Vilém Tell

Vilém Tell
Gessler und Tell crop.jpg
NarozeníUri
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Tell (německy Wilhelm Tell, francouzsky Guillaume Tell, italsky Guglielmo Tell, rétorománsky Guglielm Tell) je legendární švýcarský lidový hrdina.

Legenda o Vilému Tellovi

Tato legenda je námětem mnoha pověstí i moderních kulturních obsahů. Je prvně písemně zaznamenána v kronice z 15. století (Weisses Buch von Sarnen z roku 1475) a v tzv. Bundeslied, Písni o konfederaci zvané též Tellenlied, tedy Píseň o Tellovi, jež vznikla kolem roku 1470. Legenda pochází patrně ze století čtrnáctého. V legendě vystupuje Vilém Tell, zázračný střelec z kuše, jako vůdce povstání proti habsburskému místodržícímu (Landvoigt) Albrechtu Gesslerovi. Tell usiluje o nezávislost tehdejších švýcarských kantonů. Skutečná existence místodržícího Gesslera však není spolehlivě doložena, a tím není doložena ani existence Tella, přesto výzkum z roku 2004 ukázal, že 60 % Švýcarů věří, že existoval.[1]

Zajetí Viléma Tella (mozaika), fasáda Zemského muzea v Curychu

Nejznámější peripetií legendy je, že Vilém Tell, přinucen k tomu nepřáteli, sestřelil kuší jablko z hlavy svého syna, čímž zachránil jemu i sobě život. Existuje nicméně řada verzí legendy, přičemž je příběh sestřelení jablka v každé z nich jinak zarámován. Jako symbol však Vilém Tell velmi ovlivnil například švýcarské hnutí odporu proti Napoleonu Bonapartovi a je dodnes švýcarským národním hrdinou. V 19. století zaujal i jiné kulturní okruhy a stal se celoevropským symbolem rebelie, především díky divadelní hře Friedricha Schillera Wilhelm Tell, která měla premiéru roku 1804. Schillerova hra se pak roku 1829 stala předlohou k francouzskému libretu k opeře Gioacchina Rossiniho Guillaume Tell. Zejména svižná předehra k této Rossiniho poslední opeře se stala jednou z nejpopulárnějších v operní historii.

Tellova kaple na břehu Lucernského jezera (Vierwaldstättersee), reprodukce rytiny v knižním vydání Schillerova dramatu z roku 1914

Legenda o Vilému Tellovi byla prvně zfilmována již roku 1900 Charlesem Pathém, téhož roku vznikl i film v režii Alice Guy. K nejznámějším televizním zpracováním patří 72dílný seriál Crossbow z roku 1987.[2]

Mytologové prokázali, že postava zázračného střelce sestřelujícího jablko z hlavy se objevuje v řadě dávných textů, zejména severských a germánských, jako byly Ditrychova sága, Palnatoki a jiné, ale i v perských či balkánských legendách. Švýcarský Wilhelm Tell tak zosobnil jakýsi archetyp. Tell též vykazuje podobnosti s některými jinými lidovými hrdiny (Robin Hood, William Wallace aj.).

Reference

  1. news.search.ch [online]. [cit. 2013-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-13. 
  2. http://www.csfd.cz/film/69723-villem-tell/

Literatura

  • Bergier, Jean-François. Wilhelm Tell: Realität und Mythos. München: Paul List Verlag, 1990.
  • Schärer, Arnold Claudio, Und es gab Tell doch, Lucerne, 1986, ISBN 3-85725-106-9
  • TISOVSKÝ, Tobiáš Eliáš. Vilém Tell. Praha: F. Šimáček, 1910. 64 s. Dostupné online. 
  • SCHILLER, Friedrich. Vilém Tell. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1892. 120 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Landesmuseum Zürich 2010-09-20 14-38-14 ShiftN.jpg
Autor: Hans Sandreuter; photograph: Roland zh, Licence: CC BY-SA 3.0

Landesmuseum in Zürich (Švýcarsko

Mosaic of William Tell being arrested by three men-at-arms for not saluting Gessler's hat in Altdorf. One of the fourteen mosaics on the facade of the armoury of the Swiss National Museum, 244.5 x 474 cm (inv. no. LM 59002).

Sandreuter won a competition for the design of the fourteen mosaics in 1897 but left them unfinished upon his death in 1901.

Literature:

  • Lucas Heinrich Wüthrich, Wandgemälde: von Müstair bis Hodler : Katalog der Sammlung des Schweizerischen Landesmuseums Zürich, Berichthaus, 1980, p. 183-185.
Tellskapelle.jpg
Tellskapelle, aus "Wilhelm Tell", Paderborn 1914, Verlag Ferdinand Schöningh, Gescannt 2004 Dominik Hundhammer