Viktor Karell

PhDr. Viktor Karell
Rodné jméno	Victor Alois Eduard Karell
Narození	17. března 1898 Doupov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. prosince 1979 (ve věku 81 let) Landau nad Isarou Německo Německo
Vzdělání	obor germanistika, historie a geografie
Alma mater	Vídeňská univerzita
Povolání	historik, spisovatel, archivář, vlastivědný pracovník, učitel
Titul	doktor filozofie 21. března 1921 na Vídeňské univerzitě, 1923 nostrifikace na Karlově univerzitě v Praze
Ocenění	první čestný předseda Svazu bavorských středoškolských učitelů (1956) kříž, řád za zásluhy Spolkové republiky Německo (1964) zlatý doktorský diplom Vídeňské univerzity (1971) čestné občanství města Landau an der Isar(1973)
Choť	Anna, roz. Zebischová Lucie, roz. Hiekeová
Děti	čtyři synové
Rodiče	Eduard Karell (otec) Antonia, roz. Mertnová (matka)
Příbuzní	Wilhelm Karell (otcův otec) Amalie, roz. Schmidtová (otcova matka) Franz Mertna (matčin otec) Johanna, roz. Pohnertová (matčina matka) Alois Zebisch (tchán) Hermine, roz. Schwengsbierová (tchyně)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Viktor Karell, celým jménem Victor Alois Eduard Karell^[1] (17. března 1898 Doupov – 14. prosince 1979 Landau nad Isarou, Německo) byl německy píšící historik, spisovatel, archivář a vlastivědný pracovník, okrajově též archeolog. Vydal řadu cenných vlastivědných knih vztahujících se k historii karlovarského, krušnohorského a doupovského regionu.

Život

Viktor Karell se narodil 17. března 1898 v městě Doupov^{[pozn. 1]}, které v té době vedle Kadaně, Přísečnice a Vejprt patřilo k hlavním kulturním centrům Kadaňska. Jeho otec Eduard Karell byl punčochářský mistr a také městský radní, matka Amalie, roz. Schmidtová, pocházela z rodiny majitele hospodářství v nedaleké Nové Vísce (Neudörfl).^[3] Viktor studoval na doupovském gymnáziu a hned po maturitě v květnu 1916 narukoval do rakousko-uherské armády, kde se na italské a posléze balkánské frontě účastnil bojů první světové války. Počátkem roku 1918 byl povýšen na poručíka a během tříměsíční studijní dovolené absolvoval od dubna do června 1918 první semestr vysokoškolského studia na univerzitě ve Vídni. Studium zakončil 21. března 1921 složením doktorských zkoušek z germanistiky, historie a geografie. S ukončením války vznikla Československá republika a Karell musel po návratu domů žádat na Univerzitě Karlově o uznání vídeňského studia a nostrifikaci doktorského titulu. Obojího dosáhl v letech 1922–1923.^[4][5]

Učitelské povolání zahájil ve školním roce 1923/24 na Řemeslnické pokračovací škole v Doupově. Od září 1924 přestoupil jako středoškolský profesor na obchodní akademii v Mělníku. Dne 3. února 1927 se v sedleckém kostele svaté Anny^[3] oženil s Annou Zebischovou ze Sedlce, dcerou majitele hostince a kaolinové továrny, přestěhoval se do Karlových Varů a přijal místo profesora na karlovarské obchodní akademii. Zde od školního roku 1928/29 setrval až do roku 1945. Od roku 1935 byl současně také čestným ředitelem spojených institucí archivu a muzea.^[6] Patřil mezi karlovarskou kulturní elitu.^[4][5]

V roce 1938 se severozápadní Čechy staly jakožto Sudetská župa součástí nacionálně-socialistického Německa. Tehdy čtyřicetiletý Viktor Karell nebyl sice nacistou, patřil ale k většině německých elit z českých zemí. V roce 1941 byl jmenován členem durynské Akademie věd v Erfurtu, o rok později pak členem Komise pro pravěké a rané dějiny v Liberci. V téže době byl povolán do armády, aby se účastnil i druhé světové války. Od února 1942 sloužil ve wehrmachtu jako železniční důstojník s hodností kapitána, působil na Kavkaze, v Itálii a jižní Francii. V roce 1945 se dostal v Itálii do amerického zajetí a teprve v červnu 1946 se v bavorském Landshutu shledal s manželkou a svými čtyřmi syny.^[5]

