Vietnamská menšina v Česku

Vietnamská menšina v Česku Người Việt tại Séc
Monika Leová, moderátorka a modelka
Populace
cca 60 000–100 000 (max. 1 % obyvatel ČR)
Jazyk(y)
vietnamština, čeština
Náboženství
buddhismus, ateismus, křesťanství

Vietnamská menšina v Česku je tvořena jednak občany České republiky hlásícími se k vietnamské národnosti, jednak občany jiných zemí, zvláště Socialistické republiky Vietnam, majícími v Česku dlouhodobý či trvalý pobyt. Po občanech Slovenska a Ukrajiny jde o početně největší cizineckou skupinu v Česku. Vietnamská menšina v Česku čítala v roce 2012 přibližně 60 000 lidí, jiný odhad byl 100 000. Nejvíce lidí hlásících se k vietnamské národnosti žije v Praze (13 995^{[zdroj⁠?!][kdy?]}) a v Karlovarském kraji, převážně v Chebu (3 292^{[zdroj⁠?!][kdy?]}). Za srdce vietnamské komunity v Česku se považuje vietnamská tržnice Sapa nazývaná také jako „malá Hanoj“ na jižním okraji Prahy. Vietnamci vlastní a provozují tisíce malometrážních obchodů („večerek“) s potravinami po celém Česku.

Příslušníci vietnamské národnosti začali pobývat na území komunistického Československa díky mezivládní dohodě se Severním Vietnamem na zvyšování kvalifikace. Jednalo se o desetitisíce vietnamských občanů mezi lety 1956–1967 a dále zejména po roce 1973, kdy komuniké mezi oběma stranami odbornou přípravu vietnamských dělníků a techniků v ČSSR jako konkretizaci spolupráce obou zemí.^[1] Cílem mezivládní dohody bylo zvyšování kvalifikace vietnamských občanů s omezenou dobou pobytu několika let.^[2] Počty stážistů a dělníků postupně stoupaly, takže v polovině 80. let už v celém Československu bylo kolem 28 000 Vietnamců. Do ČSSR cestovali lidé platící úplatky i děti komunistických funkcionářů.^[3] Ke konci tohoto období se projevovala snaha čs. vlády o omezení „internacionální pomoci“, tudíž v době ukončení mezistátní smlouvy (1990) zde pobývalo jen kolem 10 000 vietnamských občanů.

Po pádu komunistického režimu v Československu se mnoho Vietnamců rozhodlo zůstat, jelikož pro ně byla zdejší situace z ekonomických důvodů výhodnější, než návrat zpět do Vietnamu. Mnozí další přišli nelegálně^[zdroj?] z Bulharska, bývalé NDR, Slovenska, Maďarska, Polska a Ruska. Pomohla jim korupce úředníků a nedostatečná legislativa. Byla to první generace Vietnamců, kteří zde začali zakládat rodiny. Jejich ekonomickou doménou se stal pouliční prodej ve stáncích a na tržnicích – především šatstva dováženého z Číny a jihovýchodní Asie, dále ovoce, zeleniny a alkoholu. Později přibyla i drogová zločinnost (marihuana, pervitin), padělání i nelegální vývoz peněz, vydírání a obchod s lidmi (novodobé otrokářství).^[4][5] V posledních letech se čím dál více zdejších Vietnamců rozhodlo zakládat vlastní kamenné obchody, což je příčinou následné migrace dalších Vietnamců, jak se tomu tak stalo již v jiných západních zemích.^[6]

Vietnamská migrace pokračovala v průběhu 90. let a nyní, začátkem 21. století, se počet Vietnamců žijících na území Česka stále zvyšuje. Druhá generace Vietnamců už jsou zde narozené děti, odmala vystavené působení české/evropské kultury, čemuž odpovídá i míra jejich ovlivnění většinovou společností. Ani tato generace zprvu nejevila příliš velkou chuť do českého prostředí nějak hlouběji vplynout.^[7] Nicméně část z těchto tzv. banánových dětí („navrch žluté, uvnitř bílé“) se již cítí s Českem spjata jako se svou (druhou) vlastí a vyvíjí snahy (zejména od r. 2009) po větším sblížení vietnamského a českého společenství.^[8]

