Vilém Eckhardt

Vilém Eckhardt (30. ledna 1907 Praha^[1] – 5. prosince 1991 Meersburg, Německo) byl český podnikatel, podporovatel protinacistického odboje.

Život

Mládí a studia

Narodil se v rodině skladníka Josefa Eckhardta a jeho manželky Anny, rozené Růžičkové.^[1] Vyrůstal ve skromných poměrech, byl členem vodních skautů, známého oddílu Dvojka. Vystudoval čtyři třídy reálného gymnázia a poté smíchovskou vyšší průmyslovou školu. Maturoval v roce 1926, v roce 1927 začal podnikat a současně studovat na pražské technice. Studium ale vzhledem k náročnosti podnikání nedokončil.^[2]

Podnikatel

Od roku 1927 se stal podnikatelem, nejprve jako majitel pražského závodu Eckhardt a spol., který od roku 1936 přesídlil do Chotěboře.

Odbojová činnost

V době nacistické okupace vyvíjel Vilém Eckhardt řadu odbojových aktivit, např.:

Do doby napadení Francie (květen–červen 1940) a Jugoslávie (duben 1941) mohl Vilém Ekhardt tyto země služebně navštěvovat, což mu umožnilo zprostředkovat spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Cesty do zahraničí se mu podařilo obnovit v roce 1943, kdy vycestoval do Paříže a Stockholmu. Při pobytu v zahraničí předával tamnímu odboji finanční částky a zpravodajské informace.^[2]

Zaměstnáním v chotěbořské továrně uchránil Vilém Eckhardt několik stovek lidí před totálním nasazením do Německa. Od konce roku 1944 byli zde fiktivně zaměstnáváni i příslušníci odboje, kteří do práce nedocházeli, ale pobírali mzdu. Počátkem roku 1945 navázal aktivní spojení s partyzánskou skupinou Jan Kozina, které předával požadované informace.^[2]

Po roce 1945

Po znárodnění firmy Eckhardt a spol. v roce 1945 zůstal do roku 1947 v Chotěbořských strojírnách ve funkci generálního ředitele, poté ještě pracoval na ministerstvu a u pražské firmy Bitola. V létě roku 1949 byl držen ve vyšetřovací vazbě. Když se po intervencích podařilo dosáhnout jeho propuštění, překročil 21. října 1949 ilegálně hranice a uprchl nejprve do Paříže, kde založil inženýrsko–poradenskou firmu DRIAM.^[3] Manželka s dětmi zůstala v Československu a styk s ní udržoval pouze písemně nebo při návštěvách třetích zemí. Starší dcera emigrovala v roce 1968.^[2]

Jako třiaosmdesátiletý ještě navštívil v roce 1990 Chotěbořské strojírny. Při tom nabídl podniku k využití své patenty a možnost využití svého jména.^{[4] [3]}

Rodinný život

Dne 27. června 1931 se oženil se Šárkou Šebkovou, dcerou ministerského rady JUDr. Josefa Šebka, se kterou se seznámil v trampské osadě. Manželé Eckhardtovi měli dvě dcery a dva syny. Po Eckhardtově emigraci v roce 1949 zůstala manželka Šárka s dětmi v Československu a styk s ní udržoval pouze písemně nebo při návštěvách třetích zemí. Starší dcera emigrovala v roce 1968.^[2]

Dílo

Pražská firma Eckhardt a spol.

V roce 1927 založil Vilém Eckhardt, s pomocí kapitálu, který mu poskytnul otec, dílnu na výrobu acetylenových vyvíječů.^{[pozn. 1]} Při založení měla firma jednoho mistra, jednoho dělníka a dva učně. V roce 1929 zde již pracovalo 20 zaměstnanců. Hospodářská krize, která postihla Československo počátkem 30. let 20. století, přinesla nutnost hledání nového výrobního programu; nejúspěšnějším byla výroba plynových masek a protiplynových filtrů. V roce 1934 získala firma první zakázku od největšího odběratele plynových masek v ČSR – ministerstva národní obrany – na 5 000 kusů.^[2]

Dále narůstající objednávky si vynutily přesun výroby do Chotěboře. V Praze firma zachovala kancelář v Praze VIII., Na Hrázi 24.

