Viera Mecková

Viera Mecková
Narození1933 (90–91 let)
Turčianske Teplice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materSlovenská technická univerzita v Bratislavě (do 1952)
Povoláníarchitektka
Manžel(ka)Jozef Mecko
DětiTomáš
OceněníCena Emila Belluša (2003)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ing. arch. Viera Mecková (* 6. září 1933 Turčianske Teplice) je slovenská architektka a držitelka Ceny Emila Belluša.

Život

Po vystudování architektury a pozemního stavitelství na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě fakulta architektury a stavebnictví v letech 1952–1958 začala pracovat ve Stavoprojektu v Žilině jako architektka a od roku 1968 jako hlavní architektka.[1][2] V roce 1971 byla vyloučena ze Zväzu slovenských architektov.[3] V roce 1972 se stala členkou skupiny VAL.[2] Od roku 1990 je samostatnou architektkou v Žilině.[1]

Kromě architektury se zabývá od roku 1985 tvorbou v oblasti šperku. V období 1990–1992 působila v tvorbě knižní vazby. V letech 1991–1993 byla členkou rady Spolku architektů Slovenska a v letech 1992–2002 členkou Slovenské komory architektů jako autorizovaný architekt.[1]

Rodina

Během studií na vysoké škole se provdala za architekta Jozefa Mecka. Z tohoto manželského svazku vzešlo jediné dítě, v roce 1961 se narodil syn Tomáš.[4]

Dílo

Samostatné návrhy:

  • Dům kultury Púchov (projekt 1964–1966, realizace 1966–1970)
  • Státní banka a pojišťovna v Liptovském Mikuláši (projekt 1965–1966, realizace 1966–1972)
  • Dům kultury Dolný Kubín (projekt 1975–1978, realizace 1979–1986)
  • Administrativní budova OV KSS v Žilině projekt (1981–1983, realizace 1984–1988)

Ocenění

  • V roce 1988 obdržela Cenu Zväzu slovenských architektov spolu s Jurajem Marthem a Ladislavem Sulíkem za projekt administrativní budovy OV KSS v Žilině
  • V roce 2003 získala Cenu Emila Belluša za svoji celoživotní tvorbu.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Register modernej architektúry. Register modernej architektúry [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ a b Ing. arch. Viera Mecková. www.archinfo.sk [online]. [cit. 2023-03-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ KICOVÁ, Monika. Architektúra skupiny VAL. is.muni.cz [online]. Masarykova univerzita, Brno, 2019 [cit. 2023-03-04]. Magisterská diplomová práce. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Henrieta: Neviditeľné architektky: prvá generácia žien v slovenskej architektúre. S. 82–103. In: Architektúra & urbanizmus [online]. 2015 [cit. 2023-03-04]. Roč. 49, čís. 1–2, s. 82–103. Dostupné online. ISSN 8680 0044 8680. 
  5. ↑ Profil generácie troch žilinských architektov – samostatné autorské výstavy. www.pgu.sk [online]. [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Literatura

  • MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Henrieta: Neviditeľné architektky: prvá generácia žien v slovenskej architektúre. S. 82–103. In: Architektúra & urbanizmus [online]. 2015 [cit. 2023-03-04]. Roč. 49, čís. 1–2, s. 82–103. Dostupné online. ISSN 8680 0044 8680. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“