Viktorin Šulc

Viktorin Šulc
Viktorin Šulc
Narození	9. října 1870 Lysá nad Labem Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. března 1946 (ve věku 75 let) Praha Československo Československo
Povolání	architekt, spisovatel, kreslíř, učitel a malíř
Příbuzní	Eva Zaoralová vnučka
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktorin Šulc (9. října 1870 v Lysé nad Labem^[1] – 20. března 1946 v Praze) byl český architekt a malíř. Byl dědečkem z matčiny strany české filmové kritičky Evy Zaoralové.^[2]

V letech 1890–1897 absolvoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze. Poté krátce působil ve službách města Prahy. V září 1899 nastoupil do funkce profesora na České státní průmyslové škole v Plzni, kde zůstal až do roku 1912. Na vlastní žádost byl pak přeložen na Státní průmyslovou školu v Betlémské ulici č. 4 v Praze. V roce 1919 byl povolán na Ministerstvo školství a národní osvěty, kde zastával post ředitele odboru průmyslových škol, následně byl jmenován ministerským inspektorem a v roce 1922 ministerským radou. Byl místopředsedou kvalifikační komise pro přiznávání stavovského titulu „inženýr“ a členem Jednoty výtvarných umělců. Účastnil se mnoha soutěží v nichž obdržel více než (většinou prvních) 40 cen. Vypracoval řadu projektů (fasády staveb, výstavní pavilony, městské nájemní, bankovní a obchodní domy, vily, školy, radnice, nemocnice, sirotčince, mosty, regulace zástavby) pro Plzeň, širší okolí i vzdálenější místa (Litomyšl, Mladá Boleslav, Písek, Týnice nad Sázavou, Přerov aj.). S architekty J. Šulou a J. Velflíkem, vypracoval návrh Smetanova domu v Litomyšli, podobně s pražským architektem Richardem Klenkou návrh českého Národního divadla v Brně ^[3]. V letech 1910–1912 navrhl radnici Slezské Ostravy. Je také autorem radnice v Pacově. Jeho tvorba vycházela z pozdního historismu. Eklekticky uplatňoval tvarosloví renesance, baroka a secese, vždy však s inklinací k historismu a dekorativismu. Po první světové válce v jeho díle převážil nový klasicismus. Byl členem spolku Myslbek a Jednoty umělců výtvarných.

• Sokolovna (s Janem Šulou), U lanové dráhy 609/3, Praha - Malé Strana, 1897
• Výstaviště První mezinárodní výstavy pro umění kuchařské a hostinství (s K. Bublou, V. Skálou ad.) Štruncovy sady, Plzeň, 1903–1904
• Smetanův dům, Litomyšl, s Janem Šulou a Josefem Velflíkem, 1903–1905
• Městská obchodní škola, Šalounova 919, Hořice, 1909
• Fasáda dělnického domu, Pobřežní ul., Plzeň 1909
• Nájemný dům na Doudlevecké třídě, Plzeň, 1911
• Nájemný dům na Klatovské třídě, Plzeň, 1911
• Radnice, (s J. Volencem a J. Vysloužilem), Slezská Ostrava, 1910–1912
• Čekárna elektrické dráhy s podzemním záchodkem, nám. Republiky, Plzeň, 1911–1915
• Budova školy, Starý Plzenec, 1912–1914
• Přístavba spořitelny, Domažlice, 1914
• Obecná škola chlapecká a dívčí, Praha-Košíře, 1914-1917
• Gymnázium Na Zatlance 1330/11, Praha-Smíchov, 1915–1917
• Rodinné domy na Ořechovce (s Janem Vodňarukem), Špálova ul., Praha-Střešovice, 1919–1922
• Radnice, Pacov, 1921–1923 ^[4]
• Okresní dům, Horní Brašov 16, Týn nad Vltavou, 1923–1924
• Budova sklářské školy (s Janem Vodňarukem), Smetanovo zátiší 470, Železný Brod,1924–1925
• Státní keramická škola (dnes. Hollarka), Hollarovo nám. 2, Praha-Vinohrady, 1929-30

• STRAKOŠ, Martin. Radnice Slezské Ostravy jako vychýlený svorník mezi tradicí a moderností. Slezská Ostrava: SPOK – spolek pro ostravskou kulturu, 2008. ISBN 978-80-904096-0-6. 
• ŠOPÁK, Pavel. Radnice ve Slezské Ostravě. Vlastivědné listy 21. 1995, čís. 1. 
• ŠULC, Viktorin. Soutěžný návrh radnice v Polské Ostravě. Architektonický obzor IX. 1910, čís. 8. 
• MASTNÝ, Karel; ŠULC, Viktorin. Nájemný dům na Doudlevecké třídě v Plzni. Architektonický obzor X. 1911, čís. 7. 
• MASTNÝ, Karel; ŠULC, Viktorin. Nájemný dům na Klatovské třídě v Plzni. Architektonický obzor X. 1911, čís. 7. 
• ŠULC, Viktorin. Návrh skupiny nájemných domů ve Škvrňanech. Architektonický obzor VII.. 1908. 
• Album representantů všech oborů veřejného života československého, nakl. Josef Ziebrdlich 1927, str. 170 a 1152