Viktor Korčnoj

Viktor Korčnoj
Viktor Korčnoj (2011)
Narození	23. března 1931 Petrohrad
Úmrtí	6. června 2016 (ve věku 85 let) Wohlen
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Povolání	šachista a spisovatel
Alma mater	Fakulta historie Petrohradské státní univerzity Annenschule
Ocenění	Šachový Oscar (1978) Zasloužilý mistr sportu SSSR
Politická příslušnost	Komunistická strana Sovětského svazu
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Lvovič Korčnoj (23. března 1931 Leningrad – 6. června 2016 Wohlen) byl nejprve sovětský a později švýcarský šachový velmistr ruské národnosti. Je považován za jednoho z nejlepších šachistů, který se nikdy nestal mistrem světa.^[1]

Dvakrát se neúspěšně střetl s Karpovem o titul mistra světa. Byl také čtyřnásobným sovětským šampionem.

Díky svému nekompromisnímu stylu boje byl přezdíván Viktor Hrozný. Byl velmi ctěn pro vytrvalost, s níž se navzdory vysokému věku účastnil vrcholných turnajů a držel se ve světové špičce – i ve svých 77 letech se pohyboval na počátku druhé stovky celosvětového šachového žebříčku.

Narodil se židovské pianistce z Ukrajiny a polskému inženýrovi, katolíkovi a komunistovi. Přežil blokádu Leningradu 1941–1944. V roce 1954 ukončil studium historie na leningradské univerzitě. Roku 1958 se oženil s Isabelou (Gruzínka), se kterou měl syna Igora.

V roce 1972 natočil Sergej Mikaeljan hraný film Grossmejstěr (Гроссмейстер), kde Korčnoj vystupuje v roli trenéra hlavního hrdiny. Ve filmu se objevují přední sovětští šachisté – Tal, Averbach, Tajmanov a Kotov.^[2] Po Korčného emigraci film nebyl promítán.

V červenci roku 1976 na turnaji v Amsterdamu požádal v Nizozemsku o azyl. Nakonec se v roce 1978 usadil ve Švýcarsku, kde mu byl azyl udělen. V roce 1992 získal švýcarské občanství. Režim v Sovětském svazu zabránil manželce a synovi ve vycestování, odsuzující dopisy napsal i Karpov. Korčného jméno bylo vymazáno z literatury, jeho partie nesměly být publikovány. KGB dokonce najala při zápase s Karpovem v roce 1978 hypnotizéra, který měl narušit jeho soustředění při partiích. V roce 1982 bylo povoleno vycestovat manželce a synovi, po třech letech se však rozvedli. Korčnoj se znovu oženil v roce 1992^[zdroj?] s Rakušankou^[zdroj?] Petrou Leeuwerikovou. Michail Gorbačov mu vrátil v roce 1990 sovětské občanství.

Šachy začal hrát v šesti letech, v roce 1947 a 1948 vyhrál přebor SSSR mládeže. V roce 1956 se stal mezinárodním velmistrem.

Viktor Korčnoj vstoupil do absolutní světové špičky již v roce 1962 kvalifikací na turnaj kandidátů v Curaçau a poté, s výjimkou roku 1965, byl jeho účastníkem nepřetržitě po dalších více než 30 let. Roku 1978 se stal vyzyvatelem tehdejšího mistra světa Anatolije Karpova a ve zcela vyrovnaném zápase mu nakonec podlehl 5:6 při 21 remízách. V dalším zápase o titul r. 1981 v Meranu však již Karpov dominoval a zvítězil 6:2. V roce 1983 podlehl v zápase turnaje kandidátů mladému Garrimu Kasparovovi, který tak překonal vážnou překážku ve své cestě k titulu mistra světa. Naopak pro Korčného to znamenalo počátek postupného ústupu z absolutní světové špičky. Zůstal však účastníkem elitních velmistrovských turnajů až do svých bezmála 70 let, poslední významný turnaj hrál v holandském Wijk aan Zee r. 2000.

Nejvyšší ELO 2695 měl v roce 1979. Od září do prosince 1965 byl šachovou jedničkou, desítku nejlepších hráčů opustil až v roce 1990.

I když se nikdy nestal mistrem světa, Viktor Korčnoj patří mezi nejvýznamnější šachisty dvacátého století.

• desetinásobný kandidát mistrovství světa
• dvojnásobný účastník zápasu o titul mistra světa
• čtyřnásobný vítěz mistrovství Sovětského svazu, stejně tak i Švýcarska, jednou Nizozemska
• šestkrát získal s týmem SSSR titul na šachové olympiádě
• v roce 1978 získal Oskara pro nejlepšího šachistu světa
• v roce 2006 se stal mistrem světa veteránů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Korčnoj na Wikimedia Commons