Viktor Pivovarov

Viktor Pivovarov
Viktor Pivovarov (2015)
Narození	14. ledna 1937 (86 let) Moskva
Alma mater	Moskevská státní univerzita tisku Ivana Fedotova
Povolání	malíř
Ocenění	Innovacija
Choť	Irina Michajlovna Pivovarovová (do 1974)
Děti	Pavel Vitaljevič Pepperštějn
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor (Vitalij Dmitrijevič) Pivovarov (* 14. ledna 1937 Moskva) je ruský výtvarník žijící v Praze.

Život

Viktor Dmitrievič Pivovarov se narodil v Moskvě (v tehdejším Sovětském svazu). V letech 1951–1957 navštěvoval Kalininovo moskevské umělecko-průmyslové učiliště. V roce 1962 absolvoval umělecké oddělení Moskevského polygrafického institutu u A. Gončarova.^[1] Dlouhá léta se věnoval ilustracím poezie a knih pro děti. Výtvarně doprovodil více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки). Za ilustrace ke knize F. M. Dostojevského Sen směšného člověka byl v roce 1971 oceněn zlatou medailí na Mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku.

Od roku 1967 byl spolu s Erikem Bulatovem, Vladimirem Jankilevským, Iljou Kabakovem a Eduardem Štejbergem členem moskevské skupiny Šretěnskij Bulvar.^[2] Působení v oblasti knižní ilustrace ovlivnilo východiska jeho volné umělecké tvorby, kdy spolu s Kabakovem rozvinuli koncepci tzv. alb, vnitřně sepjatých listů, kombinujících obraz s textem.^[3] Spolu s dalšími podobně naladěnými představiteli neoficiální umělecké scény byl zařazen mezi autory Moskevského konceptualismu, kteréžto pojmenování se ujalo díky obsahu článku teoretika umění a filosofa Borise Groyse z roku 1979. ^[4]

Od roku 1982 žije v Praze. O přestěhování z Moskvy do odlišného kulturního prostředí v roce 2020 řekl: „Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy, ve které jsem vyrostl, a zasazený na jiné místo. Možná jsem ani nebyl zasazen, ten strom možná visel ve vzduchu. Musel jsem najít nový kořen. (...) První věc, kterou jsem tady v Čechách objevil, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. (...) Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev.”^[5]

Jeho první manželka Irina Michajlovna Pivovarova je básnířka a autorka dětských knih.^[6] Syn Pavel Viktorovič Pepperštejn je mezinárodně uznávaným spisovatelem, výtvarným umělcem, kritikem a teoretikem umění.^[7] Současnou Pivovarovovou manželkou je česká kurátorka a teoretička umění Milena Slavická, s níž se seznámil v roce 1978, během její pracovní návštěvy Moskvy.^[8]

Dnes je jeho tvorba ceněna v Česku i Rusku. Jeho výstavy se konaly také v Německu, Rakousku, Maďarsku, USA, Itálii nebo na Slovensku.^[9] V roce 1999 se stal laureátem Ceny Revolver revue.^[10]

Dílo

Ilustrace knih

V roce 1967 vytvořil sérii monotypů Pokušení svatého Antonína, kterou považuje za počátek svého díla.^[1] Ilustroval přes padesát dětských knih, před přesídlením do Prahy vytvořil ilustrace k ruskému překladu povídky Anička skřítek a Slaměný Hubert (Анечка Невеличка и Соломенный Губерт)^[11] od Vítězslava Nezvala. Ilustroval více než padesát knih a spolupracoval s časopisy Murzilka (Мурзилка) a Vesjolye kartinki (Весёлые картинки). V roce 1989 vyšel v Československém spisovateli v Praze výběr z poezie Borise Pasternaka Hvězdný déšť s Pivovarovými ilustracemi.

