Viktor Karlík

Viktor Karlík
Viktor Karlík (2022)
Viktor Karlík (2022)
Narození13. března 1962 (61 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř, grafik, typograf, redaktor, výtvarník a sochař
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Karlík (* 13. března 1962, Praha[1]) je český malíř, grafik, autor plastik a objektů, spoluzakladatel a redaktor Revolver Revue. Je považován za nejvýraznějšího výtvarníka tzv. druhé generace českého undergroundu.[2]

Život

Po absolvovaní Střední průmyslové školy grafické v Praze (1981) byl zaměstnán v depozitáři Orientální sbírky Národní galerie jako restaurátor. V osmdesátých letech se podílel na řadě samizdatových a jiných neoficiálních kulturních aktivit

V roce 1985 spoluzaložil s Jáchymem Topolem a Ivanem Lamperem samizdatový časopis Jednou nohou, později Revolver Revue, kde působí jako grafik a redaktor dodnes a v roce 1995 časopis Kritická Příloha Revolver Revue (s Terezií Pokornou a Michaelem Špiritem).

V listopadu 1989 byl spoluzakladatelem Nezávislého tiskového střediska v galerii U Řečických v Praze.[3] V roce 1990 stál u zrodu týdeníku Respekt (je autorem loga).[4]

Je autorem Ceny Revolver Revue – bronzové plakety s motivem RR, bronzové pamětní desky undergroundového hudebníka Milana Mejly Hlavsy (odhaleno v Praze 2005)[5] a bronzových cen Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava.

Vydavatelskou, redakční a také kurátorskou prací na vybraných projektech, zaměřených především na neznámé, zakázané či nepohodlné osobnosti a díla, se vedle vlastní tvorby zabývá dodnes.

Svou tvorbu vystavoval dlouho pouze mimo oficiální platformy v bytech a zahradách přátel (1982 v bytě Jáchyma Topola, 1987 u Terezie a Ludvíka Hradilkových atd.). Od 1990 vystavuje doma i v zahraničí, jeho práce jsou zastoupeny ve veřejných sbírkách (Národní galerie v Praze) a v řadě soukromých sbírek v Čechách i v cizině.

Karlíkova volná tvorba prošla několika etapami, přičemž první fáze byla divoce expresivní, primitivizující, další, patrná již koncem osmdesátých a na začátku devadesátých let, pak překvapivě mnohem racionálnější a konceptuálnější (Cyklus Kanály, objekty Zlatá popelnice, Mládenec, Mrtvý štětec a Nemocný štětec). Na začátku devadesátých let vytvořil řadu asambláží, které pracují s všedními a nalezenými atributy městského provozu.

Po tomto cyklu s názvem Překližky – Nálezy (1991–94) se opět vrátil k malbě cyklem Nature morte (1995), kde vytříbeným hutným rukopisem v minimalistickém aranžmá předkládá fragmenty, zejména mrtvých zvířat. Město a jeho „obyčejné“ charisma a omšelá pouliční výbava se v nové podobě vracejí v cyklu grafik a obrazů Centrum periferie (od roku 1996) a v industriálně laděném cyklu Světla města (od 1990), jemuž dominují bronzové reliéfy, objekty a sochy pouličních lamp a jiného městského mobiliáře.

Graficky upravil řadu publikací, některé z nich ilustroval (1997, 1998, 2005 Magorovu Summu, 2007 Zbyněk Hejda Sny…, 2010 Vít Kremlička: Autentický kulovátor, 2008 Andrej Stankovič, 2013 Filip Topol: Jako pes, 2015 J. H. Krchovský: Tak ještě jedno jaro tedy ). Za grafickou práci získal několik ocenění: Grafika roku 2000, čestné uznání za album Linolea, Nejkrásnější česká kniha roku 2004, Černé práce / Black Works (linolea 2000 – 2004) 3. místo, Grafika roku 2006, čestné uznání za serigrafii Černé práce.

Ke stému výročí narození básníka a prozaika Jana Hanče vytvořil v roce 2016 sedm reliéfů s jeho texty. Přímo na chodníku Masných krámů v Křižíkových sadech v Plzni z nich byla odhalena Cesta Jana Hanče.[6]

Publikace

  • 2004 Černé práce/Black Works, Edice RR [7] ISBN 80-903061-4-4
  • 2010 Světla města / The City Lights / Les Lumières de la ville, Edice RR [8] ISBN 978-80-87037-26-3
  • 2012 Podzemní práce / Underground Work, EdiceRR [9] ISBN 978-80-87037-42-3
  • 2013 U nás ve sklepě (Antologie poesie druhé generace undergroundu), Edice RR [10] ISBN 978-80-87037-56-0
  • 2015 Ruce básníků / Hands of poets (fotografická spolupráce R. Portel a O. Přibyl), Edice RR ISBN 978-80-87037-72-0
  • 2019 Literatura / Literature, Edice RR ISBN 978-80-7622-005-8

Reference

  1. ↑ Životopis Viktora Karlíka
  2. ↑ Druhá generace undergroundu Fenomén Underground - Česká televize 5. 6. 2015
  3. ↑ [1] Archivováno 14. 11. 2015 na Wayback Machine. Historie Revolver Revue
  4. ↑ [2] Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine.Tomáš Brolík: Rok jedna - Respekt 14. 3. 2015
  5. ↑ [3] Jan Schneider: Pomozte najít pamětní desku Mejly Hlavsy! Česká pozice, 9.4.2011
  6. ↑ HAMERA, Oldřich. Jan Hanč. Revolver Revue [online]. [cit. 2017-09-03]. Dostupné online. 
  7. ↑ Šlajchrt, Viktor: Černé zprávy z periferie Respekt, 2005, č. 5, s. 22.
  8. ↑ Adam Drda: Světla města (aneb Umělec, který si hledí svého). Nad knihou výtvarných prací Vitkora Karlíka z let 1990-2010 Babylon č. XII / XIX., 11. 10. 2010, s. 6. 1990–2010
  9. ↑ [4] Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.Lucie Holá: Katalog nebo monografie Přítomnost.cz, Kultura
  10. ↑ Viktor Šlajchrt: Debut po třiceti letech (Jak začínala druhá generace undergroundu) Respekt č. 7, 10.-16. 2. 2014, roč. XXV, s. 60

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“