Vigilius
| Jeho Svatost Vigilius | |
|---|---|
| 59. papež | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Zvolení | 29. března 537 |
| Pontifikát skončil | 7. června 555 |
| Předchůdce | Silverius |
| Nástupce | Pelagius I. |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Vigilius |
| Datum narození | kolem roku 500 |
| Místo narození | Řím, Království ostrogótů |
| Datum úmrtí | 7. června 555 |
| Místo úmrtí | Syrakusy, Sicílie, Byzantská říše |
| Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vigilius byl od roku 537 do 7. června 555 papežem. Narodil se kolem roku 500 ve významné římské rodině. Jeho otec byl konzulem, bratr senátorem.
Život
Již Bonifác II. jej chtěl učinit svým nástupcem, avšak římský klérus mu odepřel souhlas. Papež Agapetus I. jej vyslal jako apokrisiáře do Konstantinopole. Zde se začal klonit k monofyzitismu a do Říma se po smrti Agapeta I. vracel coby císařovnou Theodorou upřednostňovaný favorit volby. Justinián I. si od volby Vigilia sliboval též vyřešení sporu mezi zastánci Chalkedonského koncilu a monofyzity.
Avšak po Vigiliově návratu se papežem stal na nátlak ostrogótského krále Theodabada Silverius. Vigilius se stal na nátlak z Konstantinopole 29. března 537 vzdoropapežem a byl obecně po Silveriově smrti uznán jako jeho nástupce.
Navzdory očekávání císaře se však Vigilius začal stavět proti monofyzitismu. Následně roku 543/544 Justinián odsoudil spisy tří významných antiošských teologů (viz Spor o Tři kapitoly). Tomuto výnosu, který zároveň zpochybňoval autoritu Chalkedonského koncilu, se však postavili západní biskupové a Vigilius, kteří odmítli Tři kapitoly odsoudit. Vigilius odcestoval do Konstantinopole, kde roku 548 pod nátlakem a ke zděšení západních biskupů ve svém Iudicatum podepsal odsouzení Tří kapitol. Za to byl na jedné africké synodě dokonce exkomunikován ze strany některých západních biskupů.
V této situaci uzavírá Vigilius s Justiniánem tichou dohodu, že bude v celé záležitosti svolán ekumenický koncil, který rozhodne; až do té doby neměla žádná strana konat další kroky. Justinián však přesto roku 551 znovu Tři kapitoly odsoudil, proti čemuž Vigilius protestoval a nakonec se uchýlil do baziliky sv. Petra, z níž však byl dovlečen do Konstantinopole. V květnu 551 církevní synod v Konstantinopoli Tři kapitoly odsoudil, avšak Vigilius se postavil zásadně proti. Císař jej za to zesměšnil a dokonce nechal exkomunikovat. Vigilius se v tzv. druhém protokolu vyjádřil v souladu s touto synodou. Přinejmenším domnělá bezzásadovost přivedla Vigilia do naprosté izolace na Západě i na Východě.
Ve váhavosti nadále pokračoval a nakonec přijal i usnesení Druhého konstantinopolského koncilu (553), který nepřijal odsouzení zmiňovaných Tří kapitol. Autoritou papeže coby patriarchy Západu Vigiliovo chování v celé záležitosti otřáslo na více než 150 let. Vigilius zemřel na cestě domů 7. července 555 v Syrakusách.
O mnoho staletí později se Vigiliovo počínání během celé kontroverze stalo v 19. století významným vzhledem k rozpravě o papežské neomylnosti.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vigilius na Wikimedia Commons
Literatura
- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
Související články
Média použitá na této stránce
Emblem of the Papacy: Triple Tiara and Keys
Pope Vigilius