V roce 1946 byl v rámci poválečného odsunutu vysídlen.^[1] Usadil se v nové Spolkové republice Německo v bavorském městě Landau nad Isarou. V roce 1949 se stal ředitelem Střední reálné školy tamtéž^{[pozn. 2]} a úřad vykonával až do svého penzionování v roce 1963. Po smrti manželky Anny se v roce 1977 znovu oženil s bývalou kolegyní Lucií Hiekeovou. Zemřel dne 14. prosince 1979 v Landau an der Isar.^[5]

Činnost a dílo

Svou literární činnost zahájil v polovině dvacátých let. Měl široké badatelské zaměření. Zpracoval pověsti Kadaňska, národopisnou studii o lidových pověrách Doupovska a Kadaňska, historii hradů Poohří a Krušných hor, sborník vlastivědných prací o Karlových Varech a okolí. Od roku 1932 psal články do časopisu Wohlfart (vydával karlovarský podpůrný spolek Union), v letech 1939–1941 přispíval rozsáhlými historickými články do městského kulturního zpravodaje Der Karlsbader Kurgast. Literárně tvořil a publikoval až do konce svého života.^[4]

Literární dílo

Výběr z literárního díla:^[4]

• Das Erzgebirge und seine Besiedlung – historická studie, v roce 1924 vydalo nakladatelství Vinzenze Uhla v Kadani
• Der Kampf der Duppauer um ihr Recht – historická studie, v roce 1925 vydalo nakladatelství Vinzenze Uhla v Kadani
• Deutsche Dichter in Karlsbad – o lázeňských pobytech význačných německých literátů, vydáno v roce 1935
• Goethe als Karlsbader Kurgast – vydáno v roce 1939, Karell navázal na dílo Johannese Urzidila z roku 1932 a pokusil se zhodnotit Goethův vztah ke Karlovým Varům; po pracích Eduarda Hlawaczeka a F. Puchtingera patří dílo k nejlepším svého druhu

• Karlsbader historisches Jahrbuch – ročenky vyšly celkem čtyři v letech 1938–1941, pokračování edice zmařila válka; zde byly psány historické zprávy o Karlových Varech, ročenky jsou cenným bibliografickým materiálem; např. poslední ročenka z roku 1941 obsahuje medailóny karlovarského hudebníka Josefa Labitzkého, historika Augusta Leopolda Stöhra a vlastivědného badatele a archiváře Karla Ludwiga
• sborník na rok 1938 – přináší mj. zajímavou studii o pobytu Antonína Dvořáka v Karlových Varech

Archeologický výzkum Tvrziště v Dalovicích

Viktor Karell se v letech 1938 a 1941 v Dalovicích věnoval archeologickému výzkumu pozůstatků kamenné stavby v místě tehdy nazývaném Hausberg, někdy také Kellerbergl. Zjistil, že se jedná o pozůstatky obytné tvrze vybudované koncem 12. století, zřejmě podle vzoru ze sousedního Bavorska. Na základě vykopávek a tehdejších historických znalostí byl stanoven závěr, že lidé v této lokalitě žijí nepřetržitě od doby kamenné.^[8][9]

Ocenění

Viktor Karell byl držitelem řady významných ocenění:^[5]

• rok 1956 – stal se prvním čestným předsedou Svazu bavorských středoškolských učitelů
• rok 1964 – byl vyznamenán – Kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
• rok 1971 – zlatý doktorský diplom, udělila Vídeňská univerzita u příležitosti padesátého výročí jeho absolutoria
• rok 1973 – čestné občanství města Landau an der Isar

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• BURACHOVIČ, Stanislav. Lexikon osobností Karlovarska. 1. vyd. Karlovy Vary: KMKV, Muzeum Karlovy Vary a Vydavatelství Promenáda, 2009. 149 s. ISBN 978-80-85018-69-1. Kapitola Viktor Karell, s. 48–49. 

Externí odkazy

• Viktor Karell – informace z doupovské křestní matriky na stránkách Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích [cit. 2020-05-05]
• Viktor Karell v informačním systému abART
• Karell, Viktor, 1898–1979 – informace na stránkách Historického ústavu AV ČR, Bibliografie dějin Českých zemí, 2020-04-29 [cit. 2020-05-05]
• Vznik muzea – článek na stránkách Muzea Karlovy Vary [cit. 2020-05-05]
• Naučná stezka Dalovice – informace na stránkách obce Dalovice o archeologickém výzkumu dalovického Tvrziště [cit. 2020-05-05]