Dne 3. července 2013 Vláda Petra Nečase v demisi se na svém posledním zasedání usnesla na změně Statutu Rady vlády pro národnostní menšiny, kterou rozšířila tento svůj poradní orgán poprvé o zástupce vietnamské (a běloruské) menšiny, což se na veřejnosti často (z právního hlediska mylně) interpretuje jako „uznání“ Vietnamců v Česku za národnostní menšinu. Svaz Vietnamců slavil tento den v Libušské tržnici Sapě a v rámci této akce si pozvali z Vietnamu lidové umělce: Xuan Hinh – bavič, Trong Tan – národní písničky, Thanh Thanh Hien – pro starší (střední) generaci známá svým hlasem.^[9]

Příslušníci národnostních menšin coby občané ČR mají za určitých zákonem stanovených podmínek například právo na školní výuku ve svém jazyce, jednání před správními úřady ve svém jazyce, právo žádat o dotace na kulturní a vzdělávací činnost apod. Stát, kraj či obec by měly na zmíněné vyčlenit příslušné finanční prostředky.

Během pandemie covidu-19 mnozí z vietnamské komunity v Česku pomáhali například šitím roušek,^[10] které pak darovali lidem, někteří majitelé večerek zdravotníkům poskytli nápoje zdarma. V Ústeckém kraji vybrala vietnamská komunita přes 140 tisíc korun nákup plicního ventilátoru pro ústeckou Masarykovu nemocnici.^[11]

Po občanech Slovenska a Ukrajiny jde o početně největší cizineckou skupinu v Česku. Nejvíce lidí hlásících se k vietnamské národnosti žije v Praze a v Karlovarském kraji, převážně v Chebu. Jejich počet se od 90. let 20. století neustále zvyšoval a kulminoval v roce 2009 na počtu 61 000 osob. V roce 2008 česká vláda pozastavila vydávání vstupních víz pro občany Vietnamu a to na základě zprávy tehdejšího ministra vnitra Ivana Langera. Od té doby se počet těchto osob mírně snižuje, zejména v důsledku vyhošťování pro kriminální činnost.^[zdroj?] V roce 2012 činil počet občanů Vietnamu pobývajících v Česku podle statistik MV ČR cca 57 000 osob. Pokud však národnostní menšinu pojmeme podle tzv. menšinového zákona (č. 273/2001 Sb.), pak počet příslušníků vietnamské menšiny v Česku čítá odhadem pouze několik set až tisíc osob, neboť podle zákona se za menšinu považují pouze občané Česka. Česká republika, resp. Československo totiž v uplynulých 40 letech udělovalo české občanství občanům Vietnamu jen minimálně, řádově pouze několika desítkám osob ročně. Je nutné poznamenat, že počet 29 660 osob vietnamské národnosti vyskytujících se v Sčítání lidu, domů a bytů 2011, není počtem občanů ČR hlásících se k vietnamské národnosti. Tento počet zahrnuje jak občany jiných zemí (cizince), tak občany hlásící se k vietnamské národnosti. Občanů ČR hlásících se k vietnamské národnosti bylo v r. 2011 zjištěno jen 824.

Podle údajů ČSÚ žilo k 1. březnu 2001 v Česku 17 462 obyvatel (cizinců i občanů ČR) hlásících se k vietnamské národnosti.^[12] V roce 2007 povolení k pobytu v ČR mělo více než 45 000 Vietnamců a k 31. prosinci 2009 tu žilo již 61 012 občanů Vietnamu s dlouhodobým či trvalým pobytem.^[13] Podle statistik ministerstva vnitra počty později poklesly – na konci listopadu 2011 pobývalo v ČR legálně 55 585 Vietnamců, z toho 37 497 natrvalo.^[14] Někteří další Vietnamci jsou v Česku nelegálně. Skutečný celkový počet Vietnamců v Česku v roce 2012 odhadl Svaz Vietnamců v České republice na 100 000.^[15]

