Vilém III. Švihovský z Rýzmberka

Vilém III. Švihovský z Rýzmberka
Vilém III. Švihovský z Rýzmberka (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602)
Vojenská služba
Služba	České království České království
Hodnost	vojenský hejtman
Bitvy/války	Bitva u Tachova Obléhání Plzně (1433–1434) Bitva u Lipan
Narození	před rokem 1400
Úmrtí	mezi 1461 a 1463 České království České království
Choť	Scholastika z Žerotína
Rodiče	Břeněk Švihovský z Rýzmberka, ?
Děti	Půta Švihovský z Rýzmberka
Příbuzní	Jan Švihovský z Rýzmberka (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém III. Švihovský z Rýzmberka (okolo 1400 – mezi 1461 a 1463) byl český šlechtic, vojenský hejtman a válečník z rodu Švihovských z Rýzmberka. Účastnil se bojů husitských válek proti husitům a je uváděn jako jedna z vůdčích postav západočeské opozice vůči husitům soustředěné v tzv. plzeňském landfrýdu.

Pocházel ze starého českého šlechtického rodu pánů Švihovských z Rýzmberka. Byl jedním ze synů Břeňka z Rýzmberka a ze Skály, měl mj. bratra Jana. Břeněk Švihovský předtím krátce vykonával úřad nejvyššího zemského komorníka a také nejvyššího dvorského sudího v Čechách,^[1] rod potom na přelomu 14. a 15. století vedl ozbrojený konflikt s královskou mocí Václava IV.,^[2] Po otcově smrti zdědili Vilém a Jan rodový majetek panství Švihov a Rabí, který byl mezi bratry rozdělen: Vilém přesídlil na vodní hrad Švihov, Jan se usídlil na Rabí.

Se svým bratrem Janem Vilém od začátku husitských válek vystupoval na katolické straně císaře Zikmunda. Jan z Rýzmberka hájil proti vojsku Jana Žižky Rabí. Stal se jedním z vůdčích představitelů koalice tzv. plzeňského landfrýdu, politicko-vojenského spolku šlechtické katolické domobrany střežící rozsáhlý prostor panství zasahující oblast západních, jihozápadních a severozápadních Čech. Vilém je uváděn jakožto bojovník katolických sil mj. v bitvě u Tachova roku 1427, kde byl po porážce katolíků a dobytí tachovského hradu 14. srpna 1427 spolu s dalšími šlechtici zajat Janem Tovačovským z Cimburka,^[3][4] ale podařilo se mu uprchnout. V době obležení Plzně v letech 1433 až 1434 husity vedenými opět Prokopem Holým byl spolu s Děpoldem z Dolan vojenským velitelem města, díky podpoře katolického Norimberka a též počínajícím rozkolům mezi husity bylo město uhájeno.

V řadách landfrýdu se také 30. května 1434 společně s bratrem Janem zúčastnili zásadní husitské porážky u Lipan. Při návratu zpět do severozápadních Čech byli patrně s oddíly landfrýdu též 9. června účastni bitvy u Řevničova při střetu s žatecko-lounským svazem vedeným Jakoubkem z Vřesové. Vilém pak pokračoval v dalších vojenských zákrocích proti husitům. Ještě roku 1434 provedl ozbrojený výpad vůči kališnickým Klatovům, v reakci nato pak husité oblehli a po vypuštění vodních příkopů také dobyli Švihov.^[5]

Roku 1436 byl za své věrné služby odměněn Zikmundem Lucemburským penězi a ziskem dalších statků, téhož roku se vrátil na Švihov. Poté, co se Jiří z Poděbrad stal zemským správcem, podporoval s bratrem Janem vznik tzv. Strakonické jednoty. V 50. letech 15. století potom postupně přicházel o zrak, uchýlil se tedy do politického ústraní na Švihov.

Roku 1461 pak nechal sepsat závěť, roku 1463 se pak uvádí jako zemřelý.^[1]

Byl ženatý se Scholastikou z Žerotína,^[6] příslušnicí moravského šlechtického rodu Žerotínů. Z jejich přímých potomků vynikl především Půta Švihovský z Rýzmberka,^[7] dlouholetý Nejvyšší zemský sudí Českého království na dvoře krále Vladislava Jagellonského. Ten mj. opět spojil majetky švihovské a rabské větvě rodu.

• ČORNEJ, Petr; BĚLINA, Pavel. Slavné bitvy naší historie. 1. vyd. Praha: Marsyas, 1993. 272 s. ISBN 80-901606-1-1. 

• URBÁNEK, Rudolf. Lipany a konec polních vojsk. Praha: Melantrich a.s., 1934. 262 s. 
• ZAP, Karel Vladislav a BROŽÍK, Václav. Vypsání husitské války. V Praze: I.L. Kober, [1915?]. s. 400.