Viktor Porák

Viktor Porák
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1895 – 1901
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konzervativního velkostatku
Narození7. října 1852
Trutnov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. dubna 1932 (ve věku 79 let)
Český Krumlov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
RodičeAntonín Porák a Anna Faltisová
Příbuzníbratr: Arnošt Porák (1849–1918)
děd: Johann Augustin Faltis (1796–1874)
Profeseprůmyslník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Viktor Porák, též Viktor Porák de Varna (7. října 1852 Trutnov – 15. dubna 1932 Český Krumlov)[1] byl důlní inženýr, poslanec zemského sněmu, člen okresního zastupitelstva, průmyslník, statkář a filantrop.

Životopis

Viktor Porák se narodil 7. října 1852 v Trutnově českému lékaři, politikovi a starostovi Trutnova, Antonínu Porákovi a Anně, dceři vynálezce a textilního průmyslníka Johanna Augustina Faltise.[2] Studoval na technickém učení v Praze a ve Vídni, cestoval po Evropě.[3] V letech 1893 až 1904 vlastnil alodiální statek Třebnice u Sedlčan[4], kde byl i členem okresního zastupitelstva.[5] Nákladně přestavěl místní zámek a po zániku pivovaru zde zřídil lihovar.[4]

Krumlovské tuhodoly

Od roku 1877 byl Viktor Porák v Krumlově inženýrem správy knížecích Schwarzenbergských statků.[5] Nedaleko Krumlova v Černé v Pošumaví byly Schwarzenbergské tuhodoly, s jejichž ředitelem byl Viktor Porák spřízněn.[6] Roku 1885 se Viktor spolu s bratry po smrti matky Anny stal spolumajitelem největších tkalcoven v Evropě založených Janem Faltisem v Nových Bukách a Trutnově a Krumlovského grafitového těžařstva.[5] Vedoucím tuhodolů Krumauer Grafitwerke Brüder Porak und Graphitbergbau se stal Viktor Porák a byl jím až do vyčerpání jejích ložisek.[7]

Zároveň roku 1885 bratři založili společnost Moldaumühle in Kienberg – Vltavský mlýn v Loučovicích. 4. března 1885 zde bratři Ernst a Viktor Porakové zahájili stavbu továrny na celulózu.[8] Z Krumlova tam pak odešel Arnošt, vybudoval velmi úspěšný moderní papírenský závod a roku 1895 se po přátelské dohodě s bratry stal jeho jediným vlastníkem.[7] Tehdy bratři zároveň ponechali Svatoňovickou přádelnu bratří Poráků Antonínovi Porákovi.,[9]

Viktor Porák se takto stal roku 1895 jediným vlastníkem krumlovských tuhových dolů,[9] které zažily vrchol těžby v letech 1897 – 1906, kdy těžařstvo vyváželo lisované bloky rafinované tuhy do Německa, Británie a Ameriky.[10] Viktor Porák vedle těchto menších, ale dobře prosperujících dolů vlastnil též ložiska i menší podnik na Madagaskaru. Podnikový archiv zmiňuje i vývoz tuhy z Ceylonu, akvamarinu a turmalinu z Madagaskaru, či založení obchodní společnosti na Madagaskaru 1905–1915.[11]

Dále byly tuhové závody v Bruck an der Mur, kde společnost také těžila, neboť se v podnikovém fondu Českokrumlovských závodů na těžení tuhy bratří Poráků zachovaly: zápisy o nálezech tuhy, povolení k těžbě tuhy, inventář zařízení 1905–1911 či korespondence s odběrateli pily v Bruck an der Mur v letech 1889–1908.[11]

Prokuristou firmy byl zeť Viktora Poráka advokát JUDr. Leo Prziborski-Voith-Herites.[12][13]

Filantropie

S bratrem Arnoštem byl Viktor činný v národním ruchu a oporou českému živlu v Krumlově. Jejich zásluhou zde vznikla Čtenářská Beseda a česká škola. Rovněž zásluhou obou bratří vznikl roku 1883 český peněžní ústav – Záložna, na obranu lichvou ohroženého obyvatelstva (až 20 % na krátkou lhůtu), v jehož výboru Viktor i Arnošt zasedali.[14][15] Roku 1888 se Viktor s bratrem Arnoštem přihlásili za ustanovující členy Národní Jednoty Pošumavské.[16][17]

