Viktor Pinkava

Důstojný pán Viktor Pinkava
Viktor Pinkava
Církev	římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení	17. července 1892
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	úřad 1 (rok–rok) úřad 2 (rok–rok)
Osobní údaje
Datum narození	21. července 1868
Místo narození	Litovel Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	1. října 1951 (ve věku 83 let)
Místo úmrtí	Nový Jičín Československo Československo
Vyznání	římskokatolické
Povolání	Římskokatolický duchovní
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Pinkava (21. července 1868 Litovel^[1] – 1. října 1951 Nový Jičín^[1]) byl český katolický kněz a moravský historik.

Narodil se v Litovli-Olomouckém předměstí č. 34, v rodině obchodníka s moukou Antonína Pinkavy (1838–1927) a jeho manželky Terezie, rozené Svobodové (1835–1906)^[1]. Rodiče měli třináct dětí, z nichž tři zemřely předčasně. Německou základní školu (Volksschule) vychodil v Litovli, pokračoval v letech 1879–1880 na studiu na nižším německém gymnáziu v Olomouci. Vyšší gymnázium vystudoval v České Třebové, kde maturoval v roce 1888. Dva roky studoval filozofii a teologii ve Vídni, další dva roky studoval teologii a na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Vysvěcen byl 17. července 1892.^[2]

Od roku 1892 působil jako kooperátor v Jablonném v Podještědí,^[3] v roce 1900, byl zde již uváděn jako kaplan; téhož se stal členem Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci,^[4] do jehož časopisu přispíval odbornými články. Jako kaplan byl přemísťován na různé fary litoměřického biskupství, např. v roce 1894 byl ustanoven z Hodkovic za kaplana ve Světci.^[5] V roce 1903 byl kaplanem ve Velelibech.

Od rou 1908 byl 15 let farářem v Čermné u Podmokel (Leukersdorf), odkud v roce 1923 odešel do důchodu a vrátil se do rodné Litovle. Národní listy informovaly o této události zprávou: „... Náš horlivý spolupracovník pan Viktor Pinkava, který byl do konce července tohoto roku farářem v Čermné u Podmokel, než musel i se stařičkým otcem a sestrou, odejíti na nátlak konsistoře do pense, po 31 letech služby duchovní v územích smíšených obdržel pensi měsíčně 600 Kč. Nehledíme-li ani ke mnoha spisům jeho o dějinách měst moravských, už jeho duchovní služba zasluhovala více uznání. Církev mu ji dala - vyobcováním.“^[6]

V důchodu v Litovli se věnoval badatelské činnosti a vydával svá díla. Je zde také pohřben.

Mezi stěžejní publikace Viktora Pinkavy patří místopisná monografie Litovelský okres, vydaná roku 1903 jako jeden ze svazků Vlastivědy moravské, v níž podal statistický přehled tehdejšího litovelského okresu. Na publikaci spolupracoval s dalším významným litovelským vlastivědným pracovníkem a pozdějším starostou města Janem Smyčkou. Svůj způsob práce okomentoval v nepublikovaném spisku Prameny dějin okresu litovelského, z nějž vysvítá, že při psaní využíval též údaje z široce distribuovaných dotazníků.^[7]

V historických studiích věnoval mj. pozornost soužití českého a německého obyvatelstva (zejména na Moravě) a postupného vytlačování Čechů Němci. O severomoravských obcích a původu jejich obyvatel uvedl:

Některé vědecké závěry Viktora Pinkavy byly později zpochybňovány, např. životopisné údaje sv. Zdislavy z Lemberka, které se pokoušel sestavit.^[9] Stejně tak byl vyvracen jeho názor, že slovanský Velehrad stál v místech dnešní Olomouce.^[10]

Jeho výsledky historického bádání otiskovaly Litovelské noviny, Selská stráž, Časopis Matice Moravské, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Časopis katolického duchovenstva aj.^[2]

• Geschichte der Stadt Gabel und des Schlosses Lämberg in Böhmen (Dějiny města Jablonné v Podještědí a hradu Lemberk v Čechách, Jablonec v Podještědí, nákladem vlastním, 1897)
• Vlastivěda moravská. II, Místopis Moravy. Díl V místopisu, Olomoucký kraj. Čís. 39, Litovelský okres (V Brně, Musejní spolek, 1903)
• Die Burgen Mährens. I, Die Burg Busau (Moravské hrady I., Hrad Bouzov, ilustrace Karel Liebscher a V. Král, Olomouc, nákladem vlastním, 1905)
• Hrad Búzov (Ilustrace Karel Liebscher a V. Král, fotografie J. Planitz, Olomouc, R Promberger, 1905)
• Vlastivěda moravská II, Místopis Moravy. Díl I , Olomoucký kraj. Č. 78 a 56, Unčovský a Rýmařovský okres, V Brně, Musejní spolek, 1922)
• Vznik a rozvoj královských měst na Moravě (Brno, nákladem vlastním, 1922)
• Jubilejní živnostensko-průmyslová, hospodářská a školská výstava v Litovli od 1. do 16. srpna 1925 (Litovel, Výkonný výstavní výbor, 1925)
• Die Deutschordensburg Busau in Mähren (Hrad Řádu německých rytířů Bouzov na Moravě, Kroměříž/Kremsier nákladem vlastním, 1926)
• Le château de l’ordre Teutonique à Búzov en Moravie; Les cavernes de stalactites à Mladeč au Nord du Kras moravien (Hrad Řádu německých rytířů Bouzov na Moravě; Stalaktitové jeskyně v Mladeči na severu Moravského krasu, Kroměříž, Společnost musea v Litovli)
• Hrady, zámky a tvrze moravské (V Brně, Turistický Obzor, 1927)
• Studie a materiálie k dějinám Velkomoravské říše. Svazek I (Litovel, nákladem vlastním, 1933)

• K jedenasedmdesátým narozeninám vydal Vlastivědný věstník moravský životopis a soupis Pinkavova díla^[2]
• Pětasedmdesátin Viktora Pinkavy si povšimly Lidové noviny, které 20. 7. 1943 referovaly o jeho historickém díle^[11]
• Literární pozůstalost Viktora Pinkavy (přípravný materiál k vlastivědným a historickým pracím) je uložena ve Státním okresním archivu Olomouc^[12]

• K 79. narozeninám P. Viktora Pinkavy. Vlastivědný věstník moravský. 20. 8. 1947, s. 189–191. Dostupné online. 
• Litovelsko.eu: Pinkava Viktor

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Pinkava na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Pinkava v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viktor Pinkava