Vietnamci v Česku často podnikají zakládáním si vlastních malých obchodů s potravinami, nazývané večerky. Jde často o rodinné obchody s malou plochou a základním sortimentem. Vietnamští obchodníci dokážou díky nižším nákladům na provoz působit i v oblastech s nižším obratem.^[16] Výhodou pro zákazníka jsou nižší ceny, dobrá nabídka zboží a dlouhá otevírací doba.^[16] Celkový počet těchto obchodů je odhadován na několik tisíc, podle serveru Aktuálně.cz k roku 2012 celkem 19 až 20 tisíc.^[17] K roku 2012 odhadovala agentura Nielsen Czech Republic v Česku 8129 obchodů do rozlohy 50 metrů čtverečních a 6577 obchodů do rozlohy 50 až 400 m². Počet obchodů těchto velikostí dle této agentury klesl z 20,4 tisíc obchodů v roce 2001 na 14,7 tisíc obchodů v roce 2012. ^[17]

Podle generálního ředitele nákupní aliance ČEPOS Petra Moravy vietnamští obchodníci mnohé zanikající malé prodejny přebírají a tím brzdí jejich úbytek.^[18] Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a předseda Sdružení českých a moravských spotřebních družstev COOP Zdeněk Juračka uvedl, že vietnamské prodejny se v regionech rozšiřují doslova kobercovým způsobem, protože si vietnamští obchodníci nedělají starosti s jakýmikoliv odvody a povinnostmi vůči státu, což si české subjekty nechtějí a ani nemohou dovolit.^[18] Vietnamští obchodníci mají také čím dál větší podíl na tržbách velkoobchodní sítě Makro. V prvním čtvrtletí 2011 zaznamenalo Makro meziroční nárůst v této kategorii maloobchodníků o 13,4 %. Makro kvůli tomu zřídilo pozici manažera pro komunikaci s asijskými a vietnamskými zákazníky.^[18]

Koncem roku 2011 spustilo vietnamské společenství vlastní slevový server Cungmua.eu, zatím jen ve vietnamskojazyčné verzi. Server zahrnuje i zpravodajství a diskusní fórum. Kontaktní adresu uvádí server v Praze-Libuši poblíž tržnice Sapa.^[19]

Jako „Malá Hanoj“ či „pražská Hanoj“ je někdy označována asijská tržnice TTTM Sapa v Praze na Libuši. Ta vznikla na přelomu let 1999/2000 v areálech bývalé libušské drůbežárny a písnického masokombinátu. V povědomí pražské a vůbec české veřejnosti je toto centrum stereotypně spojováno s vraždami, požáry a raziemi policie nebo českou obchodní inspekcí, ačkoliv při konfliktu zastupitelky MČ Praha-Libuš s vedením Sapy v r. 2010 sama Policie ČR domnělý nárůst kriminality nepotvrdila^[20] a větší požáry vypukly na Sapě od roku 1999 pouze tři. České bezpečnostní služby a někteří čeští političtí činitelé Sapu přesto označili za sídlo organizovaného vietnamského zločinu a za bezpečnostní hrozbu státu.^[21] Také z těchto důvodů (ač neuváděných přímo) jsou zamítány požadavky vedení tržnice na povolení další výstavby a rozšíření areálu. Areál je přes den volně přístupný. Každodenně zde vedle Vietnamců nakupují mnozí čeští zákazníci. V areálu se vedle obchodů a skladů vyskytuje školka, tělocvična, ordinace lékaře, buddhistická modlitebna a další zařízení.