Dne 20. 6. 1918 se Viktor Porák se stal čestným občanem města Českého Krumlova. Diplom je volně vložen do knihy čestných občanů města. Čestné občanství bylo uděleno jednohlasně v uznání jeho zvláštních zásluh o obec, s s ohledem na jeho činnost člena obecního výboru a v uznání četné a vynikající sociální pomoci. Zvláště je uvedeno, jak vyšel obci vstříc při budování jatek, kdy jí „k tomu přenechal potřebné pozemky za výhodných podmínek, či jak opět zpřístupnil veřejnosti k použití svůj majetek – nádherný a zvláště příhodný Rabenstein – Havraní Skála“.[18] Když se městské zastupitelstvo rozhodlo zřídit vlastní fond na podporu místních válečných invalidů, Viktor Porák na ustavující schůzi dotyčného výboru roku 1916 věnoval na tento účel 20 000 K.[19] Dále věnoval 100 K měsíčně na zajištění potravin pro místní chudé.[20]

U této příležitosti věnoval navíc Viktor Porak obci Krumlov na dobročinné účely částku 100 000 korun v pokladničních poukázkách z 8. rakouské válečné obligace.[21]

Šlechtictví

Výnosem č. 198579 ze dne 2. června 1899 c. k. ministerstvo vnitra povolilo „Viktoru Porákovi a jeho bratrům a jejich manželským potomkům, aby uznaného uherského šlechtictví jakožto jednoduchého cizozemského šlechtictví i v obvodě království a zemí v říšské radě směli užívati a tedy Porak z Varny se jmenovati a psáti“.[22] Erb továrníka Viktora Poráka, kterého dle almanachu povýšil císař jako rytíře Řádu Železné koruny: V modrém štítu stříbrný lev s červeným jazykem drží v pravé tlapě hlavu Turka, vpravo mahoře zlatá hvězda, vlevo stříbrný půlměsíc. Turnajská přilba s točenicí (červenou, stříbrnou, modrou a zlatou) nese tři pštrosí pera, modré mezi červenými. Pokryvadla vpravo červeno-stříbrná, vlevo modro-zlatá.[23] Dle rozhodnutí soudu z roku 1902 se však při získávání dokumentů Viktor Porák stal obětí podvodného jednání Müllera z Mildenbergu, který se dopustil fals a padělků.[24][25] Viktor Porák tak nadále šlechtický přídomek na rozdíl od svého bratra Arnošta nepoužíval.[6]

Zemský sněm

Viktor Porák byl v letech 1895 – 1901 poslancem Českého zemského sněmu jako velkostatkář za volební stranu Strana konzervativního velkostatku – Partei des konservativen Grossgrundbesitzes – s řádným mandátem v I. kurii..[26][27] Roku 188 byl po volbě sněmem jmenován ministrem financí za člena odvolací komise pro daň z příjmů.[28] Bydliště během mandátu byla Černá 646/9, Praha 1 - Nové Město, Václavské náměstí 812/59, Praha 1 - Nové Město (kol. 1893).[26][27]

Obertor 26 - bydliště Viktora Poráka

Viktor Porak zemřel jako vdovec 15. dubna roku 1932 v Českém Krumlově na adrese Horní Brána 26, kde i bydlel.[29] Rozloučení proběhlo v budějovickém krematoriu.[30]

Rodina

Bratři Viktora Poráka byli Alfons, Hugo, Anton a Arnošt Porák a byli spoluvlastníky firmy Krumlovské grafitové závody – bratří Porákové a papírenského závodu v Loučovicích pojmenovaného Vltavský mlýn - Moldaumühle in Kienberg.[7] Manželkou Viktora Poráka byla Josza / Josefa rozená Rimay de Gidofalva,[23] jejíž bratr Arthur Rimay di Gidofalva (*1865, Praha), obchodník s uměním, patřil spolu s baronem Adolfem Leonhardim, hrabětem Janem Harrachem, Gustavem Meyrinkem, Karel Weinfurterem, Juliem Zeyerem a Emanuelem z Lešehradu do pražské theosofické lóže U modré hvězdy.[31]

