Viktor Spěváček

Viktor Spěváček
Narození24. listopadu 1888
Klatovy, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. července 1941
Koncentrační tábor Terezín, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vzdělánímaturita; vysokoškolská studia práv
Alma materreálné gymnázium v Praze; Právnická fakulta české univerzity v Praze
Povoláníbankovní úředník; voják z povolání (důstojník)
Zaměstnavatelébanka; československá armáda
TitulJUDr.
Příbuzníneteř: Šárka Hlemichová[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Spěváček (24. listopadu 1888, Klatovy4. července 1941, Koncentrační tábor Terezín) byl právník, československý voják, legionář a generál, úředník ministerstva obrany, člen ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa a představitel II. československého odboje (proti nacismu).

Život

Před první světovou válkou

Viktor Spěváček se narodil 24. listopadu 1888 v Klatovech. V letech 1899 až 1907 navštěvoval reálné gymnázium v Praze.[2] Po maturitě od července roku 1907 začal studovat práva na Právnické fakultě české univerzity v Praze.[2] Jeho vysokoškolské studium ale bylo přerušeno vojenskou službou u c. k. pěšího pluku č. 75, kde nastoupil v říjnu 1908.[2] Ke studiu práv se ovšem vrátil v říjnu 1909 poté, co absolvoval školu jednoročních dobrovolníků, kterou opouštěl s hodností kadeta.[2] Studium na Právnické fakultě české univerzity v Praze přerušil z rodinných důvodů na jaře roku 1910.[2] Poté pracoval jako bankovní úředník v Kralovicích.

První světová válka

Po vypuknutí první světové války byl v srpnu 1914 mobilizován[1] a povolán (jako záložní důstojník)[1] k c. k. pěšímu pluku 58 a jako velitel čety (v hodnosti poručíka) byl s touto jednotkou nasazen na ruskou frontu.[2] Funkci velitele roty vykonával od května 1915, ale v červenci 1916 padl do zajetí a byl odeslán do důstojnického zajateckého tábora v Carycinu.[2][1] Do československých legií na Rusi vstoupil (jako dobrovolník)[1] v červnu 1917 a následně v Borispolu absolvoval důstojnický kurz.[2] Od října 1917 mu byla svěřena funkce velitele čety 6. československého střeleckého pluku; rotě 2. československému střeleckého pluku velel od května 1918 a od března 1919 už vykonával funkci zástupce velitele praporu 7. československého střeleckého pluku.[2] Zpět do Československa se vrátil v červnu 1920 v hodnosti kapitána.[2][1]

Mezi světovými válkami

V srpnu 1920 byl přijat do československé branné moci.[1] Konceptním důstojníkem vojenského oddělení prezidiálního odboru Ministerstva národní obrany se Viktor Spěváček stal v srpnu 1920 a během práce na ministerstvu obrany dokončil i svoje vysokoškolská právnická studia na Univerzitě Karlově v Praze[1] (promoce v prosinci 1923).[2] V červenci 1926 byl jmenován důstojníkem v oddělení vojenské kontroly. Zástupcem přednosty Kontrolního sboru vojenské správy se stal od dubna 1928.[2] Do funkce přednosty V./3. oddělení (finančního a komerčního) Ministerstva národní obrany[3] byl jmenován v listopadu 1936[1] a v červenci 1937 byl povýšen do hodnosti generála. V této funkci jej zastihla nejen mobilizace v roce 1938, ale i německá okupace Čech a Moravy 15. března 1939.[2]

Za protektorátu

Zapojení do Obrany národa

Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava zastával od dubna 1939 pozici přednosty III. odboru (finančního) Ministerstva národní obrany v likvidaci.[2] Ještě během rozpouštění československé branné moci (jaro, léto 1939) navázal kontakt s Ústředním vedením[1] ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa (ON).[2][p. 1] Ještě před svým penzionováním (v prosinci roku 1939) se mu z pozice jeho armádní funkce podařilo převést pro potřeby ON značné finanční částky z prostředků likvidovaného Ministerstva národní obrany.[2][1][p. 2]

Ilegální pomoc rodinám

Jednou z důležitých funkcí domácího odboje byla i nelegální finanční podpora rodin důstojníků a vojáků, kteří byli zatčeni německými bezpečnostními složkami, byli dlouhodobě vězněni či se museli nelegálně přesunout mimo protektorát a zde fungovat v řadách členů zahraničního protiněmeckého odboje.[5] [6] Tato činnost v sobě zahrnovala dvě složky: na jedné straně to bylo získávání finančních částek tak, aby to nevzbudilo pozornost protektorátních orgánů a na druhé straně jejich nenápadná, leč pravidelná distribuce potřebným rodinám.