Asi čtyři pětiny Vietnamců jsou buddhistického vyznání.^{[14][nedostupný zdroj]} V roce 2008 otevřela vietnamská komunita ve Varnsdorfu první buddhistický chrám v Česku.^[22] Další, menší buddhistický chrám funguje v areálu tržnice Sapa. Vietnamské buddhistické sdružení usiluje o výstavbu nového, většího chrámu v rámci zamýšleného kulturního centra na pozemcích mezi tržnicí a Vídeňskou ulicí, které již byly pro tento účel zakoupeny, ale záměru zatím stojí v cestě zejména územní plán.^[14] Malý, ale hojně navštěvovaný buddhistický chrám existuje také v Brně v areálu tržnice na ulici Olomoucká.
Z vietnamské komunity vychází i nově (od roku 2020^[23]) registrovaná náboženská společnost Společenství buddhismu v České republice.^[24]

Část Vietnamců jsou také římští katolíci. Například v pražské arcidiecézi je ustanoven duchovní pro péči o vietnamskou komunitu.^[25]

Některým prodemokraticky smýšlejícím Vietnamcům v Česku, kteří veřejně kritizovali porušování lidských práv ve Vietnamu a vládnoucí Komunistickou stranu Vietnamu, zakázala vietnamská vláda prostřednictvím své ambasády v Česku vstup na území Vietnamu.^[26] Dne 7. srpna 2017 se před velvyslanectvím Vietnamské socialistické republiky v Praze konala demonstrace svolaná občanským sdružením Van Lang, které působí mezi Vietnamci v Čechách, proti soustavnému porušování lidských práv v komunistickém Vietnamu.^[27]

V roce 2008 byl vietnamský organizovaný zločin považován za nejprogresivnější formu organizovaného zločinu v Česku. Na závažné nelegální činnosti se však podílí pouze zlomek vietnamské menšiny v Česku.^[28]

Vietnamské zločinecké skupiny ovládly většinu výroby pervitinu a marihuany v České republice.^[29][30]

25. července 2008 oznámila vietnamská telekomunikační společnost VNPT (Vietnam Posts and Telecommunications) svůj vstup na český trh. Společnost se zaměřuje na místní vietnamskou komunitu a poskytuje výhodná volání do Vietnamu. Česko je tak první evropskou zemí, kde tento operátor nabízí své služby drobným klientům. Společnost následně plánuje rozvoj i do jiných evropských zemí.^[31][32]

Vietnamská komunita v Česku se během pandemie covidu-19 zapojila k pomoci například šitím a nákupem roušek. Spolek Lam Cha Me vyhlásil veřejnou sbírku, ve které bylo k březnu 2020 shromážděno 150 tisíc korun. Vietnamci také například úřadům Vyššího Brodu a Českého Krumlova darovali dohromady 6 tisíc roušek a rukavic. Vietnamská pomoc se šířila v projektu s názvem „Vietnamci pomáhají“. Kromě roušek vyráběly studenti dezinfekční gely, důchodcům nosili nákupy a ve večerkách označených samolepkou srdíčka rozdávali nápoje.^[33] Vietnamci v Plzni v červnu 2020 předali magistrátu 300 tisíc korun a darovali 1700 roušek. Svaz Vietnamců v Teplicích a okolí vybral 240 tisíc korun a rozdělil je mezi ústeckou a teplickou nemocnici. A třeba Vietnamský tenisový klub v Praze věnoval Thomayerově nemocnici 100 tisíc korun. Podle Marcela Wintera, čestného předsedy Česko-vietnamské společnosti, Vietnamci v Česku ušili nebo nakoupili a rozdali přes 220 tisíc roušek. Obcím, městům a nemocnicím věnovali 3,6 milionu korun.^[34] Díky zkušenostem s pandemiemi v Asii také byli mnohem disciplinovanější v zavádění a dodržování hygienických opatření.^[35]

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu spolek Lam Cha Me CZ spustil materiální sbírku pro uprchlíky.^[36] Z iniciativy organizace Czech Viet se vietnamští restauratéři ze Sapy zapojili vařením jídel pro uprchlíky. Porce putovaly nejen do pražského Kongresového centra, ale i do ostatních míst, sloužících jako dočasné zázemí pro tisíce Ukrajinců. V Sapě bylo také zřízeno sběrné místo pro materiální pomoc.^[37]

Střet vietnamské a české národnosti se odráží v kultuře. O tématu pojednávají například tato díla:

Knihy:

• Bílej kůň, žlutej drak – kniha psaná z pohledu Vietnamky v Česku, sžívání s českou kulturou. Napsal ji ale Jan Cempírek pod nejdříve nepřiznanou vietnamskou přezdívkou Lan Pham Thi.
• Duong Nguyen Jirásková – Banánové dítě – Vietnamka v české džungli, 2017.

