Viktorija Tomovová
Viktorija Tomovová Виктория Томова | |
---|---|
Viktorija Tomovová v kvalifikaci Wimbledonu 2018 | |
Stát | Bulharsko |
Datum narození | 25. února 1995 (29 let) |
Místo narození | Sofie, Bulharsko[1] |
Bydliště | Sofie, Bulharsko[1] |
Výška | 170 cm[1] |
Profesionál od | 2009 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 265 427 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 475–339 |
Tituly | 1 WTA 125, 17 ITF |
Nejvyšší umístění | 48. místo (1. července 2024) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2024) |
French Open | 1. kolo (2022, 2023) |
Wimbledon | 2. kolo (2018, 2022, 2023) |
US Open | 1. kolo (2020, 2021, 2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 91–72 |
Tituly | 0 WTA, 12 ITF |
Nejvyšší umístění | 254. místo (11. srpna 2014) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2024) |
French Open | 1. kolo (2023, 2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 12. července 2024
Viktorija Tomovová (bulharsky: Виктория Константинова Томова, Viktorija Konstantinovna Tomova, * 25. února 1995 Sofie) je bulharská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala sedmnáct titulů ve dvouhře a dvanáct ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červenci 2024 na 48. místě a ve čtyřhře v srpnu 2014 na 254. místě.[1]
V bulharském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2014 utkáním 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Portugalsku, v němž vyhrály s Isabellou Šinikovovou čtyřhru. Bulharky prohrály 1:2 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupila k dvaceti jedna mezistátním utkáním s bilancí 8–10 ve dvouhře a 5–3 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
Tenis začala hrát v šesti letech. Jako dvanáctiletá nastoupila do tenisové akademie Nicka Bollettieriho u Bradentonu na Floridě.
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v září 2009, když na turnaj v severobulharském Ruse s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V semifinále podlehla krajance Martině Gledačevové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v listopadu 2011 na monastirské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále ji po čtyřech gamech skrečovala Slovenka Klaudia Boczová.[2]
Na okruhu WTA Tour debutovala na červencovém Ladies Championship Gstaad 2017. Na úvod dvouhry podlehla páté nasazené Švédce Johanně Larssonové. První zápas vyhrála o týden později na navazujícím Swedish Open 2017 v Bastadu, kde jako šťastně poražená kvalifikantka v prvním kole zdolala Němku Julii Görgesovou, která jí ve druhé sadě skrečovala.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Australian Open 2018 po tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě dohrály Maryna Zanevská a druhá nasazená Jevgenija Rodinová. Přestože v kvalifikačním kole podlehla Anně Blinkovové, postoupila do hlavní soutěže jako šťastná poražená. V úvodním kole dvouhry však uhrála jen dva gamy na Američanku Nicole Gibbsovou. Premiérový vítězný zápas na grandslamu dosáhla během Wimbledonu 2018, když porazila Češku Terezu Smitkovou. Následně skončila na raketě pozdější finalistky turnaje Sereny Williamsové.[1]
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (1–1 D) |
Dvouhra: 2 (1–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | září 2022 | Budapešť, Maďarsko | antuka | Tamara Korpatschová | 6–7(3–7), 7–6(7–4), 0–6 |
Vítězka | 1. | srpen 2023 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | Claire Liuová | 6–1, 6–4 |
Tituly na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (18 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | 12. listopadu 2011 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Klaudia Boczová | 3–1skreč |
2. | 30. září 2012 | Varna, Bulharsko | antuka | Anastasija Vasyljevová | 6–1, 6–4 |
