu Federálního ministerstva vnitra Mi-8, s imatrikulací B-8428, přistál v Bardejově před 17. hodinou. Profesor Novák, který s ním přiletěl, po prohlédnutí rentgenových snímků potvrdil svůj předchozí příkaz okamžitě transportovat Husákovou do Bratislavy (ačkoliv vedení lázní počítalo s tím, že odlétat budou až druhý den po rozednění a všem zařídilo nocleh a stravu). Kapitán letu Milan Fabík také naléhal na co nejrychlejší odlet zpět. V 17:13 tak vrtulník s Husákovou, Novákem a třemi členy posádky odstartoval nejprve do Popradu, kde natankovali palivo, a poté přímo do Bratislavy. Během letu se však výrazně zhoršilo počasí na letišti v Bratislavě: zatímco v 17:30 bylo jasno s viditelností 1800 m, vzápětí se začala tvořit mlha a v 18:00 už byla viditelnost jen 400 m, v 19:00 dokonce jen 50 m a letiště přestalo odbavovat, dispečink posádce vrtulníku doporučil přistát v Piešťanech. Kapitán Fabík to odmítl a místo toho v 19:20 (kdy byli cca 9 km od cíle) požádal o plné rozsvícení naváděcích světel v Bratislavě. První pokus o přistání kolem 19:30 se nezdařil, pilot byl zřejmě oslněn naváděcími světly a požádal o jejich ztlumení. Při druhém pokusu v 19:35 však vrtulník pár metrů od okraje dráhy havaroval, došlo k jeho částečnému roztříštění a k vymrštění většiny členů posádky do okolí. V husté mlze a bez naváděcích signálů byly trosky vrtulníku nalezeny až ve 20:38. Husáková i personál vrtulníku byli po smrti, profesora Nováka vyprostili z kabiny v bezvědomí, ale i on zemřel během několika hodin.

Podle závěrečné zprávy z 15. listopadu 1977, kterou sepsal podplukovník Juraj Gbúr, byl pilot během přistání v mlze oslněn světelnou řadou Calvert a po jejím ztlumení začal s vrtulníkem prudce klesat k ranveji. Poté, co se v malé výšce dostal nad posekané kukuřičné pole, se ve vzduchu zvířily zbytky rostlin a prach, pilot ztratil prostorovou orientaci a vlivem setrvačnosti stroje už nedokázal vystoupat zpět, vrtulník naopak ještě několik sekund klesal a nakonec zavadil předním podvozkovým kolem i okrajem listů rotoru o zem. Za příčinu nehody tak byla označena chyba posádky, která se rozhodla letět v krajně nevhodných podmínkách: „Povětrnostní podmínky v době přiblížení na přistání na Letišti Bratislava Ivanka byly naprosto nevhodné pro přistání a již předem vylučovaly úspěšné dokončení přistání.“[5][6]

Prezident republiky Husák byl o nehodě informován téhož večera (ostatně sám několikrát telefonoval do Bratislavy, aby mu potvrdili, zda jeho žena v pořádku dorazila do sanatoria). Úmrtí manželky jím velmi otřáslo, na několik týdnů se zcela stáhl z veřejného života a jeho psychický stav byl zjevný i při jeho novoročním projevu 1. ledna 1978.

Pohřeb Viery Husákové se konal 24. října 1977 v Bratislavě.

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŠTROUGAL, Lubomír. Paměti a úvahy. Praha: Nakladatelství Epocha; Pražská vydavatelská společnost, 2009. 226 s.
  2. ↑ Osamělý vlk z hradu, časopis Týden 45/2011 str.32
  3. ↑ PÁNEK, Jiří. Smrt, která zdrtila Husáka. O manželku přišel při nehodě vrtulníku. iDNES.cz [online]. 2017-10-20 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOSATÍK, Pavel. Osm žen z Hradu. Manželky prezidentů. Praha: Mladá fronta, 1993. ISBN 80-204-0367-1. S. 320. 
  5. ↑ FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha: Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. S. 43. 
  6. ↑ PÁNEK, Jiří. Smrt, která zdrtila Husáka. O manželku přišel při nehodě vrtulníku. iDNES.cz [online]. iDNES.cz, 2017-10-20 [cit. 2021-03-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • KOSATÍK, Pavel. Manželky prezidentů: deset žen z Hradu. 3., dopl. a rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2009. 411 s., [40] obr. příl s. ISBN 978-80-204-2077-0. Kapitola Viera Husáková (1923–1977). Manželkou prezidenta zapomnění, s. 303–315. 
  • ZÍDEK, Petr. Po boku : třiatřicet manželek našich premiérů (1918–2012). Praha: Universum, 2012. 416 s. ISBN 978-80-242-3694-0. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“