Touto probelmatikou se Obrana národa zabývala již od samotného svého počátku (v březnu 1939) ještě v době letní likvidace (rozpouštění) prvorepublikové armády. Jeden ze zakládajících členů ON – velitel ilegálního štábu ON v první její garnituře – plukovník Čeněk Kudláček se v této věci obrátil na svého známého z dob studia v Českých Budějovicích,[7] kterým byl vojenský duchovní podplukovník Msgre. Jaroslav Janák. Kudláček i Janák navštívili následně přednostu kontrolního sboru vojenské správy generála JUDr. Viktora Spěváčka,[8] kde se dozvěděli o místech a původu finančních prostředků, jimiž může domácí odboj do začátku disponovat.[7]

Jednim z finančních zdrojů byla například částka 100 tisíc Kč, jenž byla (z rozkazu generála MUDr. Vladimíra Haeringa)[9] deponována u Československého červeného kříže. Další částkou byl obnos 500 tisíc Kč. To byly finanční prostředky (z rekreačních fondů Dr. Emila Háchy) uvolněné předsednictvem vlády na rozkaz generála Aloise Eliáše[6] s vědomím protektorátního prezidenta Dr. Emila Háchy. Tato suma byla deponována na dvou vkladních knížkách[7] u Zemské banky a jejím předáním do rukou domácího odboje byl pověřen vrchní odborový rada vojenské kanceláře prezidenta republiky plukovník generálního štábu Josef Eret.[10] Oba tyto finanční obnosy nakonec převzal Msgre. Jaroslav Janák[5][11] a rozdělil je na trojici vkladních knížek u Legiobanky.[7] Tyto peníze Janák následně distribuoval prostřednictvím Katolické Charity a po dohodě s jejím tehdejším ředitelem Msgre. PhMr. Eduardem Olivou.[12][7] Katolická Charita měla k tomuto účelu nejen dobře sehraný personál, ale poskytovala charakterem své statutární činnosti (pomoc rodinám v nouzi) i krytí před německými represivními složkami (gestapo, Sicherheitsdienst).[7]

Finanční operace prováděné ve prospěch Obrany národa se odehrávaly přes Obchodně živnostenskou záložnu s vědomím ředitele tohoto peněžního ústavu, kterým byl Karel Helmich.[13][p. 3] Tato finanční instituce sídlila v rohové budově na adrese Jugoslávská 136/19 v Praze 2[p. 4] a většinu zdejších účtů spravoval Viktor Spěváček. Celkově se jednalo o částku kolem dvou milionů korun. Vkladní knížky s prostředky určenými na podporu rodin byly vedeny na smyšlená krycí jména a měly jednotné heslo, které znělo: „Labe“.[13] Kromě výše uvedených zdrojů pocházely peníze pro odboj ze Zbrojovky Brno, od exilové zpravodajské služby, od soukromých osob, z Legiobanky, od továrny Explosia v Semtíně, od Vojenského knižního vydavatelství VOK a z vydavatelství Vaněk.[13]

Zatčení, věznění, ...

Jeho činnost v odbojové organizaci ON však byla záhy německými bezpečnostními složkami (gestapo, sicherheitsdienst) odhalena a generál Viktor Spěváček byl na podzim 1939 zatčen.[2][1][p. 5]

Po výsleších byl Viktor Spěváček, aniž by prošel soudním procesem před Lidovým soudním dvorem (Volksgerit), deportován do koncentračního tábora (respektive věznice gestapa) v malé pevnosti Terezín,[p. 6] kde po necelých dvou letech na následky útrap[1] dne 4. července 1941 zemřel.[2]

Povýšení, vyznamenání

Po skončení druhé světové války byl v říjnu 1946 posmrtně povýšen do hodnosti generála šéfa intendantstva (in memoriam).[2][1] Viktor Spěváček získal za svoji vojenskou činnost mimo jiné tato ocenění:[17][1]

LetopočetStužkaPopis vyznamenání
1918Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlíRuský imperátorský Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
1921Československý válečný kříž 1914–1918Československý válečný kříž 1914–1918
1922Medaile vítězstvíČeskoslovenská medaile Vítězství
1922Československá revoluční medaileČeskoslovenská revoluční medaile
1945Československý válečný kříž 1939Československý válečný kříž 1939

