Vihorlatský prales

Původní bukové lesy Karpat - Vihorlatský prales
Světové dědictví UNESCO
Vihorlatský prales ze Sninského kameňa, vpravo je viditelné jezero Morské oko
Smluvní stát	Slovensko Slovensko
Souřadnice	48°55′45″ s. š., 22°11′23″ v. d.
Typ	přírodní dědictví
Kritérium	ix
Odkaz	1133 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2007 (31. zasedání)

Vihorlatský prales zkráceně i Vihorlat je území ve Vihorlatských vrších, které bylo prohlášeno lokalitou Světového dědictví UNESCO. Důvodem byly zachovalé bukové pralesy s 240letými exempláři. Vyhlášené bylo spolu s třemi dalšími slovenskými a šesti ukrajinskými pralesy pod společným názvem Karpatské bukové pralesy. Leží na území vojenského újezdu Valaškovce.^[1][2]

Poloha

Území se rozprostírá na hlavním hřebeni Vihorlatských vrchů v rozmezí 630 do 1076 m n. m. Začíná na vrchu Vihorlat (1076 m n. m.), (kde zahrnuje do svého území NPR Vihorlat) a pokračuje po hřebeni směrem k hoře Motrogon (1018 m n. m.) a Sninský kameň (1006 m n. m.). Od Sninského kameňa pokračuje území směrem na východ k hoře Nežabec (1023 m n. m.), kde se rozdvojuje na dvě větve, jedna směřuje k Veži (927 m n. m.) a druhá k Fedkovu (978 m n. m.). Výměra chráněného území je 2578 ha a výměra ochranného pásma, které není Světovým dědictvím činí 2413 ha.

Na území se nachází velké množství maloplošných chráněných území – Stejnojmenná NPR Vihorlat, unikátní jezero Morské oko, které vzniklo přehrazením toku potoka Okno sesuvy půdy, NPR Motrogon, PR Baba pod Vihorlatom, PR Ďurova mláka a PP Sninský kameň.

Podloží tvoří vyvřelé horniny, které zajistily vhodné podmínky pro růst zdejší flóry.

Podnebí

Průměrná roční teplota je od 5,2 do 5,7 °C, vegetační období trvá 132 až 139 dní v roce. Průměrný počet srážek je 950 mm a sníh pokrývá oblast 152 až 160 dní v roce.

Flóra

Nejrozšířenější je buk lesní (Fagus sylvatica) a tvrdé dřeviny jako javor klen (Acer pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Další místní rostliny jsou kostival srdčitý (Symphytum cordatum), kolotočník ozdobný (Telekom speciosa), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), vrbina hajní (Lysimachia nemorum) a východokarpatský subendemit pablen kraňský (Scopoli carniolica).

Fotogalerie

• 

  Severní strana kopce Nežabec

• 

  Pohled ze Sninského kameňa na východ

• 

  Národní přírodní rezervace Motrogon

• 

  Potok Hybkaňa

• 

  Národní přírodní rezervace Podstávka

• 

  Přírodní rezervace Ďurova mláka

• 

  Národní přírodní rezervace Motrogon – rašeliniště Hybkaňa

Panorama

Národní přírodní rezervace Motrogon - jezero Kotlík

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vihorlatský prales na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

• (anglicky) Executive summary UNESCO