Zajímavost

Pražský závod Viléma Eckhardta udával adresu Praha VIII, Na Hrázi 24. Stejnou adresu měl legendární dům proslavený pobytem Bohumila Hrabala (a Vladimíra Boudníka) v 50.–70. letech 20. století. Ve zdrojích je podle Hrabalova výroku označován jako bývalá kovárna. Dům byl v roce 1988 zbořen v souvislosti s výstavbou stanice metra Palmovka a navazujícího autobusového nádraží, stojí zde tzv. Hrabalova zeď.^{[6][pozn. 2]}

Společnost ESA v Hlinsku

V roce 1943 zakoupili spolu s Janem Prošvicem v Hlinsku část továrního objektu a založili akciovou společnost ESA (předchůdce dnešní firmy ETA). Ta vyráběla elektrotechnické výrobky (elektrické žehličky). Společnost byla v roce 1948 znárodněna a začleněna jako výrobní závod pod správu pražského národního podniku Elektro-Praga.

Závod v Chotěboři

Do konce druhé světové války

V létě 1936 (ohrožení Československa nacistickým Německem již bylo zřejmé) požádalo ministerstvo národní obrany Viléma Eckhardta ze strategických důvodů o přesunutí výroby na Slovenska. Protože konkurenční výroba již existovala na Slovensku i na Moravě, došlo k dohodě o přesunu pražské výroby na hranice Čech a Moravy, tj. do Chotěboře. Jednalo se o Eckhardtovu soukromou investici, stát hradil pouze náklady na stěhování.

Vilém Eckhardt zakoupil v roce 1936 továrnu tkalcovnu Klazar v Chotěboři, která byla postižena hospodářskou krizí.^[8]Výrobní kapacity se rychle rozšiřovaly a počátkem roku 1939 zaměstnávala firma v Chotěboři 1 200 dělníků. Po vzniku 2. republiky (po Mnichovské dohodě) rušil stát své objednávky, což přivedlo do obtíží i firmu Eckhardt a spol. Ještě před vznikem Protektorátu se Ekhardtovi podařilo prodat Francii 1 700 000 filtrů do plynových masek, což problémy vyřešilo.

Za okupace pracovalo v chotěbořské továrně asi 2 000 zaměstnanců, z nichž řadu Vilém Eckhardt zachránil před totálním nasazením do Německa. Podnik se snažil se vyhnout válečným dodávkám jinou výrobou, většina zde vyrobených leteckých součástek zůstala v závodě až do dubna 1945. (viz výše subkapitola Spolupráce s odbojem.)

Po osvobození

Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 firma Eckhardt a spol. znárodněna^[9] a po znárodnění přejmenována na Chotěbořské kovodělné závody. V roce 1947 zde pracovalo 1 100 lidí (největší podnik na Českomoravské vrchovině). Podnik se přeorientoval na mírovou výrobu, vyráběly se zde především důlní lampy, řezací a svářecí přístroje,^[10] dále např. na konve na mléko.^[7]

Dne 1. února 1947 navštívil již znárodněné Chotěbořské kovodělné závody tehdejší ministr průmyslu Bohumil Laušman. O pozici bývalého majitele Viléma Eckhardta svědčí to, že jako ředitel ministra během návštěvy doprovázel.^[11]

Od roku 1951 se Chotěbořské kovodělné závody orientovaly na výrobky pro mlékárenský průmyslu, později i pro pivovarnictví. Postupně se výroba rozšiřovala a podnik významně exportoval své výrobky. Po roce 1990 se Chotěbořské strojírny s. p. rozdělily na samostatné firmy Chotěbořské strojírny služby a.s., TENEZ a.s., NATE a.s., GCE Autogen s.r.o.^[8]

Patenty Viléma Eckhardta

Vilém Eckhardt byl autorem několika patentů:

• Letecký výškový dýchací přístroj (1936)^[12]
• Reliéfová maska (1942)^[13]
• Filtrační vložka pro dýchací přístroje (1949)^[14]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• LÁŠEK, Radan. Chotěbořský Baťa. Paměť a dějiny. Čís. 3/2010. Dostupné online. 
• SVATOŠ, Jiří. Založil obří továrnu v Chotěboři, za války podporoval odboj, přesto ho komunisté vyhnali z republiky. Vysočina News.cz [online]. 2020-07-08. Dostupné online.