Literární tvorba

Viktor Pivovarov je autorem několika knih, které vyšly v ruštině. Z jeho vlastní literární tvorby byla do češtiny přeložena kniha pro děti Velké a malé (Albatros, 1982)^[12]. V roce 2018 vydalo nakladatelství Torst jeho autobiografickou knihu Zamilovaný agent. V originále poprvé vyšla v roce 2001 a pro české vydání byla rozšířena o části, věnované českých kolegům a kolegyním. ^{[13] [p 1]}

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze
• Galerie umění Karlovy Vary
• Oblastní galerie v Liberci
• Galerie výtvarného umění v Náchodě
• Muzeum umění a designu Benešov
• Muzeum Dostojevského, Petrohrad
• Státní ruské muzeum, Petrohrad
• Státní Treťjakovská galerie, Moskva
• Úřad městské části Praha 8, odbor kultury, Praha

Ocenění ve vlasti

Ruské zdroje označily Viktora Pivovarova za "klasika moskevského konceptualismu". V zemi mu byly uspořádány čtyři velké výstavy:^[14]

• 2016 След улитки (Šnečí stopa), Muzeum současného umění Garage, Moskva
• 2011 Они (Oni). Moskevské muzeum současného umění
• 2006 Едоки лимонов (Jedlíci citronů). Moskevské muzeum současného umění
• 2004 Шаги механика (Mechanikovy kroky). Treťjakovská galerie v Moskvě a Státní ruské muzeum v Petrohradu

Menší výstavy Viktora Pivovarova v Moskvě se konaly v letech 1993 a 1996.

Výstavy v České republice a Československu

• 2021 Viktor Pivovarov: Moskevská gotika. Veletržní palác, Národní galerie Praha^[15]
• 2017 Český Pivovarov. hunt kastner artworks, Praha
• 2017 Dědečku, viděl jsi Boha? Galerie Klatovy / Klenová
• 2014 Cake and Lemmon Eaters. Galerie Rudolfinum, Praha^[16]
• 2010 Oni. Moravská galerie v Brně
• 2009 Šváb k večeři. Galerie Jiří Švestka, Praha
• 2009 Oni. Východočeská galerie v Pardubicích
• 2005 Lišky a slavnosti. AP Ateliér Josefa Pleskota, Praha
• 2004 Temné pokoje. Galerie Pecka, Praha
• 2004 Morče a kouzelník. Galerie ad astra, Kuřim
• 2001 Eidos s kapkou krve. Galerie Ztichlá klika, Praha
• 1998 Některé podrobnosti melancholie. Galerie Šternberk
• 1998 Ost-trava. Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
• 1998 Nebeský Chelm. Galerie Václava Špály, Praha
• 1997 Metempsychóza. Národní technické muzeum v Praze
• 1996 Soňa a andělé. Galerie Rudolfinum, Praha
• 1996 Metempsychóza. Galerie U Dobrého pastýře, Brno
• 1996 Hry na vodě. Galerie Sýpka, Brno
• 1995 I’m Animal. Window Gallery, Praha
• 1995 Neztracené iluze. Galerie Ruce, Praha
• 1995 Skupina Jauza. Galerie Ve Dvoře, Veselí nad Moravou
• 1994 Kresby a akvarely. Galerie Planá, Planá u Mariánských Lázní
• 1992 Neomezené možnosti malby. Galerie Behémót, Praha
• 1992 Malé radosti velkého smutku. Kulturní centrum Opatov, Praha
• 1990 Obraz a text. Dům umění města Brna
• 1989 Retrospektivní výstava. Lidový dům ve Vysočanech, Praha
• 1988 Kresby a akvarely. Kulturní centrum Opatov, Praha
• 1987 Výstava ilustrací. Památník národního písemnictví, Praha
• 1984 Kresby a akvarely. Ústav makromolekulární chemie, Praha
• 1984 Obrazy 1981–1984. Ústřední kulturní dům železničářů, Praha

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Dmitrijevič Pivovarov na Wikimedia Commons
• Osoba Viktor Pivovarov ve Wikicitátech
• Viktor Dmitrijevič Pivovarov v informačním systému abART
• Artlist, Viktor Pivovarov
• Виктор Пивоваров на сайте музея ART4.RU (rusky)
• Umělec Pivovarov na básně, rusky
• Interview s umělcem, 2011, (rusky)
• Dětské knihy s ilustracemi Viktora Pivovarova (rusky)
• Biografie a bibliografie Viktora Pivovarova, ruský Centrální knihovní systém (rusky)
• Berlín, 2015, výstava Sady mnicha Rabinoviče
• blog i-Dnes, 2010, Michaela Sagitariová:To jsou Oni – poustevnicí, filosofové i jedlíci citrónů
• Rozhovor ČRo s Viktorem Pivovarovem, 2020