Viktor But

Viktor Anatoljevič But
(c) LDPR.Ru, CC BY 3.0 Viktor Anatoljevič But (2022)
Narození	13. ledna 1967 (57 let) Dušanbe
Alma mater	Kazaňská suvorovská vojenská škola Military Institute of the USSR Ministry of Defence
Povolání	pašerák zbraní, voják a tlumočník
Politická strana	Liberálně-demokratická strana Ruska (od 2022)
Web	victorbout.ru
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Anatoljevič But (rusky Виктор Анатольевич Бут, * 13. ledna 1967, Dušanbe, Tádžická SSR, Sovětský svaz) je ruský podnikatel, obchodník se zbraněmi, a politik.

Polyglot a bývalý voják sovětské armády, kde pracoval zřejmě jako překladatel, skoupil začátkem 90. let vojenská nákladní letadla a začal pašovat zbraně z východní Evropy zejména do Afriky, na Blízký východ a do Jižní Ameriky. Zbraně dodával bez ohledu na embarga komukoliv, obvykle do oblastí válečných konfliktů a občanských válek, někdy i více válčícím stranám.^[1] Bývá proto obviňován, že tím tyto konflikty, při kterých obvykle dochází k častému porušování lidských práv, podněcoval.^[2][3] Proto také bývá označován jako obchodník se smrtí nebo rušitel sankcí.^[4][1]

V roce 2008 byl zadržen v Thajsku a o dva roky později vydán do Spojených států amerických. Tam byl v roce 2012 odsouzen na 25 let vězení za nelegální mezinárodní obchod se zbraněmi.^[5] V roce 2022 vyměněn do Ruska za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou.^[6] V Rusku byl ihned propuštěn, vstoupil do Liberálně-demokratické strany Ruska a za stranu byl v roce 2023 zvolen do parlamentu Uljanovské oblasti.^[7]

Butův původ je nejasný. Dokumenty Organizace spojených národů a But sám uvádí místo narození Dušanbe v Tádžické SSR v SSSR, a že jeho datum narození je s největší pravděpodobností 13. ledna 1967, i když je možných několik dalších dat.^{[8][9][10][11]} Má staršího bratra jménem Sergej But.^[12][13]

But byl jazykově nadaný, již ve věku 12 let ovládal esperanto abyl členem klubu esperantistů v Dušanbe.^[14][15] Na vojenské střední škole v Kazani se se naučil němčinu a postupně přidával další jazyky.

Poté, co nebyl přijat na diplomatikou školu MGIMO, absolvoval povinnou vojenskou službu v Podněstří a zůstal v sovětské armádě. Jako voják absolvoval studium na Vojenském ústavu cizích jazyků v Moskvě a armádě pracoval jako překladatel.^[10][16][17] Se svou jednotkou působil také v Mozambiku, kde v té době probíhala občanská válka, kde Sovětský svaz podporoval jednu z bojujících stran. Butova osobní webová stránka uvádí, že jako překladatel v sovětské armádě měl hodnost poručíka.^[18]

Ovládá větší množství jazyků, mimo jiné ruštinu, tádžičtinu, portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, arabštinu, perštinu a několik afrických jazyků.^[15][19] Jako údajný etnický Ukrajinec (podle jihoafrické tajné služby a britského výboru pro zahraniční záležitosti), se But po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 stal ruským občanem.^[20][21] Podle výboru Rady bezpečnosti OSN pro Libérii je But držitelem nejméně čtyř dalších pasů.^[22]

Po rozpadu sovětské armády v roce 1991 začal podnikat. Skoupil vojenská nákladní letadla, mimo jiné několik letounů Antonov An-8 a Antonov An-12. Vlastnil leteckou společnost Air Cess se sídlem v Libérii, která provozovala zejména nákladní leteckou dopravu, ale i další malé aerolinie. Mezi jeho zákazníky patřili i některé vlády a OSN.

Postupně začal také skupovat vyřazované zbraně v zemích bývalého Sovětského svazu a ve východní Evropě. Zbraně prodával bez ohledu na embarga komukoliv, zejména do Afriky a na Blízký východ, obvykle do oblastí válečných konfliktů a občanských válek, někdy i více válčícím stranám. Zaměstnával asi 300 zaměstnanců a provozoval asi 50 letadel, základnu měl na letišti Šardžá ve Spojených arabských emirátech.^[1] Byl obviňován ze spolupráce s ruskou zpravodajskou službou GRU.^[1]

Zbraně dodával mj. různým stranám první a druhé války v Kongu,^[1] do Afgánistánu Tálibánu i Severní alianci,^[2] během Občanské války v Angole různým stranám konfliktu,^[3] na Filipíny teroristické skupině Abú Sajjáf,^[1] do Libérie, kde zásoboval válečného zločince Charlese Taylora,^[1] do Libye Kaddáfímu,^[3] během války v Iráku Spojeným státům a jejich kontraktorům, ^[2][3] nebo do Sierry Leone.^[2]

Osoba placená americkým Úřadem pro potírání drog (DEA) vylákala v roce 2008 Buta do Thajska s tím, že zastupuje povstaleckou organizaci Revoluční ozbrojené síly Kolumbie a má zájem o nákup zbraní v hodnotě 20 mil. dolarů,^[3] mimo jiné 100 ks protiletadlového raketového kompletu 9K38 Igla, když zbraně měly být shozeny na padácích na určená místa v Kolumbii. Na místě byl zadržen za spolupráce Královské thajské policie a DEA.

V roce 2010 byl vydán do Spojených států amerických, i navzdory hlasitým protestům Ruska, podle kterého byl nevinen a jeho zadržení bylo politicky motivováno.^[1] V USA před soudem čelil mnoha obviněním, mimo jiné ze zásobování teroristů zbraněmi,^[5] když jeho firmy převážely zbraně například do Angoly a Libérie.^[5] 5. dubna 2012 byl But odsouzen k trestu odnětí svobody na 25 let za pokus o prodej zbraní údajným zástupcům Revolučních ozbrojených sil Kolumbie.^[23]

V prosinci 2022 vyměněn do Ruska za americkou basketbalistku Brittney Grinerovou,^[6] která byla v Rusku odsouzena na 9 let vězení za pašování drog po té, co u ní byl objeven 1 gram hašišového oleje.^[24]

V Rusku byl ihned propuštěn, vstoupil do Liberálně-demokratické strany Ruska a za stranu byl v roce 2023 zvolen do parlamentu Uljanovské oblasti.^[7]

Je považován za jednu z hlavních inspirací filmu Obchodník se smrtí.^[5][1] Bylo o něm také napsáno několik knih^[25] nebo natočen celovečerní dokumentární film.^[26]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Anatoljevič But na Wikimedia Commons
• Web sbírající informace o Viktoru Butovi