Čestný odznak

Čestný odznak generála JUDr. Viktora Spěváčka Čestný odznak generála JUDr. Viktora Spěváčka[18][p. 7] je nejvyšší vojenské logistické ocenění v Armádě České republiky, neboť generál Viktor Spěváček je považován za patrona vojenské logistiky AČR.[1][19] Odznak byl zaveden v roce 2003 31. ředitelstvím logistické podpory ve Staré Boleslavi.[19] Čestný odznak je udělován velitelem sil podpory těm příslušníkům české armády, kteří se významně osobně podíleli či podílejí na rozvoji české armádní logistiky.[1][19][20]

Dovětek

Viktor Spěváček – přehled údajů z databáze legionářů[21]
ÚdajHodnota
Jméno:Viktor
Příjmení:SPĚVÁČEK
Datum narození:24.11.1888
Domovská obec:Vinohrady
Domovský okres:Praha
Vzdělání:univerzita-práva
Zaměstnání:bankovní úředník
Prezenční služba u rakousko-uherského útvaru:58. pěší pluk
Rakousko-uherský útvar v době zajetí:58. pěší pluk
Datum zajetí:1. srpna 1916
Místo zajetí:Zaturecz
Hodnost v době zajetí:poručík
Datum podání přihlášky do legií:19. června 1917
Místo podání přihlášky do legií:Carycin
Datum zařazení do legií:1. září 1917
Jednotka v době zařazení:5. střelecký pluk (Československé legie v Rusku)
Hodnost v době zařazení:vojín
Konec v legiích:15. června 1920 (Sloužil v československé armádě po roce 1918)
Poslední útvar v legiích:5. střelecký pluk
Poslední hodnost v legiích:kapitán
Povolání v letech 1918 až 1938:důstojník z povolání
Účast v druhém odboji:Obrana národa
Vězněn za nacistické okupace:1939 až 1941
Datum úmrtí:4.7.1941
Místo úmrtí:Terezín
Poznámka:generál šéf intendantstva in memoriam

