Viktor Folliot de Crenneville

Viktor hrabě Folliot de Crenneville-Poutet
Erb rodu Folliot de Crenneville
Rakousko-uherský vyslanec v Maroku
Ve funkci: 1901 – 1904
Předchůdce	Gilbert von Hohenwart
Nástupce	Leopold Bolesta-Koziebrodzki
Narození	12. července 1847 Dolná Krupá, Rakouské císařství
Úmrtí	28. září 1920 (ve věku 73 let) Gmunden, První Rakouská republika
Choť	(1882) Isabella z Wydenbrucku (1862–1936)
Rodiče	Franz Folliot de Crenneville Hermína Chotková z Chotkova a Vojnína
Děti	Hermine Isabella Folliot de Crenneville-Poutet
Příbuzní	Heinrich Otto Folliot de Crenneville-Poutet Franz Folliot de Creneville-Poutet (bratři)
Profese	diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor hrabě Folliot de Crenneville (12. července 1847 Dolná Krupá – 28. září 1920 Gmunden) byl rakousko-uherský diplomat, syn vlivného dvořana a generála Franze Folliota de Crenneville, po matce byl potomkem českého šlechtického rodu Chotků. Po krátké službě v armádě působil dlouhodobě v diplomacii, v závěru kariéry byl rakousko-uherským vyslancem v Maroku (1901–1904).

Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny usazené po Velké francouzské revoluci v Rakousku. Narodil se jako nejstarší syn generála a dvořana hraběte Franze Folliota (1815–1888). Jeho rodištěm byl slovenský zámek Dolná Krupá, který patřil rodině jeho matky Hermíny Chotkové z Chotkova.^[1] Původně sloužil v armádě, v hodnosti poručíka odešel v roce 1870 do státních služeb. Krátce pracoval jako úředník dolnorakouského místodržitelství, v roce 1875 přešel pod ministerstvo zahraničí. Zastával nižší posty v Káhiře, Smyrně, na Kypru, v Bukurešti, Stuttgartu, Bruselu, Madridu, Washingtonu, Aténách a Lisabonu. Od roku 1896 působil v severní Africe, v letech 1900–1901 byl generálním konzulem v Tunisu a nakonec v letech 1901–1904 vyslancem v Maroku. Na penzi se usadil v Gmundenu, kde rodina vlastnila zámeček Bergschlössl, známý též pod názvem Villa Crenneville.

V roce 1879 byl jmenován c. k. komořím. Během diplomatické služby získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí, byl též čestným rytířem Maltézského řádu.^[2]

• velkokříž Řádu Františka Josefa (1906)
• komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou (1900)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenská záslužná medaile
• Válečná medaile

• velkokříž Řádu Isabely Katolické (Španělsko)
• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše)
• Řád rumunské koruny IV. třídy (Rumunsko)
• Řád rumunské hvězdy (Rumunsko)
• rytíř Leopoldova řádu (Belgie)

V roce 1882 se oženil na zámku Trpísty s hraběnkou Isabelou Wydenbruckovou (1862–1920). Měli spolu dceru Hermínu (1883–1951), která byla dvakrát provdaná.

Viktorův mladší bratr Heinrich Folliot de Crenneville (1855–1929) působil též v diplomacii, byl generálním konzulem v Oděse, Tbilisi a Liverpoolu. Jejich švagr hrabě Christoph Wydenbruck (1856–1917) byl rakousko-uherským velvyslancem ve Španělsku.

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarn) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhätlnisse und Biographien.; Vídeň, 2017; s. 237–238 ISBN 978-3-205-20493-0
• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012, 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
• RISTOVSKÁ, Radoslava: Dolnokrupskí Chotekovci a ich potomkovia od začiatku 19. storočia do súčasnosti, Trnavská univerzita Trnava, 2021; (kapitola Hermína Choteková a vetva Folliot de Crenneville, s. 43–69) ISBN 978-80-568-0428-5