Odkazy

Reference

  1. ↑ PORÁK Viktor 7.10.1852-15.4.1932 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ FALTIS Johann Augustin 4.6.1796-18.2.1874 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. 1. vyd. Praha: Státní ústřední archiv, 1994.  Strana 237
  4. ↑ a b Habart Čeněk: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko - IV. Díl, 1994 na straně 332-3
  5. ↑ a b c Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Autor: Heribert Sturm, Ferdinand Seibt, Slapnicka ISBN:3486527517 online
  6. ↑ a b STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. online. [cit. 10.02.2024]. Dostupné z www.opredcich.cz
  7. ↑ a b c Marschner Erhard Ing. grad.: Die Familie Porak und ihre Industriewerke in Kienberg,str.426 (in Der südböhmische Heimatkreis Kaplitz-Hohen- furth-Gratzen l (1986)  str 424 – 433
  8. ↑ Waldheimat. Budweis: Moldavia, 01.1925, 2(1), s. 8. Dostupné online
  9. ↑ a b Národní listy 17.9.1895 č. 257, strana 6
  10. ↑ Jakub Martin: Život na venkově v 19. století v regionu Český Krumlov , online dostupné z archivu
  11. ↑ a b Vysušilová Zdenka: Českokrumlovské závody na těžení tuhy bratří Poráků (1867-1923), inventář, 1967, SOA v Třeboni
  12. ↑ Die Zeit 24. Dezember 1911, str 22, online
  13. ↑ Compass – Finanzielles Jahrbuch 1923, Industrie und Handel, Band V. Tschechoslovakei, C. Berg. u. Hüttenwerke: I. Kohle, Eisen etc., Wien 1923, str. 212
  14. ↑ Čapek F. M.: Český Krumlov, České Budějovice 1913, str. 470, 473
  15. ↑ Český Krumlov: studie kult. hist. a slovozpytná : (vznik, osazení, pojmenování a děj.). V Českých Budějovicích: Tiskem a nákladem J. Přibyla, 1910, s. 491. Dostupné online
  16. ↑ Národní listy 8.6.1884, str 2
  17. ↑ Pošumaví: menšinový list : věstník Nár. Jednoty Pošumavské. V Praze: Ant. Hubka, 12.05.1903, 1(5), s. 114. Dostupné online
  18. ↑ Státní okresní Archiv Č. Krumlov. m-1. I.Č. 1387 – kniha čestných občanů Č. Krumlov
  19. ↑ Deutsche Böhmerwaldzeitung. B. Krumau: Josef Wiltschko, 01.09.1916, 38(35), s. 277. Dostupné po přihlášení online
  20. ↑ Deutsche Böhmerwaldzeitung. B. Krumau: Josef Wiltschko, 22.06.1918, 40(50), s. [289]. Dostupné po přihlášení online
  21. ↑ Pilsner Tagblatt 23. Oktober 1918, str 3, online
  22. ↑ Ze spisu inv. č. 490 z pražského místodržitelství týkajícího se žádosti Viktora Poráka o uznání šlechtictví (České místodržitelství - všeobecná registratura: jednotlivé signatury, Národní archiv, Datace: 1856 – 1913, Manipulační období 1884-1900, Šlechtické záležitosti)
  23. ↑ a b Vavřínek Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2024. Brandýs nad Labem, Martin, 2015, ISBN 978-80-905324-6-5 , str 347
  24. ↑ Elznic Václav: Renobilitační procesy pražské, Ostrava, 1986,  str. 10
  25. ↑ Národní politika 4.11.1902, str. 6-7
  26. ↑ a b Navrátil Michael: Almanach sněmu království Českého (1895-1901), V Praze 1896
  27. ↑ a b Hlavní stránka — Databáze poslanců.cz. databazeposlancu.cz [online]. [cit. 2024-02-10]. Dostupné online. 
  28. ↑ Národní Listy 6.9.1898, strana 3
  29. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 24.02.01. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ (Linzer) Tages-Post 23. April 1932, str 11, online
  31. ↑ Karel Weinfurter: Jak se stal G. Meyrink okultistou in: Psyche, ročník 1932, str. 219

Literatura

  • Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Autor: Heribert Sturm, Ferdinand Seibt, Slapnicka, online
  • NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého (1895-1901): s životopisy a podobiznami poslanců. Praha: E. Beaufort, 1896, s. [403]. online

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Kaplická 26, Český Krumlov 02.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 4.0
Měšťanský dům, Kaplická 26, Horní Brána, Český Krumlov