Vilém IX. Akvitánský

Vilém IX. Akvitánský
vévoda akvitánský a hrabě z Poitiers
Portrét
Narození22. října 1071
Úmrtí10. února 1126
hrad Blaye
Pohřbenklášter Montierneuf v Poitiers
ManželkyErmengarda z Anjou
Filipa z Toulouse
PotomciVilém X. Akvitánský
Jindřich
Raimond z Poitiers
Anežka Akvitánská
DynastieRamnulfidové
OtecVilém VIII. Akvitánský
MatkaHildegarda Burgundská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém IX. Akvitánský zvaný Trubadúr (fr. Guillaume de Poitiers, okc. Guilhèm de Peitieus; 22. října 1071 – 10. února 1126)[1] byl akvitánský vévoda, hrabě z Poitiers, křižák a milovník krásných žen. Je považován za prvního jménem známého trubadúra, z jeho básnické tvorby se dochovalo jedenáct veršovaných skladeb[2] opěvujících smyslovou lásku a zbožňovanou ženu.

Život

Vilém IX. Akvitánský (středověká iluminace)

Narodil se jako syn akvitánského vévody Viléma VIII. a Hildegardy, dcery Roberta Burgundského. Po otcově smrti roku 1086 převzal vládu nad Akvitániii. Svou první choť Ermengardu z Anjou po roce trvání manželství zapudil[3] a jeho druhá manželka Filipa z Toulouse, bývalá aragonská královna, od něj pro dlouholetou nevěru[pozn. 1] odešla do kláštera.[4] Pro svůj milostný život byl církví exkomunikován. Kronikář Vilém z Malmesbury jej považoval za marnivého smilníka.[2]

„Chvála buď té, jež v mládí mém

naučila mě kouskům všem,
jimiž jsem těšil mnoho žen.
V hře na polštářích mistrem jsem
už napořád
a s kterýmkoli sousedem
se změřím rád...

“
— Vilém IX. (Kéž každý ví)[5]

Zúčastnil se křížové výpravy ve Svaté zemi, kde o vlásek unikl smrti a jako žebrák se dostal do bezpečí.

„Když velikánské vojsko francké... směřovalo k Jeruzalému, byli v tom množství též Vilém, hrabě Poitonský... a lidu nesčetně, seskupeného v dvojí vojsko, jízdní a pěší. Těm na Romanských hranicích se postavil Turek Soliman... on nezapomenuv na své ztráty, s velikým množstvím Turků nešťastně rozprášil vojsko Francké a skoro vše k záhubě přivedl... Tam ztratil hrabě poitonský všecko, co měl, družinu a čeleď svou i peníze. A stěží smrti ušed, pěšky jen a bídou truchlý a zahanben došel do Antiochie...“
— Fulcher ze Chartres[6]

Strádání prožité ve Svaté zemi o několik let později Vilémovi nezabránilo v účasti na reconquistě v Andalusii, kde společně s Alfonsem Aragonským bojoval proti Maurům. Dvakrát se snažil získat hrabství Toulouse.[2] Měl časté spory s duchovenstvem, ale podporoval náboženského reformátora Roberta z Arbrisselu a jeho snažení. Zdá se, že koncem života se vydal na pouť do Santiaga de Compostela. Zemřel na počátku roku 1126 a byl pohřben v klášteře Montierneuf v Poitiers.

„Prosím, až budu po smrti,

vzpomeňte na mě s vlídností.
Dostalo se mi velké cti,
že šťastné dny jsem mohl žít.
Teď musím krásu, radosti
i dvorský život opustit.

“
— Vilém IX. (Poněvadž zpívat nemohu)[7]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ S Dangerouse, ženou vazala, kterou unesl. Syna a dědice Viléma pak oženil s dcerou své konkubíny.

Reference

  1. ↑ BEC, Pierre. Le comte de Poitiers, premier troubadour: à l'aube d'un verbe et d'une érotique. Montpellier: Centre d'études occitanes, 2004. ISBN 2-84269-573-9. (francouzsky) 
  2. ↑ a b c Vzdálený slavíkův zpěv : výbor z poezie trobadorů. Příprava vydání Václav Černý; překlad Gustav Francl a další. Praha: SNKLÚ, 1963. S. 39. Dále jen Vzdálený slavíkův zpěv. 
  3. ↑ THÉVENOT, Christian. Histoire des comtes d'Anjou: 850-1151. [s.l.]: Alan Sutton, 2001. ISBN 2-84253-605-3. S. 104. (francouzsky) 
  4. ↑ www.mittelalter-genealogie.de
  5. ↑ Vzdálený slavíkův zpěv, str. 47
  6. ↑ CHATRESSKÝ, Fulcher. Fulchera Chartresského Historie Jerusalémská čili děje rytířstva křesťanského na výpravě do země svaté od léta Páně MXCV do MCXXVII a kralování obou Balduinů v Jerusalémě. Praha: Družstvo přátel studia, 1920. 158 s. S. 75–76. Dále jen Historie Jerusalémská. 
  7. ↑ Vzdálený slavíkův zpěv, str. 53

Literatura

  • Nepřerušená píseň : deset století francouzské poezie. Přeložil Gustav Francl. Praha, 1980, s. 11–12.
  • Přátelé, přiléhavý složím verš : písně okcitánských trubadúrů. Překlad Josef Prokop a Jiří Holub. Praha, 2001, s. 46–60.
  • Vzdálený slavíkův zpěv : výbor z poezie trobadorů. Praha, 1963, s. 41–54.
  • SEGHERS, Pierre. Le livre d'or de la poésie francaise des origines a 1940. Paris, 1990, s. 15–16.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce