Vikentij Vikenťjevič Veresajev

Vikentij Vikenťjevič Veresajev
Rodné jménoВикентий Викентьевич Смидович
Narození16. ledna 1867
Tula
Úmrtí3. června 1945 (ve věku 78 let)
Moskva
Místo pohřbeníNovoděvičí hřbitov
PseudonymВересаев
Povoláníjazykovědec, spisovatel, životopisec, překladatel, lékař-spisovatel, básník, voják a literární kritik
Alma materTartuská univerzita
Petrohradská státní univerzita
Žánrpróza, povídka a novela
Témataliterární činnost a literární kritika
Významná dílaObčanská válka
OceněníStalinova cena (1945)
Řád rudého praporu práce
RodičeVikentij Ignaťjevič Smidovič
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vikentij Vikenťjevič Veresajev (rusky Викентий Викентьевич Вересаев[1] vlastním jménem Vikentij Vikenťjevič Smidovič; 16. ledna 1867, Tula – 3. června 1945, Moskva) byl ruský lékař a spisovatel.[2][3]

Život a dílo

Narodil se v rodině polského lékaře. Absolvoval historicko-filologickou fakultu petrohradské univerzity. Dočasně byl ovlivněn ideologií narodnictví. Po prvních básnických pokusech přechází k próze. Po dokončení studia historických věd pokračuje na lékařské fakultě v estonském Tartu (dříve Dorpat) a stává se praktickým lékařem v Tule. Později žije v Petrohradě. Začíná uveřejňovat první povídky. V nich často kritizuje z pozice lékaře celý ruský zdravotnický systém a zabývá se také postavením ženy ve společnosti, láskou mezi mužem a ženou a vztahy v manželství. Jeho prózy z 90. let vycházejí v marxistických časopisech. Za rusko-japonské války (1904-1905) pracuje jako vojenský lékař. V letech 1917 a 1918 se dává do služeb sovětského státu. Pracuje v osvětové komisi a ve Státním nakladatelství. Kromě povídek, novel a románů píše literárně historické práce o Puškinovi a Gogolovi a překládá antickou poezii (Homérovu Iliadu a Odysseu). V pozdějších dílech se objevuje kritický tón. V románu V tupike z roku 1922 (česky Na slepé koleji, 1928) píše o nesnadném postavení inteligence, která odmítá rudý teror a násilí. V románu Sëstry (z roku 1933) kritizuje násilnou kolektivizaci. Zemřel 3.6.1945 v Moskvě.[4][5][6]

České překlady z ruštiny

  • Pavučina (orig. 'Sočiněnija'). 1. vyd. Brno: Host, 2005. 152 S. Překlad: Alena Morávková
  • Dva konce (orig. 'Dva konca'). 1. vyd. Praha: Svět sovětů, 1960. 157 S. Překlad: Ervína Moisejenková
  • Bez cesty (orig. 'Izbranoje a Rasskazy'). 1. vyd. Praha: SNKLHU, 1957. 350 S. Překlad: Vladimír Pravda
  • Na slepé koleji. Družstevní práce, 1928. 245 S. Překlad: Antonín Poláček
  • K životu: román. Královské Vinohrady: Fr. Jiroušek, 1918. 158 S. Překlad: Stanislav Minařík
  • Zápisky z rusko-japonské války. Praha: Ant. Svěcený, 1915. 150 S. Překlad: Fr. Brůžek
  • Na vojně : Zápisky z rusko-japon. války. 1. vyd. Brno: Den, 1908. 428 S. Překlad: Stanislav Minařík
  • Zápisky z rusko-japonské války. 2. vyd. Praha: S. Minařík, 1911. 449 S.

Medicína

  • Zápisky praktického lékaře. V Praze: E. Beaufort, 1902. 288 S. Překlad: Václav Kudrna

Výbor povídek ruských autorů

  • Příběhy mladých lékařů. 1977. 308 S. (výbor povídek vybraných ruských autorů)
  • Falešný kupón. Svoboda, 1969. 254 S. (výbor povídek vybraných ruských autorů, vybral Jan Zábrana)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Вересаев Викентий Викентьевич. hrono.ru [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ Lib.ru/Классика. Вересаев Викентий Викентьевич. Собрание сочинений. az.lib.ru [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ Биография Вересаева В.В. :: Litra.RU :: Лучшие биографии. www.litra.ru [online]. [cit. 2016-09-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOL. AUTORŮ. Slovník ruských spisovatelů. 2. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1977. S. 288–289. 
  5. ↑ KASACK, Wolfgang. Slovník ruské literatury 20. století. 1. vyd. Praha: Votobia, 2000. ISBN 80-7220-084-4. 
  6. ↑ PAROLEK, Radegast; HONZÍK, Jiří. Ruská klasická literatura (1789 - 1917). 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Veresaev Signature.jpg
Signature of Vikenty Veresaev