Viktor Emanuel Savojský

Viktor Emanuel Savojský
kníže neapolský vévoda savojský (zpochybňováno)
Úplné jméno	italsky: Vittorio Emanuele Alberto Carlo Teodoro Umberto Bonifacio Amedeo Damiano Bernardino Gennaro Maria di Savoia
Narození	12. února 1937 Neapol, Italské království Italské království
Úmrtí	3. února 2024 (ve věku 86 let) Ženeva, Švýcarsko Švýcarsko
Pohřben	Bazilika Superga 10. února 2024
Sňatek	7. října 1971
Manželka	Marina Doriová
Potomci	Emanuel Filibert Savojský
Rod	Savojští
Otec	Umberto II.
Matka	Marie Josefa Belgická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princ Viktor Emanuel Savojský, kníže neapolský^[1] (Viktor Emanuel Albert Karel Teodor Hubert Bonifác Amadeus Damián Bernardin Gennaro Maria Savojský,^[2] 12. února 1937 Neapol – 3. února 2024 Ženeva), byl jediný syn posledního italského krále Umberta II. a královny Marie Josefy Belgické. Také používal titul savojského vévody a nárokoval si vedení rodu Savojských. Byl ženatý s Marinou Doriovou, se kterou měl syna Emanuela Filiberta. Tyto nároky byly zpochybňovány příznivci jeho bratrance ze třetího kolene, prince Aimone, 6. vévoda z Aosty.

Při svém narození v roce 1937 Viktor Emanuel získal od svého děda titul knížete neapolského, jak bylo zvykem v savojské dynastii pro dědičné následníky trůnu a jejich prvorozené syny. Titul kníže neapolský se uděloval střídavě s historickým titulem kníže piemontský, který kdysi dostal jeho otec Umberto, jako tehdejší následník trůnu. Při svém narození byl Viktor Emanuel zároveň provolán říšským knížetem. Měl tři sestry, starší sestru princeznu Marii Piu a dvě mladší sestry, princeznu Marii Gabriellu a princeznu Marii Beatrice.

V roce 1938 se podle britských diplomatických zdrojů (zpráva o tom vyšla najevo až o mnoho let později) měla matka prince Viktora Emanuela, pozdější královna Marie Josefa, dohodnout s Rodolfem Grazianim a šéfem policie Arturem Bocchinim na přípravě státního převratu za pomoci několika ozbrojených jednotek v čele s generálem Pietrem Badogliem. Cílem akce bylo odstavit Benita Mussoliniho od moci, nahradit ho jistým milánským protifašistickým advokátem (zřejmě se jednalo o Carla Aphela^[3]) a přinutit krále Viktora Emanuela III. k abdikaci ve prospěch jeho syna Umberta. Ten by poté okamžitě abdikoval ve prospěch dosud nezletilého Viktora Emanuela. Marie Josefa měla být zároveň jmenována regentkou Italského království navzdory existenci tzv. Albertinského statutu (tento statut uznával regentství královny matky pouze v případě absence mužských příbuzných), a to až do dovršení 21 let předpokládaného mladého panovníka. Tento domnělý komplot, s nímž měli souhlasit také Italo Balbo, anglofil Dino Grandi a ambiciozní protiněmecky naladěný zeť duceho Galeazzo Ciano,^[4] se ovšem nedostal dále než k předběžnému setkání v Racconigi a k několika schůzkám v Miláně, přičemž Marie Josefa se spiklenci nikdy nehovořila přímo.^[5] Spiknutí se účastnil také Edgardo Sogno.^[6]

Dne 7. srpna 1943 musely na příkaz krále Viktora Emanuela III. Maria Josefa a její tři dcery opustit Řím. Odjely do Sant'Anny ve Valdieri v Piemontu.^[7]. Z důvodů bezpečnosti se rodina poté přestěhovala na hrad Sarre a večer 8. září 1943 dostala příkaz k odjezdu do Švýcarska. Po skončení války se Viktor Emanuel a jeho sestry mohli o několik dnů dříve než jejich matka vrátit do Říma.

