Viktor Njegovan

Viktor Njegovan
Velitel v Přemyšlu
Ve funkci: 22. listopadu 1917 – 9. září 1918
Předchůdce	Ignaz von Korda
Nástupce	Stanislaus Puchalski
Velitel v Sibiu
Ve funkci: 1. ledna 1915 – 1. srpna 1917
Předchůdce	Erwin von Mattanovich
Nástupce	Theodor Hordt
Velitel 35. divize
Ve funkci: 13. dubna 1914 – 1. září 1914
Předchůdce	Josef Krautwald von Annau
Nástupce	Vinzenz Fox
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození	5. října 1860 Gospić
Úmrtí	18. února 1921 (ve věku 60 let) Záhřeb
Příbuzní	Maximilian Njegovan (sourozenec)
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Simon von Njegovan (5. října 1860 Gospić – 18. února 1921 Karlovac) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1882, byl štábním důstojníkem u různých jednotek v Chorvatsku, Haliči a Uhrách. Jako velitel divize byl na začátku první světové války povolán na východní frontu, kvůli zranění byl ale již v září 1914 odvolán. Do aktivní služby se vrátil na začátku roku 1915 a zastával funkce posádkového velitele v Sibiu (1915–1917) a Přemyšlu (1917–1918). V armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917) a téhož roku byl povýšen do šlechtického stavu. Po zániku monarchie byl ve vojsku penzionován a poslední léta života strávil v soukromí v Karlovaci.

Pocházel z chorvatské rodiny, byl mladším synem c. k. nadporučíka Petera Njegovana. První vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Hranicích, poté v letech 1879–1882 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1882 jako poručík k 53. pěšímu pluku v Gorici. Vojenské vzdělání si doplnil v letech 1886–1888 na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Vystřídal službu u pěších pluků ve Lvově a Miskolci, v roce 1892 byl povýšen na kapitána a poté působil přímo u generálního štábu ve Vídni. V roce 1893 se vrátil do Lvova, kde byl štábním důstojníkem u 30. pěšího pluku a u velení 11. armádního sboru. V roce 1898 se v hodnosti majora stal šéfem štábu u pevnostního velitelství v Krakově.^[1] V roce 1901 získal hodnosti podplukovníka a poté několik let pobýval v Záhřebu,^[2] kde byl jako plukovník od roku 1905 velitelem 16. pěšího pluku, s nímž byl v roce 1908 přeložen do Bjelovaru.^[3][4]

V roce 1910 dosáhl hodnosti generálmajora^[5] a převzal velení 68. pěší brigády v Weißkirchenu,^[6] následně byl velitelem 12. pěší brigády v Klagenfurtu.^[7] V této době vynikl důsledností při výcviku vojsk. Na jaře 1914 se stal velitelem 35. pěší divize v Kluži^[8] a k datu 1. května 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.^[9] Se svou divizí byl na začátku první světové války povolán na východní frontu v zařazení v 2. armádě generála Böhm-Ermolliho,^[10] krátce poté se ale vážně zranil při pádu, takže hned po dokončení mobilizace byl z aktivní vojenské služby ze zdravotních důvodů stažen. Do armády se vrátil v lednu 1915, kdy se stal posádkovým velitelem v Sibiu.^[11][12] Po vstupu Rumunska do války na straně Dohody vypracoval plány na obranu a případnou evakuaci Sibiu. V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu platného pro Uherské království^[13] a dosáhl hodnosti titulárního generála pěchoty.^[14][15] Ze Sibiu byl odvolán z banálního důvodu, kdy při jedné slavnostní příležitosti stál při hraní rakouské hymny, ale při maďarské hymně již seděl. Na základě interpelací maďarských poslanců byl v listopadu 1917 ze Sibiu odvolán, krátce poté byl jako posádkový velitel umístěn v Přemyšlu, kde setrval do konce války.^[16][17] K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován^[18] a usadil se v Karlovaci, kde o několik let později zemřel.

Během vojenské služby získal v Rakousku-Uhersku následující ocenění.^[19][20]

• Vojenská záslužná medaile (1896)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1909)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)

Jeho starší bratr Maximilian Njegovan (1858–1930) byl námořním důstojníkem a v závěru první světové války v hodnosti admirála vrchním velitelem rakousko-uherského námořnictva (1917–1918).

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 238–239 (heslo Viktor Njegovan) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

• Viktor Njegovan in: Österreichisches Biographisches Lexikon