Odkazy

Poznámky

  1. Hned při vzniku ilegální vojenské odbojové organizace ON (ještě v březnu 1939) pod reprezentativním velitelem generálem Josefem Bílým a pod výkonným velitelem generálem Sergejem Ingrem byl budován generální štáb v ilegalitě. Jednalo se o tzv. první garnituru Obrany národa a již v srpnu 1939 bylo vytvořeno hlavní velitelství ON – hlavní štáb ON. Náčelníkem tohoto štábu byl jmenován plukovník Čeněk Kudláček a jeho nejbližšími spolupracovníky byli: podplukovník Václav Kropáček (politické oddělení); podplukovník František Coufal (organizační oddělení); major Jaroslav Hájíček; plukovník Jaroslav Vedral (zpravodajské oddělení); plukovník Bruno Sklenovský (zásobovací oddělení); podplukovník Štěpán Adler (oddělení vnitřního radiového spojení); generál Viktor Spěváček (III. oddělení tj. finanční oddělení) a generál Jaroslav Čihák (sabotážní oddělení).[4]
  2. Generál JUDr. Viktor Spěváček soustředil kolem sebe odbojovou skupinu, která mimo jiné převážela peníze na podporu vdov a sirotků po zatčených a popravených gestapem. V této skupině byl činný i prvorepublikový průmyslník Vítězslav Kyšer.
  3. Karel Helmich byl zatčen gestapem v roce 1940.[13]
  4. Ulice Jugoslávská se v letech 1940 až 1945 jmenovala Priennova (německy Prienn Strasse).[13] Adresa rohového domu číslo 19 v roce 2022 byla: Jugoslávská 2578/19, 120 00 Praha 2 - Vinohrady a v této budově působila Česká spořitelna. GPS souřadnice budovy: 50.0755317N, 14.4335881E.[14]
  5. Vojenská ilegální skupina generála šéfa intendantstva JUDr. Viktora Spěváčka se nazývala „Národní odboj“ a jednou ze členek byla i Alžběta Pospíšilová – česká automobilová závodnice Eliška Junková. Po zániku této skupiny se zapojila do celostátně působící odbojové organizaci Černý lev.[15]
  6. Po 15. březnu 1939 si nacisté povšimli „výhod“ Malé pevnosti a zřídili zde v červnu 1940 policejní věznici. Z různých služeben gestapa sem byli posíláni čeští a moravští vlastenci, členové mnoha odbojových skupin a organizací.[16] V Malé pevnosti byli vězněni např. představitel odbojové organizace Ústředního vedení odboje domácího docent Vladimír Krajina, vedoucí představitelé Obrany národa generál Hugo Vojta, generál František Kravák, generál Viktor Spěváček, generál František Melichar; deportován sem byl také náčelník československého generálního štábu generál Ludvík Krejčí. Byli zde vězněni i představitelé Petičního výboru „Věrni zůstaneme“ profesor Vojtěch Čížek, spisovatel Karel Josef Beneš, redaktor Otakar Wünsch a JUDr. Milada Horáková.[16] Malá pevnost měla charakter průchozí věznice. Odtud byli vězni posíláni po určité době buď před soud nebo do koncentračních táborů.[16]
  7. Někdy je neoficiálně označován jako: Čestný odznak logistiky AČR generála JUDr. Viktora Spěváčka[1][19]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktor Spěváček na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r SELNEROVÁ, Hana. Armádní logistika si připomněla 70. výročí úmrtí generála Viktora Spěváčka [online]. web: AČR Army cz, 2011 [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Přehled popravených, umučených a padlých československých generálů (generál intendanstva JUDr. Viktor SPĚVÁČEK) [online]. web: CodyPrint cz [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. 
  3. ŠRÁMEK, Pavel; MINAŘÍK, Pavel. Personální průvodce po mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize – Ústřední orgány vojenské správy a vyšší velitelství (3. oddělení (finanční a komerční): gen. intend. JUDr. Viktor SPĚVÁČEK) [online]. web: Armáda Vojenství cz, 2003-05-31 [cit. 2022-05-04]. Otištěno: Historie a vojenství 1997/5, strany 94 - 130. Dostupné online. 
  4. KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. S. 39. 
  5. a b SVITÁK, Miroslav; VAŇOUREK, Martin. Brigádní generál Josef Eret [online]. web: Historický kaleidoskop cz, 2017-04-17 [cit. 2022-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-06. 
  6. a b Patron praporu [online]. web: 44 lmpor army cz (44. lehký motorizovaný prapor generála Josefa Ereta v Jindřichově Hradci) [cit. 2022-04-27]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f LAŇKA, Mgr. et Mgr. Jiří Ignác. Vojenská duchovní služba v československé armádě v letech 1918–1939 se zvláštním přihlédnutím k římskokatolické církvi. České Budějovice, 2017 [cit. 2021-09-07]. 284 s. Disertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích; Teologická fakulta; Katedra teologických věd. Vedoucí práce prof. ThLic. PaedDr. Martin Weis, Th.D.. s. 189 až 217 (kapitola: 6. Životní příběh generála Jaroslava Janáka). Generál duchovní Msgre. Jaroslav Janák (přednosta 1946–1949); Portrétní foto: Příloha číslo 9; strana 260. Dostupné online.
  8. JANDOVÁ, Marcela. Generál Spěváček – patron armádní logistiky. [online]. web: Ministerstvo obrany. Armáda České republiky [cit. 2021-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-24. 
  9. MASKALÍK, Alex. Elita armády: československá vojenská generalita 1918-1992. 1. vydání, Banská Bystrica: HWSK, 2012. 1030 stran; strana 203. ISBN 978-80-970941-0-2.
  10. VAŇOUREK, Martin. Brigádní generál Josef Eret: "hlediž a drž se každý šiku svého--". Vydání 1; v Jindřichově Hradci: Městský úřad, 2011. 29 stran; strany 16 až 17. ISBN 978-80-904588-3-3. Poznámka: Martin Vaňourek (* 27. října 1968 v Zábřehu na Moravě). Regionální historik Mohelnicka, věnuje se též vojenské historii a problematice Státní bezpečnosti na území Olomouckého kraje.
  11. KUČERA, Martin. ERET Josef 30.10.1892-15.3.1973 [online]. web: Biografický slovník českých zemí [cit. 2022-04-28]. ERET, Josef, * 30. 10. 1892 Červený Hrádek (u Plzně); † 15. 3. 1973 Washington (USA), důstojník, účastník 1. odboje. Dostupné online. 
  12. STOJAN, Jaroslav, Ing.; LANZENDORF, Marek; JEDLIČKA, František, Ing. Hrob Josef Eret (Brig. gen. JOSEF ERET *30.10.1892 +15.3.1973); [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2015-06-18 [cit. 2022-04-28]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován; hřbitov u kostela Nejsvětější trojice a sv. Šimona a Judy v Dýšině u Plzně. Dostupné online. 
  13. a b c d e PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy (Jmenný rejstřík: Řanda Jiří), 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 348. Rejstřík osob (Spěváček Viktor). 
  14. Jugoslávská 2578/19, 12000 Praha 2 - Vinohrady [online]. web: Mapy cz [cit. 2022-05-06]. GPS souřadnice budovy: 50.0755317N, 14.4335881E. Dostupné online. 
  15. Sedm osobností obdrží zítra Cenu města Olomouce za rok 2005 [online]. web: Statutární město Olomouc eu, 2006-05-24 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  16. a b c Policejní věznice v Malé pevnosti [online]. [cit. 2016-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-16. 
  17. Spěváček, Viktor [online]. web: Válka cz [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. 
  18. Čestný odznak generála JUDr. Viktora Spěváčka [online]. web: Armed Conflicts com [cit. 2022-05-05]. Datum vzniku čestného odznaku: 14.08.2003. Dostupné online. 
  19. a b c d JANDOVÁ, Marcela (kapitánka). Generál Spěváček - patron armádní logistiky [online]. web: AČR Army cz, 2010-07-08 [cit. 2022-05-03]. Velitelství sil podpory. Dostupné online. 
  20. Vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky.
  21. Viktor Spěváček (*24.11.1888, Klatovy – 4.7.1941, Terezín) [online]. web: Legie 100 com (Databázi legionářů spravuje Československá obec legionářská; data od VÚA-VHA PRAHA) [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. 

