Viktor Georgijevič Kulikov
Viktor Georgijevič Kulikov | |
---|---|
Narození | 5. července 1921 Věrchňaja Ljubovša |
Úmrtí | 27. května 2013 (ve věku 91 let) Moskva |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Alma mater | Bakuské vyšší vševojskové velitelské učiliště Nejvyššího sovětu Ázerbájdžánské SSR (1939–1941) Leningradská vyšší důstojnická tanková škola (do 1947) Frunzeho vojenská akademie (do 1953) Vojenská akademie generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace (do 1959) |
Povolání | politik, důstojník a poslanec Státní dumy |
Ocenění | medaile Za odvahu (1942) Řád Vlastenecké války 1. třídy (1943) Řád rudého praporu (1943) Řád rudého praporu (1944) Řád Vlastenecké války 1. třídy (1945) … více na Wikidatech |
Politické strany | Komunistická strana Sovětského svazu (1942–1991) Jednotné Rusko |
Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1966–1989) poslanec Státní dumy (1999–2003) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Viktor Georgijevič Kulikov (rusky Ви́ктор Гео́ргиевич Кулико́в, 5. července 1921 Orelská oblast – 28. května 2013 Moskva) byl sovětský vojenský činitel, maršál Sovětského svazu (1977) a účastník Velké vlastenecké války. V letech 1967–69 byl velitelem vojsk Kyjevského vojenského okruhu, následně v letech 1969–71 působil jako hlavní velitel skupiny sovětských vojsk v Německu a v letech 1971–76 jako náčelník generálního štábu ozbrojených sil Sovětského svazu. Od roku 1976 se stal hlavním velitelem Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy. Kromě toho byl od roku 1968 až do roku 1989 poslanec Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, od roku 1971 byl také členem ÚV KSSS.
Zemřel 28. května 2013 v Moskvě. Je pohřben na Novoděvičím hřbitově
Vyznamenání a hodnosti
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Georgijevič Kulikov na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: не указан, Licence: CC BY 4.0
Официальный парадный портрет Маршала Советского Союза Виктора Георгиевича Куликова
Подпись Маршала Советского Союза В. Г. Куликова на наградном документе к медали «За верность Долгу и Отечеству».