3. | 7. července 2013 | Prokuplje, Srbsko | antuka | Xenia Knollová | 7–6(7–2), 6–2 |
4. | 13. dubna 2014 | Bol, Chorvatsko | antuka | Iva Mekovecová | 6–1, 6–2 |
5. | 8. června 2014 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | antuka | Eleanor Deanová | 6–4, 6–3 |
6. | 23. listopadu 2014 | Súsa, Tunisko | tvrdý | Nicole Melicharová | 6–3, 6–2 |
7. | 8. listopadu 2015 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Margot Yerolymosová | 6–3, 6–2 |
8. | 15. listopadu 2015 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Nina Alibalićová | 3–6, 6–3, 6–3 |
9. | 6. března 2016 | Antalya, Turecko | antuka | Susanne Celiková | 4–6, 6–2, 7–5 |
10. | 3. dubna 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Caroline Romeová | 6–0, 6–4 |
11. | 10. dubna 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Viktória Kužmová | 7–6(7–5), 6–2 |
12. | 18. června 2016 | Szeged, Maďarsko | antuka | Maria Sakkariová | 4–6, 6–0, 6–4 |
13. | 9. dubna 2017 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | Viktória Kužmová | 6–4, 4–6, 6–2 |
14. | 10. září 2017 | Sofie, Bulharsko | antuka | Jessica Pieriová | 7–6 (9–7) , 4–6, 6–3 |
15. | červenec 2019 | Biarritz, Francie | antuka | Danka Kovinićová | 6–2, 5–7, 7–5 |
16. | březen 2020 | Sunderland, Velká Británie | tvrdý (h) | Emma Raducanuová | 4–6, 6–4, 6–3 |
17. | duben 2023 | Zaragoza, Španělsko | antuka | Tereza Martincová | 4–6, 6–2, 6–3 |
18. | listopad 2023 | Valencie, Španělsko | antuka | Jaqueline Cristianová | 7–5, 6–3 |
Čtyřhra (12 titulů)
č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 21. listopadu 2011 | Monastir, Tunisko | tvrdý | Anita Husarićová | Anastasija Charčenková Nicole Melicharová | 6–3, 5–7, [10–5] |
2. | 22. června 2013 | Niš, Srbsko | antuka | Viktorija Rajicicová | Tjaša Šrimpfová Nerma Caluková | 6–1, 6–2 |
3. | 30. června 2013 | Prokuplje, Srbsko | antuka | Viktorija Rajicicová | Ema Mikulčićová Dejana Raickovicová | 6–2, 7–5 |
4. | 13. září 2013 | Sofie, Bulharsko | antuka | Dia Jevtimovová | Beatriz García Vidaganyová Réka Luca Janiová | 6–4, 2–6, [10–6] |
5. | 19. října 2013 | Burgas, Bulharsko | antuka | Dia Jevtimovová | Federica Arcidiaconová Džulija Terzijská | 6–4, 6–3 |
6. | 4. dubna 2014 | Šibenik, Chorvatsko | antuka | Ágnes Buktová | Eva Rutarová Karolína Stuchlá | 7–6(14–12), 6–1 |
7. | 12. dubna 2014 | Bol, Chorvatsko | antuka | Ágnes Buktová | Karolína Stuchlá Carla Toulyová | 6–2, 6–1 |
8. | 16. května 2014 | Bol, Chorvatsko | antuka | Ema Mikulčićová | Justine De Sutterová Monique Zuurová | 6–3, 6–1 |
9. | 7. června 2014 | Sarajevo, Bosna a Hercegovina | antuka | Barbora Krejčíková | Carolin Danielsová Melis Sezerová | 7–6(7–3), 6–2 |
10. | 14. června 2014 | Amstelveen, Nizozemsko | tvrdý | Bernarda Peraová | Tatiana Búová Beatriz Haddad Maiová | 6–0, 2–1skreč |
11. | 14. listopadu 2015 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Karin Kennelová | Helen De Cesareová Vlada Jekšibarovová | 6–2, 6–4 |
12. | 4. dubna 2016 | Antalya, Turecko | tvrdý | Harriet Dartová | Ani Amiraghjanová Daiana Negreanuová | bez boje |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Viktoriya Tomova na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Viktorija Tomovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 12. července 2024
- ↑ a b c Viktorija Tomovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 12. července 2024
- ↑ Viktorija Tomovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 12. července 2024
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktorija Tomovová na Wikimedia Commons
- Viktorija Tomovová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Viktorija Tomovová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Viktorija Tomovová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
- Viktorija Tomovová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.