Literatura

  • FURMÁNEK, Jaroslav a ŠIMŮNEK, Pavel. Vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. 2. vydání, (doplněné). Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, Praha 2007; 241 stran; strany 72 až 73; ISBN 978-80-7278-395-3.
  • Osobní karta legionáře (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)
  • Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za 1. světové války)

Související články

Externí odkazy

  • Spěváček, Viktor [online]. web: Válka cz [cit. 2022-05-03]. Chronologie povyšování a vojenských funkcí. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Czechoslovak War Cross 1939-1945 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Vladimír Haering.jpg
Vladimír Haering, jako plukovník zdravotnictva Čsl. vojska v Rusku (kol.1919)
Eduard Oliva.jpg
Autor: Martin Davídek, Licence: CC BY-SA 3.0
probošt litoměřické kapituly od 12. července 1951
TCH CS revolucni medaile BAR.svg
Stužka: Československá revoluční medaile – Československo.
Plk Gst Josef Eret 1892 1973 Velitel Pesiho Pluku 29.jpg
Plukovník generálního štábu Josef Eret (30. října 1892 – 15. března 1973) jako velitel Pěšího pluku 29 J. J. Švece v Jindřichově Hradci. Foto před rokem 1940.
Bundesarchiv Bild 183-1987-0210-504, Alois Elias.jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-1987-0210-504 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní.
Alois Elias

ADN-ZB/Archiv Divisionsgeneral Ing. Alois Elias tschechischer Ministerpräsident und Innenminister in der Zeit des faschistischen Protektorats Böhmen und Mähren. Aufn.: April 1939

[Porträt General Alois Elias]

Abgebildete Personen:

  • Eliáš, Alois Ing.: 1890-1942, General, Vorsitzender der Protektoratsregierung Böhmen und Mähren, Tschechoslowakische Republik
Order of Saint Anna ribbon bar.svg
Autor: Portunes, Licence: CC BY-SA 4.0
Ribbon bar of the Russian Imperial order of Saint Anna
Plukovnik.Cenek.Kudlacek(1896-1967).pred.rokem.1946.jpg
Čeněk Kudláček (* 1896 - 1967) byl československý generál, legionář, protinacistický a protikomunistický odbojář. Na fotografii v hodnosti plukovníka pravděpodobně před rokem 1946.
Viktor Spevacek 1888 1941 BW.jpg
Generál intendanstva JUDr. Viktor Spěváček (24. listopadu 1888, Klatovy – 4. července 1941, Koncentrační tábor Terezín) byl právník, československý voják, legionář a generál, úředník ministerstva obrany, člen ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa a představitel II. československého odboje (proti nacismu).
Czechoslovak War Cross 1918 Bar.png
Stužka: Československý válečný kříž 1914-1918.
CZE Cestny Odznak Gen JUDr Viktora Spevacka BAR.svg
Stužka: Čestný odznak generála JUDr. Viktora Spěváčka – Česká republika.