Po abdikaci Viktora Emanuela III. 9. května 1946 se mladý Viktor Emanuel stal korunním princem. 5. června 1946, krátce po hlasování o ústavním referendu 2. a 3. června 1946, nařídil Umberto II. vzhledem k nevraživosti ministrů a šéfů politických uskupení své manželce, aby s dětmi opustila Itálii a vyčkala výsledků jednání, neboť chtěl zabránit ohrožení jejich životů.

V noci z 12. na 13. června 1946 italská vláda udělila moc provizorní hlavě státu, předsedovi Státní rady, aniž by vyčkala vyhlášení definitivních výsledků ústavního referenda kasačním soudem, které bylo naplánováno na 18. června. Umberto, který situaci vyhodnotil jako projev revoluce,^[8] se rozhodl opustit Itálii, aby zabránil krveprolití.^[8]

Manželkou Viktora Emanuela Savojského byla Marina Doriová, která se narodila 12. února 1935.^[9] Je původem ze Švýcarska, dcera továrníka vyrábějícího sušenky. Před svým sňatkem byla známou sportovkyní, závodila ve vodním lyžování.

Viktor Emanuel zemřel v Ženevské kantonální nemocnici ve Švýcarsku dne 3. února 2024 ve věku 86 let.^[10] Prohlášení savojského královského rodu uvádělo čas jeho smrti v 07:05 SEČ.^[11]

Jeho pohřeb se konal 10. února 2024 v turínské katedrále a poté byl zpopelněn.^[12] Mezi účastníky jeho pohřbu byla jeho vdova princezna Marina, kněžna neapolská, jeho syn a snacha princ Emanuel Filibert, kníže benátský, a princezna Clotilde, kněžna benátská, jeho vnučka princezna Vittoria, kněžna z Carignana, jeho sestra princezna Maria Pia Bourbonsko-Parmská, jeho synovec princ Dimitrij Jugoslávský, princ Aimone, vévoda z Aosty, a princezna Olga, vévodkyně z Aosty, princ Jean Lucemburský, monacký kníže, královna Sofie Španělská, princ Leka Albánský, kníže Boris Tarnovský, Fuad II. Egyptský, princ Filippos Řecký a Dánský, kníže Afonso z Beiry, princ Karel, vévoda z Castra, John T. Dunlap a Daniel McVicar.^[13][14] Popel byl následně pohřben v královské kryptě baziliky di Superga.^[15]

Hlavě savojské dynastie tradičně náleží titul vévody savojského. Tento titul byl však přiznán bratranci Viktora Emanuela, Amadeovi Savojskému z Aosty. S tím byla spojena rozepře mezi oběma bratranci také ohledně teoretického následnictví italského trůnu. Amedeo získal podporu předsedy Rady senátorů království Alda Alessandra Moly a sestry Viktora Emanuela, Marie Gabrielly.^[16]

Viktor Emanuel Savojský byl vnukem belgického krále Alberta I., pravnukem černohorského krále Nikoly I. Mezi jeho předky patří také římský císař a český král Leopold II. a portugalský král Jan VI.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vittorio Emanuele di Savoia na italské Wikipedii.

• Giunio Bruto Lucio in: Bassezza reale. Biografia di Sua Altezza Vittorio Emanuele di Savoia principe di Napoli, editor: Kaos, Milano 2006, ISBN 88-7953-168-9
• Vittorio Emanuele di Savoia in: Lampi di vita, editor Rizzoli, Milano 2002, ISBN 88-17-87047-1

• Amadeus Savojský z Aosty
• Linie následnictví italského trůnu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Emanuel Savojský na Wikimedia Commons

Předchůdce: Umberto II.

Hlava dynastie Savojských(sporné) 1983–2024

Nástupce: Emanuel Filibert Savojský