Filmy a seriály:

• Malá, 2017 – krátkometrážní animovaný studentský film, režie Diana Cam Van Nguyen.
• Miss Hanoi, 2018 – první český film s Vietnamkou v hlavní roli (s Ha Thanh Špetlíkovou), jde o kriminální drama částečně se odehrávající v pražské tržnici Sapa.
• Na střeše , 2019 – profesor Rypar (Alois Švehlík) poskytne dočasné útočiště Songovi (Lukáš Duy Anh Tran), mladému Vietnamci, jehož našel ukrytého na střeše svého domu.

Dokumentární filmy:

• Vietnamská ohlédnutí, 2003, režie Martin Froyda.
• Cizinci u nás, 2003.
• Země snů, 2009, režie Martin Ryšavý.
• Banánové děti, 2009, režie Martin Ryšavý.
• Branky, body, Vietnam, 2011.
• Národnost v pubertě, 2012.
• Asijské bojovnice, 2012.
• Dcery vietnamského draka, 2012, režie Petr Kaňka.
• V.I.P. / Vietnamese Important People, 2013, režie Lukáš Kokeš.
• Mat goc, 2014, režie Dužan Duong, studentský krátkometrážní film.
• Bo Hai, 2017, režie Dužan Duong, studentský krátkometrážní film, dokufikce.

(c) Show Jana Krause, FTV Prima, CC BY 3.0

• Thai Dai Van Nguyen (* 2001), šachový velmistr
• Nguyễn Phương Thảo (* 1972), fotografka
• Ha Thanh Špetlíková (rozená Nguyen) (* 1989), herečka^[38]
• Raego Kšandykid (* 1988), zpěvák a herec
• Monika Leová (* 1991), modelka, moderátorka a česká Miss Earth 2013 česko-vietnamského původu
• Diana Cam Van Nguyen (* 1993), režisérka a výtvarnice
• Anh Thu Nguyen Thi, herečka^[39]
• Minh Nguyen Thi, herečka
• The Ky Pham, fotograf
• Renne Dang (* 1995), rapper
• Filip Nguyen (* 1992), fotbalista, nejlepší brankář české ligy 2018/19
• Do Thu Trang (* 1989), blogerka
• Sabina Nguyenová (* 1998), výherkyně soutěže Hledá se LEADr. 2017, kandidátka na starostku města Harrachov v roce 2018
• Bé Hà Nguyen (* 1997, vlastním jménem Ha Thu Nguyenová) – youtuberka (Bé Hà Stylewithme) a influencerka
• Lenka Do (* 1991 nebo 1992) – novinářka, tisková mluvčí^[40]
• Nguyen Manh Tung, podnikatel
• Liliana Pham, fotografka

• ALAMGIR, Alena. „Plně mobilní pracovní síla“. Vietnamci měli v Československu osmdesátých let zaplnit díry na místním trhu práce. Paměť a dějiny. Roč. 2021, čís. 4, s. 68 –81. Dostupné online. 

• Vietnamci
• Česko-vietnamská společnost
• Klub Hanoi
• Vietnamistika
• Tržnice Sapa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vietnamská menšina v Česku na Wikimedia Commons
• Česko-vietnamská společnost (Nejstarší a největší celostátní organizace přátelství s VSR)
• Jana Drlíková: Vietnamskou kriminalitou se začal zabývat i parlament – článek na webu Česká pozice, 14. 10. 2011
• Rob Cameron: A glimpse at Prague's secretive Vietnamese community (anglicky) – rozhovor s vietnamskou studentkou o situaci Vietnamců, Český rozhlas, Radio Prague, 25. 10. 2004
• Tak zní hlas banánových dětí. Jak vypadá život současných Vietnamců bez příkras?